Největší masakr Němců: Zahynulo 763 lidí, pomník není

Eliška Bártová Eliška Bártová
3. 6. 2009 7:23
Teprve po 64 letech spěje město k dohodě o pietním místu
Foto: Ludvík Hradilek

Postoloprty - Sedmašedesátiletý Walter Urban volá bratrovi: "Erichu, bylo to dnes, nebo včera, co nám zastřelili tátu?"

Je poslední květnový den, přesně 64 let poté, co se otec bratrů Urbanových stal jednou ze 763 obětí poválečného postoloprtského masakru, největšího v tehdejším Československu. Jeho rodina se nikdy nedozvěděla, kdo byl jeho vrahem.

"Ani nevíme, kde leží jeho tělo," nemůže pan Urban zadržet slzy. "V mládí jsem to tolik nevnímal, ale čím jsem starší, tím mě to víc trápí. Nemám místo, kde bych mu zapálil svíčku."

Ani v samotných Postoloprtech, kde se masakr odehrál, není dodnes žádná připomínka krvavých událostí.

Teprve před rokem se město odhodlalo postavit minulosti čelem. Jmenovalo šestičlennou komisi, ve které zasedá i pan Urban a která má za úkol navrhnout pietní místo připomínající masakr.

Podle informací deníku Aktuálně.cz komise již v polovině června předá radnici konkrétní návrh. Pak bude záležet pouze na zastupitelstvu, zda se s ním ztotožní.

Smrt v kasárnách

Rodina Urbanova bydlela hned naproti historickým kasárnám. Právě za jejich zdmi s největší pravděpodobností skončil ve 37 letech život Walterova otce.

"Přišel chlap a bubnoval, že se všichni Němci musí dostavit do kasáren na práci," vypráví mladší syn Walter, kterému tehdy byly tři roky. "Maminka řekla tátovi, ať tam radši jde, bála se, že kdyby nešel, tak by rodinu postříleli."

Otec pana Waltera, jenž pracoval jako pokrývač, tedy dobrovolně vešel do pár metrů vzdálených kasáren. "Přes plot maminka viděla, jak mu na bráně vzali zlato, hodinky," vzpomíná pan Urban na matčino vyprávění. "Tehdy jí už bylo jasné, že je zle."

Z kasáren se už domů nevrátil. "Byl zastřelen zřejmě ještě týž den. Tehdy nás totiž odvedli do lágru v bažantnici," říká pan Urban. "Když jsme se odtamtud po 10 dnech vrátili, v našem domě už bydleli Češi. Pamatuji si, jak si jejich děti hrály s mašinkou, kterou mi dal otec k narozeninám. Zřejmě se dozvěděli, že otce zastřelili a nepočítali, že se vrátíme."

Paní Urbanová se pak se dvěma syny nastěhovala do domu své sestry a na své syny již nikdy nepromluvila německy.

Bolestivá kapitola

Dnes je pan Urban jedním z těch, kteří mají městu předložit návrh na pietní místo, které by alespoň symbolicky připomínalo osudy obětí masakru.

Walter Urban u zbytků lágru, kde se našlo 34 těl
Walter Urban u zbytků lágru, kde se našlo 34 těl | Foto: Ludvík Hradilek

V Postoloprtech bylo v roce 1947 nalezeno celkem devět hromadných hrobů se 763 těly. Ani na jednom místě dodnes není připomínka těchto temných událostí.

"Je nezpochybnitelné, že zde došlo k hromadným exekucím na německé populaci," říká historik z Akademie věd Michal Pehr. "Pro město je to ale velmi bolestivá kapitola, na kterou nejsou hrdí. Řada předků místních v tom byla zainteresována. A řada lidí chce z falešného pocitu vlastenectví zapomenout."

Podle Pehra je však naopak "zapotřebí si tyto věci připomínat." Historik Pehr je jedním ze členů komise, která návrh na pomník připravuje. Detaily, co na památníku bude, však nechce zveřejnit dříve, než návrh dostanou zastupitelé. Ti by měli mít návrh k dispozici poté, co 11. června zasedne komise.

