reklama
 
 

Z pelíšků do krabice s kysličníkem. I zvířata na maso se zabíjejí, hájí se majitelé norčích farem

16. 4. 2016
Foto: Aktuálně.cz
Majitelé kožešinových farem se bojí o svou obživu. Padesátka poslanců předkládá do Sněmovny novelu zákona, která má kožešinové farmy v Česku úplně zrušit. Tento týden ji s malými výhradami schválila i vláda. Končit má chov zvířat výhradně pro kožešinu, což se v Česku týká devíti farem, hlavně s norky, ale někde také s liškami nebo fretkami. Farmáři se ale chtějí bránit a se svým dobře fungujícím a výdělečným byznysem, převážně s norkovými kožešinami, končit nechtějí. Redaktorka Aktuálně.cz se vydala na farmu nedaleko Jindřichova Hradce, aby zjistila, jak to na takové farmě vypadá, i jak se majitelé staví k návrhu na zákaz farem v Česku.

Praha - „Tady vidíte, že se zvíře připouštělo pátého a třináctého března,“ ukazuje muž v modré péřovce na cedulku s čísly přidělanou nad klecí. V ní dokolečka pobíhá sněhobílá samička norka amerického. Ve vedlejší kleci odpočívá samice s černobílou srstí, v další světle hnědá. Všech dva a půl tisíc chovných samic na kožešinové farmě ve Velkém Ratmírově nedaleko Jindřichova Hradce brzy porodí mláďata.

„Mívají pět až šest mladých, některá může mít až dvanáct. Tady si pro ně udělají pelíšky,“ ukazuje majitel farmy David Vojtíšek na dřevěné budky přidělané ke klecím vyrovnaným v řadách pod stříškami.

Většina zatím zeje prázdnotou, už teď se ale přidělávají nové  letos čeká největší česká kožešinová farma víc než deset tisíc nových přírůstků. Jako každoročně jsou klíčovým zdrojem příjmu. Většinu z letos narozených zvířat chovatelé v listopadu zabijí v krabicích kysličníkem uhelnatým a na speciálních strojích v provozovně v Jindřichově Hradci stáhnou z kůže.

Kožešiny potom usuší a předají firmě, která je prodá na burze ve Finsku nebo v Americe. Tam je nakupují hlavně obchodníci z Ruska nebo z Číny, vyrábějí se z nich potom kožichy a módní doplňky – například na ušití jednoho kožichu padne kolem stovky norčích kůží.

Podle Vojtíška je o pravé kožešiny čím dál větší zájem. V roce 2014 bylo na celém světě vyprodukováno podle statistik Mezinárodní kožešinové federace 87,2 milionu kožešin v hodnotě 3,7 miliardy eur, tedy zhruba 100 miliard korun.

Byznys si Vojtíšek pochvaluje, za jednu kůži dostane dvacet až padesát eur. „Záleží na kvalitě kožešiny. Hodně ceněné jsou světlé nebo různé mutantní strakaté druhy. Máme i klasické černé a hnědé, ale jsme pyšní například na tyto barevné, kterým se říká černé kříže. Jsou hákliví na odchov, u nás se jim ale daří a stále plodí mladé,“ vysvětluje Vojtíšek.

Usmrcovat zvířata kvůli kožešinám je ve 21. století nepřijatelné

Přestože se mu v podnikání daří a ke svým šesti zaměstnancům chce nabrat další dva, letošní sezona je možná jeho předposlední. Padesátka poslanců předkládá do Sněmovny novelu zákona, která má kožešinové farmy v Česku úplně zrušit. Tento týden ji s malými výhradami schválila i vláda. Pokud projde, od příštího roku lidé nebudou moct nové farmy zakládat, do konce roku 2018 by pak musely utnout byznys ty stávající.

Končit má chov zvířat výhradně pro kožešinu, což se v Česku týká devíti farem, hlavně s norky, ale někde také s liškami nebo fretkami. „Chovat a usmrcovat zvířata primárně za účelem získávání kožešin je ve 21. století těžko přijatelné. Druhy jako norek americký nebo liška polární nelze s úspěchem domestikovat,“ říká jeden z předkladatelů návrhu, předseda poslaneckého výboru pro životní prostředí Robin Böhnisch (ČSSD).

