Nejde o jednu židli. Pavel hraje o budoucí pravomoci prezidentů, říká ústavní právník

Prezident Petr Pavel v úterý oznámil, že podal kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu. Má podle vás v této situaci takový krok smysl?

Já tu žalobu, respektive ten návrh, zatím ještě neviděl, takže nevím, čeho přesně se prezident republiky domáhá a jak složité to bude právně posoudit. Obecně se ale dá říct, že to smysl má.

Pokud se podíváte na nejrůznější spory o interpretaci ústavy v posledních více než 30 letech, téměř vždycky se týkají prezidenta a toho, co může, nebo nesmí. Připadá mi správnější, když se k takovému výkladu vyjádří Ústavní soud, než aby se to řešilo formou, kdy novináři obvolávají různé právníky a ptají se na jejich názor.

Související

05:03

„Mimořádně nešťastný krok vlády.“ Prezident podal kvůli summitu NATO kompetenční žalobu

Prezident tvrdí, že zastupování státu navenek je jeho ústavní pravomoc. Je právě tohle jádro celého sporu?

Tato kompetence je specifická, protože „zastupování státu navenek“ může znamenat ledacos, ale taky téměř nic. V rozhodnutí Ústavního soudu se to asi vyjasní, protože v ústavě to z nějakého důvodu napsáno je. Dosud se obsah té pravomoci odvozoval z konstantní praxe, která se teď narušuje.

Pokud Ústavní soud prezidentovi dá za pravdu, půjde jen o verdikt k letošnímu summitu NATO v Ankaře, nebo může rozhodnutí vymezit pravomoci prezidenta při zastupování Česka v zahraničí obecně?

Těžko může být výrok koncipován tak, aby měl důsledky jen a pouze pro tento jeden summit v červenci 2026. Musí se to týkat i příštích summitů NATO nebo shromáždění OSN.

Bylo by absurdní, aby se rozhodnutí vztahovalo výlučně k jedné akci a při příští cestě, kterou by vláda prezidentovi nechtěla umožnit, by se musel otevírat další kompetenční spor. Bylo by dobré, kdyby Ústavní soud tuto agendu vyřešil srozumitelně s důsledky pro všechny srovnatelné situace.

Má prezident vůbec šanci dočkat se rozhodnutí ještě před summitem v Ankaře?

Řízení bude určitě přednostní, ale jestli se to stihne, to popravdě řečeno nevím a jsem v tom trochu skeptický. Času je velmi málo a záleží na tom, jak moc už to mají soudci rozmyšlené a kolik dají vládě času na vyjádření. Je to hraniční, a pokud by se to nestihlo, nebudu překvapený.

Vybavíte si nějaký podobný případ, kdy Ústavní soud oznámil, že se bude určitým sporem zabývat přednostně?

Určitě ano, není to úplně výjimečné. Například loni na podzim se to týkalo registrací domnělých nebo skrytých koalic před volbami do Poslanecké sněmovny, což probíhalo velmi zrychleně.

Pokud půjdeme hlouběji do minulosti, tak to byla známá kauza Melčák o konání předčasných voleb na základě zvláštního ústavního zákona. To jsou jen dva mediálně známé případy, ale těch přednostních řízení je mnohem víc.

Někteří politici i komentátoři naznačují, že by prezidentovi mohlo hrát do karet současné složení Ústavního soudu. Je relevantní připomínat, že řadu soudců jmenoval právě Petr Pavel?

To mi připadá jako nejsprostší argument, který se v posledních měsících objevil, zejména z řad Motoristů. Má to mimořádně neblahý dopad na důvěryhodnost právního státu a soudních institucí, protože důvěra se ztrácí snadno, ale získává těžko.

Každý prezident jmenuje soudce se souhlasem Senátu. Petr Pavel jich jmenoval 13, všichni ostatní prezidenti v minulosti jich jmenovali 15. Nikdy nikoho nenapadlo a priori předpokládat, že soudci půjdou prezidentovi na ruku jen proto, že je jmenoval.

Související

„Co mám dělat s Macinkou a Okamurou?“ Jak se Babiš rozhodl nevzít prezidenta na summit

Takže samotný fakt, kdo soudce do funkce jmenoval, podle vás hrát roli nebude?

Jedna věc jsou vztahy institucionální. Zkrátka takhle to máme nastaveno: prezident republiky jmenuje ústavní soudce se souhlasem Senátu. Druhá věc je ale nezávislost a nestrannost soudců, jejich vysoká integrita a víra v to, co dělají. Koneckonců oni s prezidentem většinou nemají nic společného. Drtivou většinu z nich vůbec neznal, takže se mi nezdá, že by se tady dalo odvolávat na něco ve smyslu ,co jsme si, to jsme si'.

Když se o těchto věcech mluví, často se připomíná takzvaný syndrom nevděčnosti. Je spojován s arcibiskupem Thomasem Becketem ve středověké Anglii. Byl blízkým přítelem krále Jindřicha II., který ho dosadil do čela anglické církve s představou, že bude mít spojence, díky němuž bude moci církev ovládat. Ve chvíli, kdy se ale stal arcibiskupem, začal hájit zájmy církve proti králi. Nakonec ho Jindřich II. nechal zabít. Tahle historka se používá jako ilustrace postavení soudní moci. Prostě tam žádná vděčnost není.

Dá se už nyní mluvit o ústavní krizi, nebo jde zatím „jen“ o ostrý kompetenční spor mezi dvěma ústavními institucemi?

Já si myslím, že je to hlavně hloupý kompetenční spor a šprajc. O ústavní krizi bych nemluvil. O té mluvíte tehdy, když se stane něco, na co nemáte žádné řešení, nebo když existuje ústavou předjímané řešení, ale některý z aktérů ho nehodlá respektovat.

Pokud by Ústavní soud rozhodl a vláda řekla, že ji to nezajímá a prezidenta republiky stejně nikam nepustí, pak by to ústavní krize byla. Mechanismy právního státu totiž stojí na tom, že rozhodnutí soudní moci respektujete. Ve chvíli, kdy je respektovat přestanete, zasazujete právnímu státu zásadní ránu. Tohle je zatím spíš trapné.

Mohlo by vás zajímat: Napjaté jednání Petra Pavla a Andreje Babiše na Pražském hradě