Praha - Do Česka se vrací svrab. Podle čísel, která tento týden zveřejnil Ústav zdravotnických informací a statistiky, se počet nakažených zvýšil dokonce o pětinu. S mimořádně nepříjemnou svědivou kožní nemocí se podle hlášení lékařů potýkají bezmála čtyři tisíce lidí. Podle hygieniků za tím může být chudoba.
"Zaznamenali jsme nárůst výskytu parazitárního onemocnění svrabu. Počet případů se meziročně zvýšil o 19 procent," píše se ve zprávě Ústavu zdravotnických informací a statistiky.
Svrab už podle něj v Česku tvoří více než tři procenta všech hlášených infekcí. Přitom o dalších pacientech lékaři vědět vůbec nemusí.
Nejproblematičtějšími regiony jsou podle statistik hlavně sever Moravy, Přerovsko, Lounsko, Ústecko, Klatovy a Kutná Hora.
Podle lékařů může být na vině chudoba. "Je možné, že se problém se svrabem prohlubuje s tím, jak přibývá lidí v hmotné nouzi," říká vedoucí protiepidemického oddělení lounského pracoviště Krajské hygienické stanice v Ústí nad Labem Olga Štorkánová.
Oblečení z popelnice
Lidé bez zázemí si totiž často vypomáhají tím, že používají věci vyhozené do popelnic a kontejnerů. "Berou si oblečení, které tam najdou a jehož původ je samozřejmě neznámý. Původní vlastník ho přitom mohl vyhodit právě proto, že měl svrab nebo jiné parazity," vysvětluje epidemioložka.
Svrab se potom rychle rozšíří – nejprve na nového vlastníka oblečení a později na další lidi, kteří se s ním dostanou do kontaktu. "Svrab se totiž přenáší přímým kontaktem – buďto s nemocnou kůží člověka, nebo s oblečením, ložním prádlem či botami, které nemocný krátce předtím použil," podotýká šéfka Dermatovenerologické kliniky Nemocnice Na Bulovce Jana Hercogová a potvrzuje, že také zaznamenala nárůst pacientů.
"Zatímco ještě před deseti lety jsme ošetřovali sotva stovku pacientů s parazitem za rok, v loňském roce to bylo tři sta lidí," řekla. Čtvrtinu z nich si museli lékaři kvůli těžšímu průběhu choroby nechat v nemocnici.
Nebezpečí číhá na táborech či v domovech důchodců
Svrab ale netrápí jen chudé. Podle epidemioložky Olgy Štorkánové se ve sporadických případech objevuje také u lidí, kteří žijí v běžných rodinách a jsou dobře zajištění.
"Nejčastěji ho sem přinese jeden člen rodiny, který tráví čas ve větším kolektivu – školce, letním táboře či domově důchodců," vysvětluje Štorkánová. Ve školkách si totiž děti často navzájem půjčují hračky nebo čepice, v domovech důchodců se může svrab rozšířit kvůli špatně vypranému povlečení.
Svrab je také nejčastější nemocí z povolání u zdravotnických pracovníků, kteří jsou v úzkém kontaktu s pacienty a jejich ložním prádlem. Parazita mohou lidé chytnout i od zanedbaných zvířat, která jejich majitelé nevodí pravidelně k veterináři.
Svrab je infekční zánět, který způsobuje roztoč zákožka svrabová – tedy parazit, který žije v kůži hostitele. Proto se člověk nakazí jen přímým kontaktem s nemocným člověkem nebo s věcmi, které používal.
Zákožka dokáže mimo kůži přežít až tři dny, proto jsou věci nemocného nebezpečné hlavně krátce poté, co je odložil.
Inkubační doba jsou při první infekci tři týdny, při opakované infekci se zkracuje na zhruba tři dny. Podle statistik postihuje všechny věkové skupiny lidí, nejčastěji ale seniory nad 65 let.
Typický znak: červené pupínky
"Pro svrab je charakteristické silné svědění v noci. Na kůži se často objeví dvojice červených pupínků, vzdálených od sebe asi půl centimetru až dva centimetry. U lidí, kteří se často sprchují, se ale nemusejí tyto typické kožní změny objevit,“ upozorňuje lékařka Jana Hercogová.
Červené pupínky bývají hlavně v místech, kde je kůže tenká, to znamená mezi prsty na rukou, kolem prsních bradavek, kolem pupku či v pase. Svrab u dospělých nebývá na dlaních, chodidlech ani na obličeji. "V některých případech však může svrab postihnout i celý kožní povrch, to se děje hlavně u bezdomovců nebo HIV pozitivních lidí," říká dermatoložka.
Kvůli tomu, že si nakažený postižená místa škrábe, mohou vzniknout oděrky či změny barvy kůže. Do ran se potom může dostat bakteriální infekce, kterou provází například zduření mízních uzlin.
Kůži brázdí až milion parazitů
"V první fázi infekce se ale svrab často nerozpozná, protože se mohou podobně projevovat i jiné nemoci – ekzémy a alergie. To samozřejmě pomáhá šíření svrabu," podotýká epidemioložka Štorkánová.
Zákožka svrabová je mikroskopický roztoč, který se živí lidskou kůží. Vyvrtává v ní chodbičky. Samičky pak nakladou do chodbiček vajíčka. Za svůj život, který trvá čtyři až šest týdnů, naklade samička kolem padesáti vajíček. Ta se během čtyř dnů přemění v další dospělé jedince.
Člověk, který se nakazí svrabem, hostí obvykle kolem 12 parazitů, u pacientů s poruchou imunity jich může v kůži žít dokonce víc než milion.
Svrab se léčí buď ambulantně - lékař předepíše pacientovi preparát, který se pak nanáší na celou kůži kromě obličeje. Pokud je nutná hospitalizace v nemocnici, používá se mast se sírou, která se natírá tři dny. Současně se musí vyměnit veškeré oblečení a ložní prádlo u všech osob, které s pacientem sdílely společnou domácnost.