Živí nás to a neděláme nic jiného

Poslanci odkazují například na odbornou zprávu vědeckého výboru pro zdraví zvířat Evropské komise, kde se uvádí, že norci nebo lišky v klecích trpí, protože nemohou šplhat, plavat nebo hrabat. Chov kožešinových zvířat nelze podle odborné zprávy provozovat tak, aby člověk vyhověl jejich přirozeným potřebám.

S koncem chovu norků se ale nechce Vojtíšek smířit, za králíky nebo jiná zvířata by prý neměnil. „Budu se bránit všemi možnými prostředky, protože v dnešní civilizované době mi to připadá zcestné. Politici přebírají argumenty krajní levice, přitom hlásají podporu podnikání,“ míní David Vojtíšek.

Ukončení chovu si nepřipouští ani další farmáři. „Ani neuvažujeme, že bychom s tím přestali, živí nás to a neděláme nic jiného. Nevidím velký rozdíl mezi tím, jestli chovám zvíře na kožešinu nebo na maso. Za každým účelem ho usmrtím,“ říká jeden z majitelů rodinné farmy v Dolní Cerekvi Petr Hanzal.

Při případném zavírání farem má stát chovatelům poskytnout jednorázovou kompenzaci. Kolik to bude, zatím není jasné. Jednou z možností je, že ministerstvo zemědělství chovatelům aspoň vrátí peníze, které museli investovat kvůli přísnějším předpisům účinným od roku 2014. Jen u Davida Vojtíška šlo o asi patnácti milionů korun – kupoval například nerezové klece o rozměrech 2800 centimetrů krychlových. V jedné mohou být nanejvýš dvě zvířata, Vojtíšek ale pamatuje i doby, kdy se jich na menším prostoru tísnilo pět.

Kamery proti aktivistům

Investice šly i do krmných traktůrků a mrazáků na drůbeží a rybí zbytky, které pro zvířata vozí, nebo do kamerového systému a plechového plotu. „Útoky aktivistů se stupňují, loni v srpnu přelezli plot, uspali flusačkou psy a postříkali mláďata barvou, několik jich uhynulo. Dva roky předtím nám zase někdo poškodil techniku,“ popisuje Vojtíšek.

Chovu kožešinových zvířat se věnuje od svých patnácti let, přivedla ho k tomu jeho matka. Ta farmu v Ratmírově v roce 1988 zakládala, ještě jako součást zemědělského družstva. Hned po revoluci pak absolventka vysoké školy zemědělské, dnes už neexistujícího oboru kožešinová zvířata, založila vlastní firmu. Zprvu chovali Vojtíškovi také lišky, nakonec zůstali jen u norků.

V roce 2004 přibrali společníka z Rakouska, kde začal tou dobou platit zákaz kožešinových farem. „Byl to jeden z posledních chovatelů v Rakousku, tam navíc měli problém s tím, že v zemi nebyla ani drůbeží jatka, odkud by vozili krmivo. Těch v Česku také ubývá,“ říká Vojtíšek. O čtyři roky později jej Vojtíšek vyplatil a farmu začal řídit sám.

Budoucnost farem v Evropě není moc optimistická

Přesun do zahraničí zatím neplánuje, budoucnost kožešinových farem ale vzhledem k tlakům v Evropě nevidí moc optimisticky. Ve svých 46 letech je společně s Hanzalovými také jedním z nejmladších chovatelů. Zatímco v roce 2000 bylo v Česku 26 kožešinových farem, dnes je jich devět.

Pro jejich zákaz se v listopadovém průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění vyslovilo 70 procent dotázaných Čechů. V zahraničí už jsou podobné zákony přijaté  například ve Velké Británii úplně zakázali kožešinové farmy už v roce 2000, v Rakousku o čtyři roky později. Švýcarsko a Německo stanovilo pro chov divokých zvířat takové podmínky, které jsou pro komerční provoz nesplnitelné.

Představa, že na nějakých farmách lze najít způsob, jak uspokojit potřeby divokých zvířat a zároveň zachovat ziskovost, je absurdní, tvrdí kritik kožešinových farem Marek Voršilka. | Video: Daniela Drtinová |  16:06

autor: Adéla Skoupá | 16. 4. 2016

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama