„Nejsem žádná Babišova podržtaška." Kontroverzní poslanec ANO odmítá, že by jen plnil rozkazy

Patříte k poslancům, kteří málokoho nechávají chladným. Čím si vysvětlujete, že vyvoláváte takové reakce?

Je to tím, že říkám věci dost jasně a někdy i ostře. Nejsem žádný „uhlazovač“, říkám, co si myslím. Celý život si stojím za svým a dělám věci tak, jak jim věřím, jinak bych do politiky vůbec nechodil. 

Samozřejmě tím, že jednoznačně podporuji politiku Andreje Babiše, tak pro některé lidi funguji jako rudý hadr a vylévají si na mně svou nenávist vůči němu. 

Takže část kritiky podle vás souvisí přímo s premiérem Babišem? 

V jejich očích jsem jen jeho podporovatel nebo „podržtaška“, ale já těm politickým věcem, se kterými jsme šli do voleb, skutečně věřím a vidím, že jsou prospěšné. 

Související

Babiš všechny zaskočil oznámením o své „totální změně“. Řekl i datum, kdy k ní došlo

Jednota bratrská vás v minulosti kritizovala a označila za sólo hráče. Sedí to? 

V některých věcech asi ano, protože když něčemu věřím, neváhám stát i proti všem. Na druhou stranu nemám problém respektovat vůli většiny nebo vedení týmu, ale rozhodně nejsem člověk, který by seděl v koutku a mlčel. Své názory ventiluji, takový jsem byl vždycky. 

Hodně se řešil spor o školné na vaší střední škole Sion High School. Někteří studenti a rodiče tvrdili, že po nich škola zpětně požadovala doplatky. Považujete dnes celou věc za uzavřenou? 

Kauza školného je z mého pohledu naprosto vylhaná záležitost. Našimi školami prošly za 25 let tisíce studentů a tady se řeší příběhy několika jednotlivců, které jsou naprosto překroucené. Je přece normální, že na soukromé škole se platí školné, a pokud chce někdo platit méně, musí to mít dohodnuto. 

Jenže soudy jste prohráli a škola musela některé peníze vracet. Není to důkaz, že kritici měli alespoň zčásti pravdu? 

To bylo kvůli technickým chybám v žalobách. Prostě jsme žalovali špatnou osobu, buď studenta místo rodiče, nebo naopak. Důsledkem bylo, že jsme museli celý stipendijní program zrušit, protože podle soudu na něj měli nárok všichni, což z něj dělalo plošné snížení školného. Jsou to zčásti fámy a zčásti vyložené lži a pomluvy, proto jsem na ty lidi podal trestní oznámení, protože to překročilo únosnou mez. 

Pozornost vzbudil také údajný předvolební plakát hnutí ANO na plotě vaší školy. Česká školní inspekce tehdy uvedla, že politická propagace na školním pozemku je v rozporu se školským zákonem. Přiznáváte, že to byla chyba? 

Co se týče té plachty, nebyla to klasická volební plachta a nebyl na ní nápis ANO. Problém byl v tom, že úplně na boku byla drobným písmem informace o zadavateli a zpracovateli, což jsem si ani já neuvědomil a inspekce to vyhodnotila jako chybu. To uznávám, byla to chyba v detailech. 

Jinak jsou ale naše školy naprosto apolitické. Studentům říkám: „Mějte klidně jiné názory než já, stůjte si za nimi, ale politiku si nechte na čas po škole.“ Nikdy bych si nedovolil dělat to co někteří kolegové, že by děti v rámci výuky šly demonstrovat na školní dvůr. U nás máme mnohem větší názorovou svobodu než na většině jiných škol. 

Související

Koalice se dohodla na postupu proti blokování Sněmovny, uvedl Okamura

Vy tvrdíte, že se staré spory kolem škol začaly vracet hlavně ve chvíli, kdy jste vstoupil do celostátní politiky. Proč si to myslíte? 

Je to jednoznačné a ti lidé to i přiznali. Viděli mě v televizi a rozhodli se, že mě z politiky dostanou. Jsou to reálně dva lidé, kteří to celé neustále oživují a píší do médií nebo politikům. Přitom se to týkalo možná 15 případů z tisíců studentů. Je to čistá odplata za mou politickou činnost. 

Takže za tím nevidíte nespokojené bývalé studenty, ale politický motiv? 

Pro mě je to uzavřená věc, kterou jsem už mnohokrát vysvětlil, ale musíme se bránit v momentech, kdy vypouštějí lži, například o tom, že jsme v insolvenci, na což jsou rodiče pochopitelně citliví. 

