Brno - Ústavní soudci nařídili Nejvyššímu soudu (NS), aby vyjasnil, zda je ranvej samostatnou stavbou ve smyslu občanského práva. V minulosti NS rozhodl, že vzletová a přistávací dráha je pouze zpracováním povrchu pozemku, tedy prakticky jeho součástí.
Ústavní soud o tom pochybuje a trvá na lepším zdůvodnění. Nový nález ale nijak nepředjímá celkový výsledek.
Posouzení charakteru dráhy bude klíčové pro vyřešení převodu letiště Příbram, jehož privatizace stále není zcela dovršená kvůli nesouhlasu vlastníka pozemku pod dráhou. Přítomní zástupci ministerstva obrany a nového majitele letiště, společnosti Air Station, u soudu s novináři mluvit nechtěli.
V právnické literatuře není tematika ranvejí podle ústavního soudce Ludvíka Davida dostatečně zpracována a je potřeba otázku vyjasnit.
"Tento problém není zcela nový, ale zatím byl popsán velmi málo a domníváme se i z tohoto pohledu, že je třeba, aby NS své závěry doplnil a jasně řekl, zda je vzletová a přistávací dráha takového letiště samostatnou věcí, anebo součástí pozemku, což je samozřejmě také možné," řekl novinářům David.
Pokud by justice nakonec uznala ranvej za samostatnou stavbu, znamenalo by to, že může podléhat smluvnímu převodu vlastnického práva bez současného převodu vlastnictví pozemku pod dráhou.
Letiště Příbram vzniklo před 50 lety. Ministerstvo obrany jej před časem prohlásilo za nepotřebný majetek a nabídlo ve výběrovém řízení k prodeji.
Uspěla společnost Air Station, kterou v roce 2008 založila skupina nadšenců s cílem zachovat letecký provoz, modernizovat letiště a vytvořit vhodné zázemí pro letecké výstavy a další akce.
Transakci ale zpochybnil vlastník velké části pozemků pod vzletovou a přistávací dráhou. Ministerstvo obrany se domnívalo, že může letiště jako svébytnou stavbu prodat, i když stojí na soukromých parcelách.
Okresní soud v Příbrami ale dospěl k závěru, že dráha představuje pouze zpevnění a zpracování povrchu, a proto z občanskoprávního hlediska není stavbou, ale součástí pozemku.
Také podle Krajského soudu v Praze a NS není oddělené vlastnictví pozemku a letecké stavby možné, na rozdíl od staveb silničních.
"Vzletová a přistávací dráha zde jako součást letiště představuje pouze zpracování povrchu pozemku, tedy jeho určitou kvalitu. Nemůže být současně pozemkem a stavbou ve smyslu občanskoprávním jako dvě rozdílné věci, které by mohly mít rozdílný právní režim či osud," rozhodl před časem NS.
Podle Davida ale NS nezohlednil všechny okolnosti. "Hovoří-li o zpracování povrchu pozemku, pak jsme očekávali, že jedním dechem uvede kompletní charakteristiku celého toho stavebního díla, celé ranveje. A ona tam kompletní není," uvedl David. Chybí podle něj některé skutečnosti a znalecká zjištění ohledně struktury ranveje.
Ze soudních rozhodnutí vyplývá, že část vzletové a přistávací dráhy, která je na pozemcích soukromníka, má tři vrstvy. Podloží tvoří deset až dvacet centimetrů vysoká vrstva štěrkopísku, na ní leží o něco silnější vrstva makadamu, na povrhu pak štěrk polévaný živicí.
