Nejstarší rostlina světa ležela 150 let zapomenutá ve sklepě, nemohli jsme tomu uvěřit, říká vědec

Adéla Skoupá Adéla Skoupá
3. 5. 2018 20:25
V depozitářích Národního muzea v Praze se 150 let ukrýval unikát, o kterém neměl nikdo tušení. Zkamenělina šesticentimetrového stonku suchozemské rostliny, kterou našel Joachim Barrande. Odborníci teď zjistili, že je se stářím 432 milionů let nejstarším nalezeným makroskopickým rostlinným zbytkem na světě. Vyniká i svou velikostí. Dosud nejstarší známé rostlinné zbytky z Irska byly velké jen několik milimetrů. Velikost stonku navíc potvrzuje, že rostlina zvaná cooksonia mohla provádět fotosyntézu nebo rozvod vody. Svůj objev vědci publikovali v prestižním časopise Nature Plants. Prvoautor, paleontolog Milan Libertín z Národního muzea, popisuje objev pro Aktuálně.cz.
Nejstarší dochovaná rostlina na světě.
Nejstarší dochovaná rostlina na světě. | Foto: Národní muzeum

Na světě tedy nejsou starší nalezené rostliny než tato?

Jsou i starší nálezy rostlinného původu, jenomže to jsou buď jednotlivé výtrusnice, nebo jen malé části rostlin, u kterých nejsme stoprocentně schopní říct, že jsou suchozemské. Velice podobnou rostlinu teď popsali kolegové v Polsku. Ta by byla o něco starší než naše, ale je to v podstatě jen otisk a není jisté, zda je to vůbec rostlina. Nález je významný hlavně proto, že se u rostlin zachovaly spóry (výtrusy sloužící k rozmnožování, pozn. red.) a jsme si jistí tím, že rostly na souši. Rostlina je poměrně dobře zachovaná a máme sporangia (výtrusnice, které ukrývají výtrusy, pozn. red.) umístěná přímo na vidličnatě se větvící ose rostliny a spóry máme získané přímo ze sporangia. To je výjimečná věc, většinou jsou spóry získané z horniny okolo. Takže máme důkaz, že patří přímo k této rostlině.

Jak jste došli k tomu, že je přesně takto stará?

To se zjistí pomocí oboru, kterému se říká stratigrafie. Zabývá se určováním stáří hornin. Například na základě zkamenělin, které se v nich vyskytují. Rozdělí horninu na vrstvy, zjistí, jaké jsou v nich zkameněliny, a pak se výsledky porovnávají s dalšími horninami po celém světě. K lepšímu upřesnění pomáhá, když se najde i sopečný spad, kde se mohou datovat minerály na základě poločasu rozpadu.

Pro období siluru, kdy se začínají vyskytovat nejstarší suchozemské rostliny, se používají k zjišťování stáří živočichové zvaní graptoliti. Ti žili v koloniích, patřili k polostrunatcům a vypadají asi jako lupínková pilka. Vznášeli se ve vodě a v různých obdobích hromadně hynuli, takže se jich v silurských horninách nachází velké množství. Vyskytovali se celosvětově, jednotlivé druhy žily poměrně krátkou dobu a díky tomu se dá období siluru rozdělit a na základě porovnání graptolitových zón jsme schopni určit, které horniny jsou starší.

Jak stará byla doposud nejstarší nalezená suchozemská rostlina?

Donedávna nejstarší nález pocházel z Irska a je o deset milionů let mladší.

Jak tedy Země vypadala v období, kdy rostla nově nalezená rostlina?

To, čemu dnes říkáme Český masiv, tedy staré jádro našeho současného území, se nacházelo kousek od rovníku, v tropickém pásmu. Masiv byl v oceánu, kousek od velké pevniny, která se nazývá Gondwana. V místě, kde se dnes nachází Svatý Jan, což je dnes součást Českého krasu, byl vulkanický ostrov. Ten bychom mohli připodobnit k Havaji, jen byl o něco menší. A na tomto ostrově cooksonie pravděpodobně rostly. Ostrov se do dneška nedochoval, máme zachované mořské sedimenty z jeho okolí. V nich se zachovaly části těchto rostlin, jako úlomky splavené do moře.

A co se týče života na Zemi v té době?

Na souši byly tyto malé rostlinky, také žili první pavoukovci. Za odlivu hledali potravu mezi obnaženými řasami. Ostatní živočichové se pohybovali v moři - trilobiti, zástupci členovců, velcí pavoukovci, hlavonožci…

Jaká je vůbec minulost této zkameněliny? Údajně ji našel ve skalách u Loděnice na Berounsku francouzský paleontolog Joachim Barrande…

Ano, jde o celý soubor zkamenělin. Nevíme, zda je našel přímo Barrande, nebo jeho "skalníci", což byli placení kopáči. Nevíme ani, zda je platil od hodiny, nebo za to, co našli. Že se v této oblasti může nacházet něco zajímavého, třeba právě nalezené cooksonie, jsme začali tušit už dříve, když tam bývalý preparátor Národního muzea Radek Labuťa našel drobný a špatně zachovaný úlomek zřejmě mladší rostliny.

