Nová tajemství muže, který zabil Reinharda Heydricha

Jan Gazdík Jan Gazdík
18. 6. 2013 13:05
Historikové Stehlík a Čvančara připravili monografii ke 100. výročí narození Jana Kubiše
Prašutista Jan Kubiš.
Prašutista Jan Kubiš. | Foto: Archiv Eduarda Stehlíka a Jaroslava Čvančary

Praha - Třikrát byla čtveřice československých parašutistů gestapem vyzvána, aby se vzdala. Pokaždé to odmítla. Poprvé parašutisté odpověděli: Nikdy! Při druhé výzvě: Nikdy! A potřetí: Češi se nevzdávají!

Útok na kryptu pražského kostela Cyrila a Metoděje, kde se parašutisté skrývali, začal 18. června 1942 v 07:00. Dnes od něj uplyne 71 let a 24. června to bude celé století ode dne, kdy se narodil jeden ze dvou hlavních mužů, po nichž gestapáci v Resslově ulici šli. 

Stoleté výročí narození Jana Kubiše inspirovalo historiky Eduarda Stehlíka a Jaroslava Čvančaru k detailnímu zkoumání života tohoto hrdiny. Při něm pak v českých, britských a německých archivech objevili až dosud neznámá a překvapivá fakta ze života muže, který s Josefem Gabčíkem tvořil diverzní paraskupinu Anthropoid, jež 27. května 1942 výbuchem Kubišova granátu smrtelně zranila Heydricha.

Jedna ze skic akademické malířky Zdeňky Landové.
Jedna ze skic akademické malířky Zdeňky Landové. | Foto: Archiv Eduarda Stehlíka a Jaroslava Čvančary

Stehlíkova a Čvančarova životopisná publikace o Janu Kubišovi Nezastaví mě ani to nejhorší - příběh Jana Kubiše vyjde v červenci. K silným momentům v ní patří skici akademické malířky Zdeňky Landové, která podle archivních záznamů, fotografií ale i po konzultacích s historiky zachytila poslední okamžiky šestihodinového boje sedmi parašutistů proti několika stům vojáků Waffen SS.

Stesk po mamince

„Až dosud jsme byli přesvědčeni, že Jan Kubiš měl tři vlastní sourozence. V matrikách jsme ale zjistili, že jich bylo pět. Dva, Josef a Marie, však zemřeli," říká vojenský historik Eduard Stehlík. I s nevlastními (Kubišův otec Jan se po smrti manželky Kristiny znovu oženil) měl tedy parašutista Kubiš celkem deset sourozenců.

Boj v Resslově ulici

Archivy vydaly svědectví o Janu Kubišovi

  • Útok gestapa začal v 7:00.
  • Po prudké přestřelce, kdy vojáci SS hodili do krypty několik granátů a kdy byli tři z nich zraněni a odklizeni, byl trhavinou odstřelen kamenný vchod do krypty. Ihned poté zaútočil úderný oddíl SS. V tu chvíli třeskly v zatopené kryptě čtyři výstřely. Komando nachází už jen nehybná těla Josefa Gabčíka, Josefa Valčíka, Jaroslava Švarce a Jana Hrubého.
  • Avšak ještě před tím v 06:30 velitel parašutistů Adolf Opálka v bezvýchodné situaci na kůru kostela s tříštivou zlomeninou pravé paže polyká ampuli s jedem a současně se střelí pistolí. Stejně se rozhodne Josef Bublík, jemuž granát přeťal chodidlo. Jan Kubiš pak vykrvácel při převozu do nemocnice po zraněních od střepin granátů.

Jan Kubiš vyrůstal v drsných a nuzných podmínkách. Když mu ale maminka zemřela při porodu, poslal ho otec v pouhých šesti letech na výchovu k sourozencům zemřelé matky. Historik Stehlík je přesvědčen, že malý Kubiš tím musel velmi trpět: „Chyběl mu mateřský cit, což zřejmě navždy ovlivnilo i jeho vztah k otci." V dopise bratrovi, který zanechal v Británii před vysazením do nacisty obsazené vlasti, ostatně Kubiš s hořkostí píše: „Dnes bych rád věděl, co asi o mně říká otec, zdali jest na mne hrdý, že aspoň já jsem se zúčastnil odboje, a tak zastoupil rodinu a naši vesnici."

