Kousek za Prahou žijí bez pitné vody i kanalizace. Naděje na změnu se opět oddálila

Kousek za Prahou žijí bez pitné vody i kanalizace. Naděje na změnu se opět oddálila
Pro pitnou vodu chodí místní k jedinému hydrantu v okolí.
"Chci v tomhle civilizovaném světě žít jako člověk," říká Jan Záruba, který v domcích bydlí od devadesátých let.
"První, co tady udělali, je telefon," říká Záruba, když společně koukáme na shluk drátů, které vedou k domům.
"Nemáme devadesát tisíc na kanalizaci, zkrátka nevím, kde bych na to vzal," říká pan Bartek.
Foto: Zbyněk Pecák
Markéta Jakicová
22. 11. 2018 5:30
Z okna vlaku cestující shlíží na nízké domky, které připomínají spíše zahradní kolonii. V čelákovické osadě ale trvale žije na pět desítek lidí. Bez pitné vody, kanalizace i veřejného osvětlení. Někteří i bez elektřiny. Místní lidé věřili, že se změny dočkají nejpozději v roce 2020. Termín stavebních úprav se však opět posunul.

Bere plastový barel a jde si načepovat pitnou vodu z červeného hydrantu, který má pár metrů od domu. V 21. století slouží samoživitelce Andree Pencové jako jediný zdroj pitné vody v kolonce, jak osadě v ulici Křižíkova v Čelákovicích říkají.

Na jediný hydrant jsou odkázáni i ostatní obyvatelé osady žijící v domcích, které dříve sloužily zaměstnancům bývalých Kovohutí - dnes již nefungující továrnu mají přes cestu. Budova fabriky stále stojí, z vlaku je dobře vidět v pozadí domků, když vagony míjí železniční zastávku Jiřina. 

Zapáchající žlábky jsou nejhorší podle místních v létě, kdy jim kolem domků létá spoustu komárů.
Zapáchající žlábky jsou nejhorší podle místních v létě, kdy jim kolem domků létá spoustu komárů. | Foto: Zbyněk Pecák

Kromě pitné vody chybí v této části Čelákovic, které leží asi dvacet kilometrů východně od Prahy, i veřejné osvětlení a kanalizace. Tu nahrazují odtokové žlaby, téměř po okraj naplněné bílou tekutinou, která výrazně zapáchá. Vlévají se do jednoho místa za domky, kde se z nich tvoří bažina.

"Kanálky občas stékají i do studen, ze kterých čerpáme alespoň užitkovou vodu. Soused mi pak vyprávěl, jak se sprchoval a voda najednou začala smrdět po vejcích," vykresluje situaci Jan Záruba, který v lokalitě bydlí už skoro třicet let. 

V nízkých domcích na východ od Prahy žije přes padesát lidí. Oficiální číslo obec neuvádí. Většina z nich v osadě zůstává z finančních důvodů. "Ceny bytů v Čelákovicích jsou vysoké, to si nemůžeme dovolit," říká Pencová, která žije sama s malou dcerou.

Místo snění o bydlení jinde se tak upíná spíše na lepší podmínky pro život v kolonce. V roce 2015 dokonce založila Spolek Dělnické domky, za který prosazuje zájmy místních obyvatel na zastupitelstvu. Ale přestože se v Čelákovicích mění život k lepšímu, přímo v osadě zůstává vše při starém.

"Chci v tomhle civilizovaném světě žít jako člověk," říká Jan Záruba, který v domcích bydlí od devadesátých let.
"Chci v tomhle civilizovaném světě žít jako člověk," říká Jan Záruba, který v domcích bydlí od devadesátých let. | Foto: Zbyněk Pecák

"Ve zpravodaji čtu, že vzniklo nové hřiště, to je hezké, ale vzápětí si uvědomím, že nemám kanalizaci," povzdechne si Záruba.  

Zdlouhavé papírování

Původně dělnické domky odkoupilo město od Kovohutí v roce 2010. Nejdřív se při jednání o jejich budoucnosti řešil územní plán, v němž se v roce 2016 objevil rozpor mezi grafickou a textovou částí, lokalita dělnických domků je zakreslena v grafické části jako průmyslová zóna, naopak v textové je uvedena jako obytná. 

