


Poslance ANO Denise Doksanského ve sněmovně jen tak nepřehlédnete – ať už kvůli jeho charakteristickému účesu, nebo kontroverzím, které ho provázejí. Pozornost vzbudily spory o školné v jeho škole i billboard hnutí ANO na tamní budově. Sám říká, že není „uhlazovač“. V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví o tom, proč stojí za Andrejem Babišem, o nálepce potížisty i o své dlouholeté podpoře Izraele.

Je to tím, že říkám věci dost jasně a někdy i ostře. Nejsem žádný „uhlazovač“, říkám, co si myslím. Celý život si stojím za svým a dělám věci tak, jak jim věřím, jinak bych do politiky vůbec nechodil.
Samozřejmě tím, že jednoznačně podporuji politiku Andreje Babiše, tak pro některé lidi funguji jako rudý hadr a vylévají si na mně svou nenávist vůči němu.
V jejich očích jsem jen jeho podporovatel nebo „podržtaška“, ale já těm politickým věcem, se kterými jsme šli do voleb, skutečně věřím a vidím, že jsou prospěšné.
V některých věcech asi ano, protože když něčemu věřím, neváhám stát i proti všem. Na druhou stranu nemám problém respektovat vůli většiny nebo vedení týmu, ale rozhodně nejsem člověk, který by seděl v koutku a mlčel. Své názory ventiluji, takový jsem byl vždycky.
Kauza školného je z mého pohledu naprosto vylhaná záležitost. Našimi školami prošly za 25 let tisíce studentů a tady se řeší příběhy několika jednotlivců, které jsou naprosto překroucené. Je přece normální, že na soukromé škole se platí školné, a pokud chce někdo platit méně, musí to mít dohodnuto.
To bylo kvůli technickým chybám v žalobách. Prostě jsme žalovali špatnou osobu, buď studenta místo rodiče, nebo naopak. Důsledkem bylo, že jsme museli celý stipendijní program zrušit, protože podle soudu na něj měli nárok všichni, což z něj dělalo plošné snížení školného. Jsou to zčásti fámy a zčásti vyložené lži a pomluvy, proto jsem na ty lidi podal trestní oznámení, protože to překročilo únosnou mez.
Co se týče té plachty, nebyla to klasická volební plachta a nebyl na ní nápis ANO. Problém byl v tom, že úplně na boku byla drobným písmem informace o zadavateli a zpracovateli, což jsem si ani já neuvědomil a inspekce to vyhodnotila jako chybu. To uznávám, byla to chyba v detailech.
Jinak jsou ale naše školy naprosto apolitické. Studentům říkám: „Mějte klidně jiné názory než já, stůjte si za nimi, ale politiku si nechte na čas po škole.“ Nikdy bych si nedovolil dělat to co někteří kolegové, že by děti v rámci výuky šly demonstrovat na školní dvůr. U nás máme mnohem větší názorovou svobodu než na většině jiných škol.
Je to jednoznačné a ti lidé to i přiznali. Viděli mě v televizi a rozhodli se, že mě z politiky dostanou. Jsou to reálně dva lidé, kteří to celé neustále oživují a píší do médií nebo politikům. Přitom se to týkalo možná 15 případů z tisíců studentů. Je to čistá odplata za mou politickou činnost.
Pro mě je to uzavřená věc, kterou jsem už mnohokrát vysvětlil, ale musíme se bránit v momentech, kdy vypouštějí lži, například o tom, že jsme v insolvenci, na což jsou rodiče pochopitelně citliví.
Vzniklo to naprosto náhodou v roce 1997. Sledoval jsem tehdy teroristické útoky, myslím, že šlo o vyhození autobusu do povětří, a zděsilo mě, že se potom po Evropě zvedla vlna demonstrací proti Izraeli.
Říkal jsem si, co to má znamenat, a začal jsem se o tu problematiku víc zajímat. Cítil jsem, že je vůči Izraeli páchána určitá mediální a informační nespravedlnost a že je vystavován v negativním světle, které neodpovídá realitě. Měl jsem potřebu ta fakta uvádět na pravou míru a to mě postupně přivedlo až do politiky.
Ony jsou to vlastně dvě skupiny. Jedna se jmenuje Meziparlamentní skupina ČR-Izrael a funguje v rámci naší sněmovny, kde udržuje vztahy přímo mezi českým a izraelským parlamentem. Pak je tu Skupina parlamentních spojenců Izraele, která sdružuje zákonodárce z různých zemí světa. Právě této skupině předsedám.
Obnáší to například pořádání akcí a setkání, které se věnují Izraeli a jeho problematice. Snažíme se vysvětlovat témata, kolem kterých panuje řada kontroverzí, protože lidé často slyší různá hesla a potřebují dostávat fakta. Pro mnohé zákonodárce je Izrael jen jednou z mnoha zemí, ale my chceme připomínat, že jde o našeho důležitého partnera. Je to v souladu s českou politikou už od dob Václava Havla a je to i součást programového prohlášení současné vlády.
Moje podpora není nekritická. Nepatřím mezi lidi, kteří se při pohledu na Izrael rozplývají blahem, to považuji až za škodlivý folklor. Můj vztah je velice racionální. Beru to tak, že Izrael potřebuje pomoct v informační válce, protože v rámci EU často vítězí propaganda a slepá podpora palestinské administrativy. EU navíc dlouho zavírala oči nad tím, že její peníze jdou na financování teroristů.
Zároveň ale nevidím Izraelce jako anděly. Je to země, která má své plusy i minusy a v prosazování svých zájmů jsou velmi draví. Stojíme ale na straně demokracie, která má své chyby. Respektuji pana Netanjahua, přestože i moji přátelé v Izraeli proti němu chodí každý týden demonstrovat. Podobně to mám s Donaldem Trumpem – nemusím se vším souhlasit, ale je to lídr klíčové spojenecké země. Možná působím nekriticky jen proto, že té negativní kritiky vůči Izraeli zaznívá až příliš mnoho a často úplně mimo téma.
Chci zopakovat, že Izrael a naše spojenectví s ním jsou přímo součástí vládního prohlášení, což je naprosto výjimečné. Jiné země tam takto zmíněny nejsou. Shoda panuje i na tom, že Jeruzalém je hlavní město Izraele, a proto tam už Česká republika má pobočku velvyslanectví. To je de facto druhý nejvyšší stupeň.
Dotáhnout to do konce tak, aby v Jeruzalémě sídlilo celé velvyslanectví, je zčásti technická záležitost a zčásti otázka načasování. Musí se najít vhodná symbolická chvíle. Je to naše suverénní rozhodnutí, ale víme, že Izraelci si tento krok velmi přejí a vnímají ho jako mimořádně významné gesto. Moje role jako poslance je tuto věc neustále připomínat a doufám, že se pro ni brzy najde správné řešení.
Za mě nejlépe dnes. Vnímám tu obrovskou symboliku a doufám, že se to stane ještě během tohoto volebního období. Byla to velká šance i pro minulou vládu, zvláště po teroristických útocích ze 7. října 2023 k tomu byla ve sněmovně nálada, ale bohužel se k tomu tehdejší vláda neodvážila.
Samozřejmě je potřeba to dobře vykomunikovat s partnery v EU i v arabských zemích, aby nevzniklo zbytečné napětí, ale nemůžeme čekat, až nám to odsouhlasí úplně všechny země EU. Některé státy mají antiizraelské postoje bohužel jako součást své politiky.