Kubiš nebyl ani vyučen, takže se až do nástupu na vojenskou základní službu v roce 1935 živil jako čeledín anebo topič. Stehlík se domnívá, že teprve armáda dala vyniknout jeho přirozené inteligenci, ale také schopnosti získat si lidi a vést je. „Z dochovaných záznamů a posudků velitelů jsme zjistili, že byl velmi inteligentní, spolehlivý, iniciativní a mimořádně organizačně schopný. Patřil, pravda, od malička spíše k mlčenlivým klukům, nezkazil ale nikdy žádnou legraci. Řekl bych, že šlo o rozeného vůdce. Jakkoliv měl neveselé dětství. Anebo snad právě proto?" ptá se Stehlík. Jako kdyby se Kubiš snažil najednou dohnat zmeškané vzdělání: všechny obtížné kurzy a školení v Československu a pak i v Británii absolvoval s výtečným hodnocením.

Chybějící monografie

Stehlíkovi se s Jaroslavem Čvančarou navíc podařilo shromáždit unikátní soubor dosud zcela neznámých fotografií od prvních Kubišových krůčků až po jeho tragickou smrt v kostele Cyrila a Metoděje. Když pak soubor doplnili o známější snímky a navíc o další nová archivní fakta z Kubišova života či dokonce vzpomínky pamětníků, začal jim pod rukama vznikat ojedinělý příběh - portrét.

Prohlédněte si unikátní snímky z archivu historiků.

„Takže jsme si najednou uvědomili, že v Česku až dosud nevyšla kvalitní monografie o člověku, díky jehož hrdinství se hranice Československa vrátily po porážce nacismu do předválečné podoby," vysvětluje Stehlík, proč se s Čvančarou pustili do Kubišova životopisu. Historik připomíná fakt, že až pod vlivem atentátu na Heydricha odstoupily západní mocnosti od mnichovské smlouvy, která okleštila Čechy a Moravu o třetinu území.

„Životopisnou publikaci si však nezaslouží jen Kubiš, ale i Josef Gabčík," naznačuje Stehlík další ediční plány s Jaroslavem Čvančarou a přidá osobní poznámku: „Při dokončování knihy mně přišlo najednou líto, že jsem Kubiše - tohoto obdivuhodného chlapa do nepohody - neměl šanci poznat. Doslova nám přirostl k srdci."

Lorna a Edna Ellisnovy.
Lorna a Edna Ellisnovy. | Foto: Archiv Eduarda Stehlíka a Jaroslava Čvančary

Hrdinovy ženy

Kubišovy silné osobnosti i charismatu si byly podle Jaroslava Čvančary vědomy i ženy, o nichž se ve svém deníku, ještě před krvavými ústupovými boji ve Francii (byl posléze za odvahu několikrát vyznamenán), či později v dopisech z Británie anebo po vysazení do protektorátu zmiňuje.

„S kamarádem Gabčíkem jsme se vesele bavili. Také jsme si koupili kola a jezdili v okolí (Paříže - pozn. red.) a sváděli, co se dalo." Anebo: „Moji přátelé v Anglii jsou velice hodní lidé, se kterými jsme se po odjezdu z Francie seznámili. Zamiloval jsem se do nich pro jejich upřímnost…"

Kubiš s Gabčíkem se přátelili s Lornou a Ednou Ellisnovými, u nichž v Británii bydleli. A už v protektorátu patnáct dnů před atentátem v dopise Marii Žilanové Kubiš píše: „Milá Máničko. Myslel jsem na Vás každý den, ale nemohl jsem Vám psát, neboť ten Rodokaps, do kterého jste mi napsala Vaší adresu, si vypůjčil jeden z mých kamarádů a odjel s ním na Moravu. Byl jsem nucen čekat, až se vrátí. Máničko, nevím, jak to bude s odepisováním. Rád bych Vám dal místo, kam byste mně poslala nějaký ten řádeček, ale je to nyní nemožné."

Kubiš při tom v té době chodil s Marií Kovárníkovou.