Vyrovnání účtů

Snahy pamětníků vytvořit ve městě pietní místo trvají už řadu let, dosud se jim však město bránilo. "Toto zastupitelstvo se dostalo zatím nejblíže k nějaké shodě," říká starosta Postoloprt Miroslav Hylák (SNK-ED). "Jsou to věci, o kterých se musí mluvit…"

Ačkoliv se starosta společně s místostarostou nebrání vytvoření pietního místa, s líčením toho, co se vlastně na jaře 1945 odehrálo, mají problém.

"Když by se mě někdo zeptal, jestli tu byli povražděni Němci, tak řeknu, že to není pravda," říká místostarosta Vojtěch Bernard (Hnutí nezávislých za rozvoj obcí a měst). "Moc o tom nevím, ale podle mě to nebylo tak, že by je postavili ke zdi a zastřelili. Těch 763 mrtvých chtělo utéci, tak byli zastřeleni."

Starosta Postoloprt Miroslav Hylák
Starosta Postoloprt Miroslav Hylák | Foto: Ludvík Hradilek

Podle vedení města by pietní město nemělo být věnováno pouze německým obětem masakru. "Jsem pro pomník, který znázorní usmíření," říká místostarosta. "Ale mám výhrady, aby to bylo věnováno jedné skupině lidí."

Stejného názoru je i starosta. "Kdyby nebyli v Německu jistí lidé, nebyla by válka. Kdyby nebyla válka, nebylo by zabráno naše pohraničí a nestalo se, co se stalo," říká. "Došlo pak k vyrovnání účtů, lidé chtěli vzít spravedlnost do svých rukou. Ale asi se to tak dělat nemělo a je na nás, abychom se s tím vyrovnali."

Podle starosty je "velmi pravděpodobné", že zastupitelstvo tentokrát vytvoření pomníku podle doporučení komise schválí. A město tak po 64 letech překročí svůj stín.

Byla to sviňárna

O tom, že by město nemělo strkat hlavu do písku a mělo založit komisi, přesvědčil politiky především radní Jiří Elsnic (ODS). Ten je také jedním z mála postoloprtských občanů, kteří jsou ochotni o masakru otevřeně mluvit.

"Řekl jsem, že se mi nelíbí, jak se k tomu město staví. To, co se stalo, nejde přejít, jak si někteří lidé myslí," říká pan Elsnic. "Moje babička byla Němka a můj otec zahynul v německém koncentráku Matthausen, asi proto ten návrh ode mě přijali."

Elsnicova rodinná firma nedávno koupila kasárna, kde se tragédie odehrála. Radnice totiž chtěla místo tragédie srovnat se zemí a postavit zde obytné domy. Rodina Elsniců má v plánu kasárna opravit a v budoucnosti zde provozovat dům pro seniory.

"Odehrálo se tu postoloprtské peklo, sviňárna..." popisuje události na rozlehlém kasárenském dvoře. "Byl jsem s babičkou u toho, když vezli těla po exhumaci z hromadných hrobů. Dodnes si pamatuji ten zápach. Mezi mrtvými byla řada kamarádů mé babičky."

Pan Elsnic uvažoval o tom, že by sám umístil pamětní desku na zdi kasáren, posléze si to však rozmyslel. "Nechci jitřit vášně," říká. "Stále tu žijí rodiny těch, kteří to způsobili. Bude lepší, když pomník vzejde z kompromisu a dohody odborníků a pamětníků."

 

Právě se děje

před 15 minutami

Předsedou středočeské ČSSD je Urban, lídrem krajské kandidátky bude Hamáček

Předsedou středočeské ČSSD se stal bývalý ministr průmyslu a obchodu Milan Urban. Zároveň bude dvojkou na středočeské kandidátce do sněmovny, rozhodli ve čtvrtek delegáti krajské on-line konference. Lídrem kandidátky zvolili předsedu strany Jana Hamáčka, informoval v pátek místopředseda ČSSD a šéf okresní organizace Praha-východ Jan Tvrdý. Urban v čele středočeské ČSSD vystřídal Robina Povšíka, který se rozhodl rezignovat.