Americký prezident Donald Trump podle zdrojů agentury AP schválil jadernou dohodu se Saúdskou Arábií pro civilní využití jádra. Podle zdrojů agentury Reuters se administrativa chystá dohodu předložit Kongresu. Podle agentury AP dohoda počítá se spoluprací mezi Spojenými státy a Saúdskou Arábií na rozvoji jaderné energetiky pro civilní účely po dobu 30 let.



Měli získat dobře placenou práci v zahraničí, místo toho skončili bez dokladů v zákopech na ukrajinské frontě. Před takovým scénářem varuje čím dál více afrických států. Nově se mezi ně přidala i Botswana, která Rusko obvinila z klamavého verbování svých občanů do války. Podle tamních úřadů podobných případů přibývá alarmujícím tempem.



Columbus Blue Jackets a jejich brankářská jednička Jet Greaves se chystají na arbitráž, kde nezávislý soudce rozhodne o hokejistově platu. Propast mezi představami obou stran je až pozoruhodně hluboká.



Polsko už není jen drogovým centrem, přes které se přepravují narkotika, ale i rychle rostoucí evropskou jedničkou ve výrobě syntetických drog. Upozornil na to polský list Rzeczpospolita s odvoláním na policejní statistiky.



O více než třetinu se zvýšil počet zraněných a zabitých civilistů na Ukrajině v první polovině roku oproti stejnému období loňského roku. Přispěl k tomu narůstající počet dronových útoků. Podle agentury Reuters to uvedl Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR). Ukrajina se už pátým rokem brání ruské ozbrojené invazi.