Grolicha čeká rébus, o jehož řešení se lidovci marně pokouší už skoro třicet let

Předsedou lidovců bude na sjezdu, který začíná v pátek v Ostravě, zvolený jihomoravský hejtman Jan Grolich. Posty místopředsedů pak skoro jistě obsadí například Benjamin Činčila, František Talíř nebo Monika Brzesková. V tomto ohledu žádné překvapení nenastane. Hlavní úkol ale lidovce čeká až potom. A vyřešit ho nebude vůbec snadné.

Strana, jejíž podpora se pohybuje někde mezi dvěma nebo třemi procenty, bude už zase hledat odpověď na otázku, která ji zatěžuje snad po celou dobu existence samostatné České republiky: jak učinit stranu křesťansko-demokratického typu relevantní v tak výrazně nenáboženské společnosti, jakou je ta naše.

Lidovci v tomto ohledu vyzkoušeli snad už všechno. Nyní je má spasit úspěšný jihomoravský hejtman, který určitě nepůsobí jako tradiční lidovec. Základní otázky zní takto: v čem může být Grolich odlišný ve srovnání se svými předchůdci v čele strany? Existuje, a pokud ano, tak kde, prostor pro jeho úspěch? Je v jeho možnostech lidovce pozvednout tak, aby byli i po příštích volbách relevantní politickou silou?

A za další: lze s ohledem na kondici KDU-ČSL vůbec pracovat s tím, že by to mohla dokázat jako samostatně kandidující strana, anebo i Grolichovi nakonec nezbude nic jiného než hledat pro sněmovní volby spojence a kandidovat v nějaké alianci? A pokud je pravděpodobnější druhá možnost, kdo se jako jejich budoucí spojenec v současné české politice vůbec nabízí?

Pokud skutečně zanikne koalice Spolu, v zásadě mají dvě možnosti: buď se pokusit o alianci se Starosty a nezávislými, o které uvažoval už Pavel Bělobrádek před volbami v roce 2017. Tehdy to ale neskončilo zrovna dobře. A mimochodem: lidovci se budou se Starosty na jedné kandidátce ucházet o hlasy voličů v podzimních komunálních volbách v Brně. Druhou možností je nějaký spíše lokálně, a pokud možno v Čechách, ukotvený subjekt.

V této variantě se přitom vyloženě nabízí aliance s Martinem Kubou a jeho hnutím Naše Česko. Přece jen: Kuba drtí svou konkurenci v jižních Čechách, jeho známost na Moravě ale podle všeho nebude zase tak výrazná. Lidovci jsou na tom přitom přesně obráceně – s formací typu Naše Česko by se regionálně skvěle doplňovali.

Navíc Kuba s Grolichem jsou politici, kteří naprosto zdemolovali svou konkurenci v posledních krajských volbách. Pokud tady někdo v posledních letech ukázal, že je možné porazit hnutí ANO, jsou to právě oni dva. Otázkou by pak pochopitelně byl programový profil jejich spojenectví a také schopnost reprodukovat úspěch z krajských voleb v těch sněmovních.

„Podle mne,“ reaguje na dotaz Aktuálně.cz politolog z Masarykovy univerzity Lubomír Kopeček, „nejde jednoduše přenést úspěch a popularitu lídra z regionu ve stejné podobě a rozsahu také na celostátní úroveň.“ Grolich jako předseda lidovců, stejně jako celkové omlazení a obměna vedení strany, jsou podle něj sice faktory, které můžou lidovcům pomoct, avšak jedním dechem dodává, že nelze čekat zázraky.

„Může to mírně vylepšit stávající přibližně dvou- až tříprocentní podporu zpátky k pěti procentům. Určitě jim v tom může pomoci i to, že jsou teď na celostátní úrovni v opozici a mají velký a viditelný poslanecký klub – i to je pro jejich voličskou podporu příznivé. Totéž platí pro pořád solidní počet lidoveckých senátorů a krajských nebo komunálních zastupitelů,“ pokračuje politolog v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

A zdůrazňuje toto: „Vrátit ale stranu ve voličských preferencích bezpečně nad pět procent celostátní podpory, kde byli před dvaceti až třiceti lety, je ale podle mě málo pravděpodobné. Nejspíš to bude jen návrat někam k situaci z voleb 2013 a 2017, kdy lidovci stanuli těsně nad pěti procenty.“ A připomíná, že chtít podporu okolo pěti procent, což je práh pro vstup do sněmovny, je při samostatné kandidatuře značně riskantní.

Jeho kolega Ladislav Cabada si pak všímá, že poptávka uvnitř KDU-ČSL po přestupu Grolicha na celostátní úroveň a pokusu o přenos jeho úspěchu z jižní Moravy do sněmovní politiky byla dlouhodobá. Tato shoda na Grolichovi uvnitř strany podle něj může být vnímána i jako hledání jakéhosi spasitele. „Myslím, že i proto sám Grolich v rozhovorech zdůrazňuje kolektivní povahu vedení strany a potřebu silného týmu,“ míní Cabada.

