Takzvaná ochrana přiměřeného obydlí dlužníka se týká případů, kdy dlužník plní oddlužení pravidelnými měsíčními splátkami věřitelům podle splátkového kalendáře a zároveň prodejem svého majetku. Takový dlužník nemusí vydat insolvenčnímu správci k prodeji své obydlí, jestliže reálná hodnota obydlí nepřesáhne hodnotu stanovenou v nařízení vlády.
Smyslem ochrany je zachovat dlužníkovi při oddlužení určité materiální zázemí a nevytrhnout ho z jeho místních sociálních vazeb. Chráněným obydlím nemusí být jen nemovitost, tedy byt či dům, ale například i hausbót nebo karavan, jestliže dlužníkovi slouží k bydlení. Dlužník však musí dané obydlí vlastnit už před zahájením insolvenčního řízení.
Výpočet hodnoty chráněného obydlí podle ministerstva zohledňuje regionální odlišnosti, velikost dlužníkovy domácnosti i vliv času na cenu obydlí. Úřad uvádí, že ochrana se bude vztahovat pouze na dlužníky s nejvýš průměrnými majetkovými poměry, co se obydlí týče.
Nikoliv tedy na dlužníky s rozsáhlejším majetkem, u nichž zpeněžením hodnotného obydlí zpravidla dojde k významnému nebo i úplnému uspokojení pohledávek věřitelů.
Ochrana obydlí se nevztahuje na případy takzvaných zajištěných věřitelů, tedy třeba bank, u kterých má dlužník hypotéku. Zajištěný věřitel může dát pokyn ke zpeněžení i takového obydlí, jež by jinak vzhledem ke své hodnotě chráněno bylo - například nemovitosti, kterou dal dlužník bance do zástavy.