Na tuto zkamenělinu jste ale narazili víceméně náhodou…

Je to tak, během stěhování Národního muzea v roce 2013, kdy se přesouval materiál ze sklepů hlavní budovy na Václavském náměstí do depozitáře v Horních Počernicích, kolegové náhodně otevřeli jednu z beden. Byla popsaná jako fukoide, což je umělá skupina označující stopy po činnosti organismů. A toto tam nalezli. Byly tam vlastnoruční popisky od Barranda. Našli jsme tam asi padesát kusů, z nichž bylo pět se sporangii (výtrusnicemi, pozn. red.). Ty jsme pak použili k detailnějšímu studiu. Ze starých nálezů je to jeden z nejspolehlivějších, když to srovnám třeba s kolegy z Polska.

Co se dělo, když jste zjistili, jak je rostlina stará?

Tušili jsme, že bude starší než rostlina z Irska, podle zóny, kde byla nalezena. Ze začátku jsme tomu nemohli uvěřit. Úplně nejpřekvapivější moment pro nás byl, když se otevřely bedny, které ležely spousty let zatlučené ve sklepě v Národním muzeu, a my jsme tam našli perfektně zachované nálezy. Přímo na lokalitě to není jednoduché nalézt. Když se člověk podívá, co Barrandovi skalníci vykopali, je to několik set metrů dlouhá rýha, která má do hloubky čtyři pět metrů a táhne se přes kopec. Něco takového už by dnes nevzniklo, nemohli bychom tomu věnovat tolik času, navíc by něco takového CHKO Český kras možná nedovolila.

Díky čemu se rostlina tak zachovala?

Tak dobře zase zachovalá není, vodivé elementy se nezachovaly, i povrch rostliny je hodně poškozený. Ale rostliny se uchovávají díky tomu, že celulóza, která tvoří rostlinné tkáně, má schopnost uhelnatět. A uhelná hmota se nerozpadne díky tomu, že na povrchu všech suchozemských rostlin je takzvaná kutikula - například u jablka je to ta průhledná blanka na povrchu. Tato vrstvička je odolná vůči všem chemickým látkám a dobře udržuje tvar rostliny. Je také velká výhoda, že horniny, v nichž se rostlina ukrývala, jsou velmi jemné.

Bude zkamenělina vyžadovat nějaké speciální zacházení, až se vystaví v muzeu?

Už to, že přežila uskladnění v Národním muzeu bez udržování zvláštních podmínek, ukazuje na to, že je dobře fosilizovaná. Nejhorší je, když příliš kolísá vlhkost, takže musí být stálá. To bude určitě v nových expozicích i depozitářích zajištěné.

Kromě toho, že jde o nejstarší rostlinu, co je vědeckým přínosem objevu?

Vývojová větev, která vedla k dnešním rostlinám, vede přes tyto rostliny. Do dneška se myslelo, že je to naopak, že se takzvané polysporangiální rostliny, které mají více výtrusnic, vyčlenily někdy později. Spousta světových odborníků z oblasti genetiky má různé modely, které ukazují, že je to možné. A toto je jasný důkaz, že to tak je. Samozřejmě, může se najít i starší rostlina, která zase dokáže opak.

Jaké jsou zatím ohlasy na váš objev?

První nemilé překvapení bylo, že kolegové z Polska přišli s podobným objevem. Ale když jsme pak zjistili, jaké mají důkazy a na čem je článek založený, trochu jsme se uklidnili. Mluvili jsme o tom také s kolegou Paulem Kenrickem z Velké Británie, který byl na návštěvě v Praze a materiál viděl. Byl velmi pozitivně překvapen, protože je jedním z tvůrců teorie, že první předkové, z nichž vznikly suchozemské rostliny, byli právě polysporangiální. Chystáme se v srpnu i na evropskou paleobotanickou konferenci, která bude v irském Dublinu, kde chceme nález představit odborné veřejnosti.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Odvolací soud zpřísnil vězení historikovi z 3,5 roku na 13 let

Odvolací soud v ruském městě Petrozavodsku v úterý výrazně zpřísnil trest vězení historikovi Juriji Dmitrijevovi, známému odhalováním zločinů z éry komunistického diktátora Josifa Stalina. Dmitrijev byl v první instanci odsouzen za sexuální násilí ke 3,5 roku odnětí svobody, v úterý odešel od soudu s 13 lety vězení, informovala ruská média. Kritici považují proces za vykonstruovaný, zaměřený na diskreditaci historika a znehodnocení jeho díla.

Zdroj: ČTK
Další zprávy