Za Grolichovu nespornou výhodu pak označuje jeho charisma spojené s přiměřenou dávkou populismu a okořeněné tradičním rysem lidovecké politiky – tedy dostředivostí. „Grolich tak asi nejvýrazněji připomíná gurua lidovecké politiky Josefa Luxe, s jeho ambicí změnit pantovou KDU-ČSL v českou CDU. Taková ambice byla naplněna Grolichovým působením na jižní Moravě, i když je třeba připomenout, že pro ni dokázal efektivně využít i celostátní projekt volební aliance Spolu.“

Cabada ale upozorňuje, že Grolich nastupuje do vedení lidovců za situace, kdy je existence Spolu zpochybňována. „A ze všech tří stran zní hlasy o potřebě konsolidovat stranickou podporu bez přímé vazby k dalším stranám současné sněmovní opozice. Současně může Grolich stěží deklarovat ambici změnit KDU-ČSL na středně velkou, či dokonce velkou stranu, jak tomu bylo u Luxe – cíl je nyní daleko nižší,“ shoduje se Cabada s Kopečkem.

A tím se dostáváme ke zmíněným variantám, jež se týkají nějakého příštího spojenectví lidovců s jinou politickou formací. „Zde se propojuje příběh Kubova projektu Naše Česko a Grolichem vedené KDU-ČSL. Pokud je hlavním cílem dostat se do příští sněmovny, pak vyvstává primárně otázka vztahu k dominantnímu subjektu, tedy k hnutí ANO,“ má jasno Cabada.

A připomíná, že Martin Kuba v tomto ohledu už zjevně akceptuje myšlenku, že by mohl být v budoucnu Babišovým menším partnerem. „Podobně i Grolich naznačuje, že nechce stavět na plně blokové politice. Totéž ostatně naznačily i manévry některých poslanců za ODS při vybraných hlasováních v dolní komoře, kdy se připojili k provládní většině,“ uvažuje Cabada.

Podle něj tudíž nelze vyloučit, že se smiřují s tím, že jejich ambicí není příští volby – třeba i společně – vyhrát, ale vybudovat prostor pro vstup do vlády. „Toto KDU-ČSL historicky ovládá výborně. Ale není to její jediná možnost. Zejména pokud budou KDU-ČSL a TOP 09 i nadále stagnovat, lze čekat jejich snahy o tvorbu volebních aliancí – ať již v rámci Spolu, nebo v jiných formátech. A bezesporu se nabízí i varianta s hnutím Naše Česko,“ míní.

Kopeček se pak vrací k letošním komunálním volbám – koaliční volební spojenectví lidovců v nich podle něj můžou být napříč republikou dost pestrá. „Zjevně budou zkoušet různé kombinace,“ má jasno a připomíná, že klíčový je u KDU-ČSL názor místní organizace – a nikoli pohled vedení strany. „Někde půjdou se STAN, s různými sdruženími nezávislých, jinde i s pravicí – s TOP OU a ODS,“ míní Kopeček.

Ani podle něj přitom nelze vyloučit, že se někde dohodnou na spolupráci s novou Kubovou formací. „Komunální volby jsou specifické i v tom, že lidovcům umožňují hlavně v řadě obcí na Moravě, díky silné místní podpoře, kandidovat i samostatně a uspět. Podobné koaliční kombinace se můžou vyskytnout při podpoře některých senátních kandidátů nominovaných lidovci,“ dodává politolog.

A přiznává, že by z toho pro tuto chvíli moc nevyvozoval. „V dalších volbách, které nás časem čekají – tedy krajských – můžou koaliční kombinace vypadat zase trochu jinak. Lidovci jsou jako partner představitelní v různě koncipovaných volebních koalicích,“ dodává Kopeček s tím, že za tři a půl roku bude u sněmovních voleb hrát klíčový vliv střet vlády a opozice.

„Pokud vydrží ve stávající podobě, jakou dnes vidíme, pak budou moct být lidovci vcelku přirozeně zahrnuti do nějakého širšího koaličního seskupení, které bude typově podobné koalici Spolu,“ uzavírá Kopeček. A podobně to vidí také politolog Aleš Michal. I podle něj je téměř vyloučené, tedy pokud bude cílem opozice v příštích volbách porazit Andreje Babiše, aby lidovci kandidovali samostatně.

Podle něj nicméně úvaha o spolupráci lidovců se subjektem Naše Česko zatím vychází spíš z podobného backgroundu Kuby a Grolicha. „Jsou to výrazní krajští politici. Zatím ale nemám silnější důvod si myslet, že nějakou alianci utvoří. Zároveň však platí, že je dnes KDU-ČSL na dvou procentech. A já nevidím možnost, že by se samostatně dostala do bezpečné sféry sedmi až osmi procent,“ míní Michal.

Podle něj je v každém případě žádoucí, aby lidovci pod novým vedením v čele s Janem Grolichem v nějaké chvíli po sjezdu formulovali jasný a srozumitelný program v ekonomice a sociální oblasti. „To bude jejich hlavní úkol,“ dodává s tím, že od nich nečeká nějaký zásadní konzervativní obrat. „Podle mého soudu spíše existuje předpoklad, že se Jan Grolich vydá cestou umírňování, což byla vždy silná stránka lidovců,“ uzavírá Michal.