Straníci podle Tvrdého chtěli, aby organizaci do voleb vedl někdo se zkušenostmi. Urban podle něj patří mezi respektované a uznávané osobnosti, a to nejen v ČSSD. "Z toho důvodu jsme ho nominovali a následně zvolili," dodal Tvrdý.

Urban byl ministrem průmyslu v letech 2003 až 2006 ve vládách Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse i Jiřího Paroubka. Byl také několik let místopředsedou ČSSD a šéfem jejího poslaneckého klubu. Ve středočeské ČSSD dosud zastával funkci místopředsedy.

Urban uvedl, že byl o novou roli požádán spolustraníky napříč krajem. "Někdo to řídit musí a je před volbami. Sociální demokracie se točí kolem pěti procent, tak se kolegové rozhodli a požádali mě, abych šel sociální demokracii na pomoc, což je závazek," uvedl. Za svůj jediný úkol označil převést stranu do klidnějších vod a dosáhnout volebního výsledku, který ČSSD zajistí pokračování ve Sněmovně.

Zdroj: ČTK
před 16 minutami

Průmysl v Česku meziročně stoupl o 14,9 procenta, loni ale byla výroba omezena kvůli covidu. K růstu přispěla auta

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Hokejisté Kanady ovládli MS osmnáctek, ve finále zdolali Rusko 5:3

Hokejisté Kanady vyhráli ve finále mistrovství světa hráčů do 18 let v americkém Friscu nad Ruskem 5:3 a získali počtvrté v historii titul. Navázali na triumfy z let 2003, 2008 a 2013. Rusové obhájili stříbro z minulého šampionátu z roku 2019 ze švédských měst Örnsköldsvik a Umea. Na bronz dosáhli obhájci titulu Švédové, kteří rozdrtili Finsko 8:0.

Kanada má první medaili od roku 2015, kdy byla podruhé za sebou třetí. Při první účasti ve finále od posledního triumfu dvakrát dotahovala ztrátu. Skóre otevřel v šesté minutě střelou z pozice mezi kruhy šestnáctiletý Matvej Mičkov, který se s 12 góly osamostatnil na druhém místě historického pořadí nejlepších kanonýrů na jednom šampionátu. Rekordmany jsou se 14 trefami další Rus Alexandr Ovečkin (v roce 2002) a Američan Cole Caufield (2019).

Connor Bedard sice v 15. minutě neproměnil trestné střílení, ale za 85 sekund už se patnáctiletý - nejmladší - hráč turnaje trefil po průniku bekhendem z mezikruží a připsal si šestou trefu ve třetím utkání play off. V 19. minutě sice vrátil Rusku vedení střelou z levého kruhu Dmitrij Bučelnikov, ale 45 vteřin před koncem prvního dějství vyrovnal v přesilové hře Shane Wright.

Ve 25. minutě otočil stav střelou z levé strany z úhlu Brennan Othmann a ještě ve druhé třetině po spolupráci Wrighta a Brandta Clarkea zvýšil Logan Stankoven. V polovině třetí třetiny vykřesal Rusku naději v početní výhodě Vladimir Grudinin po přihrávce Mičkova, který měl v utkání bilanci 1+2 a ovládl produktivitu s 16 body ze sedmi utkání.

Výsledek dovršil 40 sekund před koncem při power play do prázdné branky kapitán Wright, jenž si ve finále připsal vedle dvou branek i asistenci. Kanaďané na turnaji vyhráli všech sedm utkání při skóre 51:12.

V boji o bronz ovládli severské derby obhájci titulu Švédové a kanonádou proti Finsku si spravili chuť i po debaklech s Kanadou ze základní skupiny 1:12 i ze semifinále 1:8. Dvěma góly orámoval utkání Isak Rosén, který v 5. minutě v přesilové hře otevřel skóre a 37 sekund před koncem v oslabení ho i završil.