Pohled na místo atentátu.
Pohled na místo atentátu. | Foto: Archiv Eduarda Stehlíka a Jaroslava Čvančary

Zapomenutý detail

Z nedávno zpřístupněných britských archivních dokumentů vyplývá, jak ideálně se Kubiš s Gabčíkem při extrémně tvrdých přípravách na zlikvidování Heydricha doplňovali. „Prokazují velikou cílevědomost a nadšení a byla radost s nimi pracovat. Vynikající dvojice," píše se například ve zprávě „Detailed report on operation ANTHROPOID" uložené v The National Archives London.

Aby nebylo překvapení dost, Stehlík s Čvančarou při opakovaném pročítání zprávy komisaře Heinze Panwitze přišli na dosud zcela opomíjený „detail". Po výbuchu bomby se totiž oba parašutisté pokoušeli Heydricha i jeho řidiče Kleina dorazit střelbou z pistolí. Ve stresu a navíc otřeseni silným výbuchem, se však netrefili.

Oba parašutisty se navíc pokoušeli v té několikasekundové mele zadržet náhodní chodci. „Celá ta léta jsme to měli v Panwitzově zprávě přímo před nosem a nevšimli si toho. Prostě jsme ji špatně četli - někdy se to stane," přiznává Čvančara.

Co nacisté tajili

Při opětovné rekonstrukci atentátu historiky zarazilo, že v jinak detailních spisech z vyšetřování německých kriminalistů chybí protokol o výpovědi přímého svědka - Heydrichova řidiče Johannese Kleina. „Je zcela vyloučené, že by ho nevyslechli. Z Panwitzovy zprávy je navíc jasné, že kriminalisté Kleina vyslýchali," říká Čvančara.

Kam se tedy Kleinova výpověď vypařila?

Z Kubišova deníku.
Z Kubišova deníku. | Foto: Archiv Eduarda Stehlíka a Jaroslava Čvančary

Pokud se podaří protokoly s výpovědí Kleina najít, pak z nich musí podle historiků jasně vyplývat, že Klein s Heydrichem udělali v rozhodující chvíli několik chyb, jichž Kubiš s Gabčíkem ve složité situaci tří přijíždějících tramvají a kličkujícího Heydrichova mercedesu obratně využili. Tou osudovou byl pro Heydricha jeho příkaz, aby Klein - když uviděl Gabčíka s namířeným Sten-gunem - okamžitě zastavil. Chybou bylo i to, že Klein rozkaz svého šéfa poslechl. V ten okamžik 27. května 1942 v 10:35 hodil Kubiš na mercedes bombu.

Klein - zřejmě jen velkou náhodou - unikl při vyšetřování vojenskému soudu. Zraněného Heydricha totiž při pronásledování Gabčíka opustil. Pokud by tedy v záloze vyčkával další parašutista, mohl Heydricha prostřílet jako řešeto.

Kleinova výpověď zmizela tudíž podle mínění historiků proto, že se jeho svědectví nacistům nehodilo do oslavných projevů o hrdinské smrti třetího muže nacistické říše. Ten totiž v rozhodující chvíli jednal jako amatér a nikoliv jako generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a Bezpečnostní služby (SD).

Poslední zápis v Kubišově deníku nechá lhostejným jen málokoho: „Až jedenkráte obdržíte tento balíček a dopis, pak můžete částečně pátrat po mojí minulosti a odměniti za mne toho, kdo vám to vše zašle. Dnes nejsem si jistý dnem, neb jest na mně požadován zvláštní úkol, úkol velice nebezpečný, ale nebojím se ho, jdu s chutí do práce a nezastaví mne ani to nejhorší."

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Chci, aby bylo Česko lídrem v inovacích, řekl Babiš v New Yorku

Česká republika chce být zemí budoucnosti a stát se tím, kdo v inovacích udává tón. V New Yorku to na fóru Concordia Summit, které se koná jako doprovodná akce k Valnému shromáždění OSN, prohlásil český premiér Andrej Babiš. "Jako jedna z nejvíce industrializovaných zemí v Evropě se musíme soustředit na inovace, abychom zajistili naši konkurenceschopnost," řekl Babiš. Zmínil, že národní strategie je založena na devíti tematických pilířích od podpory prostředí, které umožní vznik nových podniků, přes podporu vzdělání a výzkumu po digitalizaci a technologický rozvoj.

Zdroj: ČTK
Další zprávy