„Izrael potřebuje naši pomoc“

Vedle domácí politiky jste známý také svou dlouhodobou podporou Izraele. Kde se ten vztah vlastně vzal? 

Vzniklo to naprosto náhodou v roce 1997. Sledoval jsem tehdy teroristické útoky, myslím, že šlo o vyhození autobusu do povětří, a zděsilo mě, že se potom po Evropě zvedla vlna demonstrací proti Izraeli. 

Říkal jsem si, co to má znamenat, a začal jsem se o tu problematiku víc zajímat. Cítil jsem, že je vůči Izraeli páchána určitá mediální a informační nespravedlnost a že je vystavován v negativním světle, které neodpovídá realitě. Měl jsem potřebu ta fakta uvádět na pravou míru a to mě postupně přivedlo až do politiky. 

Předsedáte Skupině parlamentních spojenců Izraele. Co přesně to znamená? 

Ony jsou to vlastně dvě skupiny. Jedna se jmenuje Meziparlamentní skupina ČR-Izrael a funguje v rámci naší sněmovny, kde udržuje vztahy přímo mezi českým a izraelským parlamentem. Pak je tu Skupina parlamentních spojenců Izraele, která sdružuje zákonodárce z různých zemí světa. Právě této skupině předsedám.

Obnáší to například pořádání akcí a setkání, které se věnují Izraeli a jeho problematice. Snažíme se vysvětlovat témata, kolem kterých panuje řada kontroverzí, protože lidé často slyší různá hesla a potřebují dostávat fakta. Pro mnohé zákonodárce je Izrael jen jednou z mnoha zemí, ale my chceme připomínat, že jde o našeho důležitého partnera. Je to v souladu s českou politikou už od dob Václava Havla a je to i součást programového prohlášení současné vlády.

Objevuje se kritika, že vaše podpora Izraele je nekritická. Kde je pro vás hranice? 

Moje podpora není nekritická. Nepatřím mezi lidi, kteří se při pohledu na Izrael rozplývají blahem, to považuji až za škodlivý folklor. Můj vztah je velice racionální. Beru to tak, že Izrael potřebuje pomoct v informační válce, protože v rámci EU často vítězí propaganda a slepá podpora palestinské administrativy. EU navíc dlouho zavírala oči nad tím, že její peníze jdou na financování teroristů.

Zároveň ale nevidím Izraelce jako anděly. Je to země, která má své plusy i minusy a v prosazování svých zájmů jsou velmi draví. Stojíme ale na straně demokracie, která má své chyby. Respektuji pana Netanjahua, přestože i moji přátelé v Izraeli proti němu chodí každý týden demonstrovat. Podobně to mám s Donaldem Trumpem – nemusím se vším souhlasit, ale je to lídr klíčové spojenecké země. Možná působím nekriticky jen proto, že té negativní kritiky vůči Izraeli zaznívá až příliš mnoho a často úplně mimo téma.

Související

Macinka navštívil Izrael a uctil památku obětí holokaustu

Patříte k zastáncům přesunu české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma. Je podle vás reálné, že k němu dojde? 

Chci zopakovat, že Izrael a naše spojenectví s ním jsou přímo součástí vládního prohlášení, což je naprosto výjimečné. Jiné země tam takto zmíněny nejsou. Shoda panuje i na tom, že Jeruzalém je hlavní město Izraele, a proto tam už Česká republika má pobočku velvyslanectví. To je de facto druhý nejvyšší stupeň.

Dotáhnout to do konce tak, aby v Jeruzalémě sídlilo celé velvyslanectví, je zčásti technická záležitost a zčásti otázka načasování. Musí se najít vhodná symbolická chvíle. Je to naše suverénní rozhodnutí, ale víme, že Izraelci si tento krok velmi přejí a vnímají ho jako mimořádně významné gesto. Moje role jako poslance je tuto věc neustále připomínat a doufám, že se pro ni brzy najde správné řešení.

Kdy by podle vás měl ten správný čas přijít? 

Za mě nejlépe dnes. Vnímám tu obrovskou symboliku a doufám, že se to stane ještě během tohoto volebního období. Byla to velká šance i pro minulou vládu, zvláště po teroristických útocích ze 7. října 2023 k tomu byla ve sněmovně nálada, ale bohužel se k tomu tehdejší vláda neodvážila. 

Samozřejmě je potřeba to dobře vykomunikovat s partnery v EU i v arabských zemích, aby nevzniklo zbytečné napětí, ale nemůžeme čekat, až nám to odsouhlasí úplně všechny země EU. Některé státy mají antiizraelské postoje bohužel jako součást své politiky. 

Mohlo by vás zajímat: Andrej Babiš vytáhl do boje proti návykovým látkám