Praha – Jeroným Tejc na konci prvního dne sjezdu sociálních demokratů neskrýval zklamání. Po několikahodinovém boji o místa ve vedení strany odešel s prázdnou.
A to i přesto, že ještě v prvním kole volby prvního místopředsedy zatopil favoritovi Milanu Chovancovi. Nakonec však posty sesbírali kromě Chovance ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, šéf Sněmovny Jan Hamáček, Martin Starec a dvě ženy – ministryně práce Michaela Marksová Tominová a náměstkyně ministra zdravotnictví Lenka Teska Arnoštová.
"Na základě projevů jsem si dával určité naděje, ale ukázalo se, že dohody zvítězily,“ říká Tejc v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Jste zklamaný?
Určitě jsem zklamaný v tom smyslu, že bych rád ovlivňoval věci v sociální demokracii více, než mi to umožňuje pozice poslance. Na druhé straně to je život a nemá smysl se tím déle než dnes zabývat.
Co říkáte tomu, že vedení ČSSD nakonec kopíruje přání předsedy?
Já jsem byl realista, myslel jsem si, že delegáti budou respektovat ve většině doporučení. Na základě projevů jsem si dával určité naděje, ale ukázalo se, že dohody zvítězily a přání předsedy strany a předsedy vlády je v tuto chvíli pro sociální demokraty klíčové. Na druhé straně to bylo rozhodnutí delegátů, které učinili v tajné volbě a já ho nebudu zpochybňovat.
Jaká bude ČSSD s novým vedením?
Věřím, že bude úspěšná a budu dělat všechno pro to, aby byla. To, jak bude vedení fungovat, můžeme zatím jen předpokládat a nechal bych jim čas, aby mohli předvést, co umí.
Co nakonec podle vás rozhodlo duel Tejc – Chovanec?
Myslím si, že od počátku bylo jasné, že dohody v krajích mají svou váhu. Zřejmě v této věci zvítězila snaha předsedy mít po svém boku Milana Chovance. Možná někteří delegáti nechtěli, aby zde vzniklo jakékoli pnutí na těchto dvou pozicích.
Říkal jste, že vám nabízeli, že pokud se vzdáte kandidatury na prvního místopředsedu, dostanete místo řadového. Nemrzí vás zpětně, že jste neodstoupil?
Rozhodně ne. Já jsem byl přesvědčen, že bych měl kandidovat a měl co nabídnout právě jako protikandidát Milana Chovance, tedy jako první místopředseda. Je možné, že mi tato kandidatura možná znemožnila stát se místopředsedou. Ale kdybych si měl znovu vybrat, tak bych volil stejnou cestu.
Jak si teď představujete své další působení v sociální demokracii?
Pro mě se příliš nezmění, já budu dál pracovat jako předseda ústavně právního výboru a na tom, abychom tlačili ministerstvo spravedlnosti k řešení problematiky, která je pro nás klíčová. To znamená vymahatelnost práva, řešení exekutorů a spotřebitelských smluv.
Může tento neúspěch být konec vaší kariéry v rámci strany?
Já si nemyslím, že by to byl sám o sobě neúspěch. Alespoň podle reakcí našich členů, kteří měli možnost sledovat náš souboj v televizi, bych spíše řekl, že je to spíš začátek mojí kariéry v sociální demokracii. Nechci to přeceňovat ani podceňovat. Já jsem kandidoval na sjezdu poprvé a poprvé jsem neuspěl. Myslím si, že mám stále sociální demokracii co nabídnout, ale bude záležet na tom, jaká bude odezva. Pokud mi nedojdou síly a nerozhodnu se skončit s politikou, tak to dnešní klání nic neznamená.
Chystáte se být ve straně jakousi opozicí vůči Sobotkovi?
To určitě ne, já jsem se celou dobu snažil říkat, že nejsem rebelem. Že nejsem ten, který by chtěl něco bořit. Jen jsem se snažil na rovinu říkat to, co se možná ostatní říci neodvážili a za co mě poplácávali po zádech v kuloárech. Je potřeba hledat soupeře jinde – v hnutí ANO a pravicových stranách. Musíme se zabývat voliči a ne sami sebou. Nesmíme žít ve starých válkách.
