Praha - Bude jmenovat šéfa celé státní správy vláda, nebo prezident? Jak velký vliv na úřednický stav - přijímání i vyhazovy státních úředníků - si ponechá politická reprezentace? A kdo ovládne státní správu, než ji nový zákon částečně zakonzervuje? A co lustrační osvědčení?

To jsou otázky, o které se svede na půdě Sněmovny bitva v příštích týdnech.

Chybějící zákon o státní službě požaduje po České republice Evropská unie v souvislosti s čerpáním evropských peněz. Bruselu mimo jiné vadí časté obměny vysokých státních úředníků vždy s výměnou politické reprezentace na ministerstvech a dalších vysokých správních úřadech.

Se služebním zákonem ale spěchá nová vládní koalice ještě z jednoho důvodu: Schválení předlohy alespoň v prvém sněmovním čtení je podmínkou prezidenta Miloše Zemana, aby jmenoval do Sobotkovy vlády i Andreje Babiše jako ministra financí i bez předložení negativního lustračního osvědčení.

Postup bude následující: Poslanci příští týden propustí do dalších čtení tzv. "Tejcův" návrh (připravený sociálním demokratem Jeronýmem Tejcem už v minulém volebním období) a mezitím nová koalice horečně připravuje jeho kompletní změnu.

Hra o prezidenta

Jednou z hlavních otázek bude, kdo bude jmenovat generálního ředitele čili šéfa celé státní správy. Ten by měl pod sebou klíčové pravomoci - jmenování státních tajemníků všech ministerstev, povyšování státních úředníků nebo systém přezkušování celé státní správy.

"Tejcův" návrh, který mají poslanci na stole, počítá s tím, že by ho jmenovala vláda na 6 let a odvolat by tohoto nejvyššího úředníka státu mohla jen po předchozím souhlasu prezidenta republiky.

Jedna z pracovních verzí nové koalice, do které mohlo Aktuálně.cz nahlédnout, naopak autonomii generálního ředitele ještě posiluje: vláda by ho mohla odvolat jen s předchozím souhlasem Poslanecké sněmovny. Nestačilo by jí tedy domluvit se jen s prezidentem.

A do třetice vláda Jiřího Rusnoka připravila svoji vlastní verzi téhož zákona, který teprve minulý týden vložila do elektronického systému připravované legislativy - a naopak v něm výrazně posílila prezidenta. 

"Generálního ředitele a zástupce generálního ředitele na služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává prezident republiky na návrh vlády," píše se v návrhu připravovaném vládou Jiřího Rusnoka. V informovaných kruzích vyjednávacího týmu současné koalice se mu říká "Šimerkův návrh" podle náměstka ministra Koníčka.

Podle "Šimerkova návrhu" by se tak role obou složek moci výkonné obrátila: Tím aktivnějším hybatelem by byl prezident.

Zatím to vypadá, že tento nápad se vládní koalici moc nezamlouvá:

"Spíš směřujeme k tomu, že by to měla být vláda. Ale pořád o tom ještě jednáme," říká Věra Jourová za hnutí ANO.

"Sir Humphrey" opět na scéně! Jak moc autonomní?

Otázkou bude i to, jak velkou pravomoc generální ředitel státní správy dostane.

Právě on by totiž měl jmenovat státní tajemníky všech ministerstev a Úřadu vlády, tedy šéfy všech úředníků daného ministerstva. Služební zákon má totiž oddělit politická rozhodování na jedné straně a organizaci ministerstva - tedy rozdělování úkolů, povyšování, přijímání a propouštění úředníků - na straně druhé.

Ministr by tak měl jen omezený vliv na personální složení ministerstva.

I tady se bude muset Parlament rozhodnout: podle návrhu zaparkovaného ve Sněmovně by státní tajemníky jmenoval generální ředitel státní správy až "po dohodě s ministrem", čímž by si politik ponechal část vlivu na úřednický stav. Odvolání státního tajemníka by bylo jednoduché, a to i bez udání důvodu.

Naproti tomu ANO prosazuje, aby státní tajemníky jmenoval generální ředitel (tedy úředník) zcela sám, i bez souhlasu ministra. Státního tajemníka by také nebylo jednoduché jen tak odvolat: zákon by taxativně vypočítal případy, kdy by to bylo možné - např. kvůli reorganizaci úřadu nebo kvůli kárnému řízení.

Čekání na zákon trvá léta

Ať už ale zákon projde v té či oné verzi, důležité bude ještě jedno: kdy vstoupí v platnost a jak dlouhou dobu bude mít nová vláda na to, aby si přizpůsobila státní správu ke svému obrazu, než se "zakonzervuje".

Zákon o státní službě připravila už vláda vedená současným prezidentem Milošem Zemanem a první hodnocení státních úředníků podle něj mělo začít v roce 2007.

Jenže už následující Špidlova vláda (přestože to byl právě Vladimír Špidla, který jako ministr práce tento zákon prosadil) posunula v roce 2003 jeho účinnost - nebyly peníze na vyšší mzdy, které zákon předpokládal.

Tento osud pak "Špidlův zákon" provázel i dál: V odložení účinnosti schváleného zákona pokračovala Topolánkova a pak i Nečasova vláda. Nečasův kabinet pak připravil svůj vlastní návrh, který kritizovaly nejen odbory státních zaměstnanců, ale i koaliční partner - Karolína Peake.