Dlouho se proto řešil v souvislosti s lokalitou nový územní plán a právě zmíněný rozpor v textu a mapce, důležitá je však pro dostupnost kanalizace a vody projektová dokumentace. 

Studie proveditelnosti, kterou si město nechalo vypracovat, dávala obyvatelům naději, že by se kanalizace mohla začít stavět už v létě roku 2020. Ale tomu současná situace nenasvědčuje. "Dnes vidím reálně, že by se na přelomu roků 2024 nebo 2025 mohla dokončit projektová dokumentace, bude vydané pravomocné uzemní a stavební povolení. Pak zpracované údaje ke skutečnému provedení stavby může město soutěžit," odhaduje místostarosta Petr Studnička (ODS). 

Místostarosta Čelákovic Studnička má na starost územní plán města.
Místostarosta Čelákovic Studnička má na starost územní plán města. | Foto: Zbyněk Pecák

Vypadá to tak, že se místní v dohledné době pitné vody z kohoutků ani přivedení kanalizace nedočkají. "Jak to bude dlouho trvat, to neví nikdo z nás. Prioritou je pro nás kanalizace do jiné lokality - do Záluží, kde jsme na povolení čekali 41 let!" říká o situaci místostarosta Studnička a ukazuje oblast Záluží na mapě Čelákovic.

Platit za přípojky? Na to nemáme

Některé z asi tří desítek domků v kolonce jsou udržované a mají úhledné a čisté zahrádky, kolem jiných se hromadí kusy nábytku a nepořádek. Podle místostarosty tam žijí i rodiny, se kterými bude těžká domluva, až budou stavební úpravy aktuální. "Někteří byli překvapeni, když zjistili, že by měli za stavební práce platit. Bylo rozhodnuto, že se vybuduje tlaková kanalizace, přípojka stojí padesát tisíc a majitel domu si ji platí sám, nemůže to hradit město," dodává Studnička. 

V místě letos působila i vládní Agentura pro sociální začleňování, ta městu doporučila, že by mělo najít způsob, jak vybudovat sítě i pro rodiny, které si přípojky nemohou dovolit.

"Víme, že by dnes do toho nešla určitě jedna rodina, ale ti nemají ani elektřinu. Jinak vím, že většina dala souhlasy, ale když se dlouho nebude dělat nic, můžou si to zase rozmyslet," říká smutně Pencová, kterou dlouhotrvající situace vyčerpává. 

Dodává, že se od města v současnosti moc nedozví. "Když se slušně zeptám v diskusi, odpovědí, že se nic nezměnilo a další čtyři roky ani nezmění," říká Pencová. 

Ať nám dají byty a my půjdeme pryč

Jedním z těch, komu se do kanalizace z vlastního investovat nechce, je pan Bartek, kterému jeden z odtokových kanálů protéká před brankou. "Město nám zařizuje kanalizaci a chtějí po nás devadesát tisíc. Nesmysl, kdo do toho půjde? My na to nemáme. Vodu nemáme, kanalizaci. Říkal jsem, ať to tady zbourají, dají nám byty a my půjdeme pryč, " říká muž a opírá se o sloupek před domem. 

Jinak hovoří jeho soused Jan Záruba, který bydlí přes ulici. "Já bych si to zaplatil sám, protože mě to štve a chci v tomhle civilizovaném světě bydlet jako člověk," mračí se. "Řeknu to po pravdě, místní Romové se nechtějí připojit, jim ta situace takhle, jak je, vyhovuje. Každý řekne, že tady bydlíme pomalu zadarmo, nemusíme platit zálohy," dodává.

Ale aby měl pocit, že žije jako člověk, ke kanalizaci a pitné vodě v domech by uvítal i veřejné osvětlení. "Trochu tady svítí to světlo od zastávky, ale jinak tu není vidět na krok, jediné, co se tu zavedlo, jsou kabely na telefon," zmiňuje Záruba. Ale ani on se i přes stavební úpravy v nedohlednu zatím stěhovat nechce. V létě si sice kvůli zápachu nemůže sednout na zahrádku, ale je přesvědčený, že je to jinak dobré místo pro život.

 

Právě se děje

Další zprávy