Mistrovství světa hokejistů do 18 let ve Friscu (USA):

Finále:

Kanada - Rusko 5:3 (2:2, 2:0, 1:1)

Branky a nahrávky: 16. Bedard (Ceulemans, Stillman), 20. Wright (Zellweger), 25. Othmann (Del Mastro), 37. Stankoven (Clarke, Wright), 60. Wright (Bedard) - 6. Mičkov (Lazutin, Poltapov), 19. Bučelnikov (Mičkov, Figurin), 50. Grudinin (Mičkov). Rozhodčí: Holm (Švéd.), Reneau - Davis, Hancock (všichni USA). Vyloučení: 5:4. Využití: 1:1. Diváci: 2122.

Kanada: B. Gaudreau - Allan, Clarke, Del Mastro, Ceulemans, Zellweger, Richard, Matier, Zhilkin - Othmann, Wright, Guenther - Bedard, McTavish, Stankoven - Pinelli, Johnston, Stillman - Roulette, Harrison, Winterton. Trenér: Dave Barr.

Rusko: S. Ivanov - Makarov, Grudinin, Koromyslov, Novikov, Figurin, Sapunov, Duda, Kvočko - Jurov, Svečkov, Mirošničenko - Poltapov, Lazutin, Čibrikov - Mičkov, Ivancov, Bučelnikov - Mechovov, Katělevskij, Gajdamak. Trenér: Alber Lešjov.

O 3. místo:

Finsko - Švédsko 0:8 (0:2, 0:2, 0:4)

Branky a nahrávky: 5. I. Rosén (Strömgren, Moberg), 20. Robertsson (Lysell), 24. Edvinsson, 26. Sjöberg (L. Persson), 46. Moberg (Strömgren, Olsson), 52. Hasa, 55. Östlund (Eljas, Kangas), 60. I. Rosén. Rozhodčí: Fernandez (USA), Judakov (Rus.) - Briganti (USA), Slavikovskij (Rus.). Vyloučení: 3:4. Využití: 0:2. V oslabení: 0:2. Diváci: 902.

Finsko: Koskenvuo (26. Helomaa) - Vilén, Heimosalmi, Suomi, Leppänen, Juusola, Malinen, Ervasti - Salminen, Koivunen, Tuomaala - Päivärinta, Kemell, Ruusunen - Yliniemi, O. Kapanen, Lambert - Miettinen, Huuhtanen, Matikka - Järvelä. Trenér: Petri Karjalainen.

Švédsko: Lindbom - M. Hävelid, Edvinsson, Olsson, Sjöholm, Salomonsson, Forsmark, S. Aho - Lysell, Dower-Nilsson, Robertsson - Hasa, I. Rosén, Strömgren - Moberg, L: Persson, Sjöberg - Kangas, Eljas, Sundin - Östlund. Trenér: Anders Eriksen.

Konečné pořadí:

1. Kanada, 2. Rusko, 3. Švédsko, 4. Finsko, 5. USA, 6. Bělorusko, 7. Česko, 8. Švýcarsko, 9. Lotyšsko, 10. Německo.

Individuální ocenění mistrovství světa hokejistů do 18 let ve Friscu a Planu (USA):

Nejlepší hráči podle direktoriátu turnaje:

Brankář: Benjamin Gaudreau (Kanada)

Obránce: Aleksi Heimosalmi (Finsko)

Útočník: Matvej Mičkov (Rusko)

All Star tým podle hlasování akreditovaných novinářů:

Sergej Ivanov (Rusko) - Aleksi Heimosalmi (Finsko), Brandt Clarke - Connor Bedard (oba Kanada), Matvej Mičkov (Rusko), Samu Tuomaala (Finsko)

Nejužitečnější hráč: Matvej Mičkov (Rusko)

Zdroj: ČTK
Další zprávy