Praha - Ani slavnostní proslovy k dnešnímu zahájení školního roku nemohou zakrýt fakt, že zdejší prvňáčci nastupují do nejchudších základních škol na evropském kontinentu s výjimkou Balkánu.
Mezinárodní srovnání pak ukazuje, že se špatné financování už na české školy dopadá - podepisuje se na kvalitě výuky.
Český stát investuje do provozu základních škol necelých šest promile HDP. Ze srovnání Eurostatu vyplývá, že to je nejnižší podíl v celé Evropské unii.
Průměrná evropská země investuje do nejmenších žáků dvojnásobek, některé severské státy i třikrát vyšší částku.
Rána rozpočtové reformy
O mnoho lepší není výsledek v eurech přepočtených na kupní sílu.
Roční příděl českého státu na žáka nepřesahuje tři tisíce eur. Na stejné úrovni je Litva, o čtvrtinu méně dokážou na základní školy sehnat mnohem chudší Rumuni a Bulhaři.
Zmíněné údaje sice pocházejí z roku 2008, kdy školy utrpěly Topolánkovou rozpočtovou reformou, poměry se však od té doby nezlepšily.
Výdaje na školy sice vyrostly vzhledem k HDP v krizovém roce 2009, od té doby se ale zase šetří. Rozpočet navržený pro nadcházející školní rok překoná tři roky starý negativní rekord.
Vývoj financování základních škol je tak v úplném rozporu s tím, co České republice doporučují tuzemští i zahraniční experti.
Ke dnu Evropy
Vládní odborníci přitom považují zlepšení vzdělávacího systému za klíčový moment budoucí prosperity.
„Uchovat roli zpracovatelského a logistického centra Evropy můžeme jen na základě úplně jinak vzdělané populace," prohlásil jménem rady NERV ekonom Michal Mejstřík.
Kvalita vzdělávacího systému přitom kopíruje kvalitu základních škol.
„Základem vzdělávání je vždycky to, co se děje na nejnižších stupních. Rozhodující je první stupeň základní školy, menší vliv má druhý stupeň. A pak teprve ty další. Na to jsou mezinárodní srovnávací analýzy," upozorňuje ředitel společnosti Scio Ondřej Šteffl, který se zabývá hodnocením úrovně výuky.
Varování jménem PISA
Základní školy se však zhoršují, jak ukazuje hodnocení PISA 2009, které loni publikovala Organizace pro hospodářský rozvoj a spolupráci (OECD).
Ve čtení se patnáctiletí čeští žáci propadli na devatenácté místo z 25 zemí Evropské unie. Slabší výsledek zaznamenali jen jejich slovenští, rakouští, litevští, bulharští, rumunští a lucemburští vrstevníci. Ve srovnání s dřívějšími průzkumy zaznamenalo Česko vedle Rakouska největší propad.
V matematice a přírodních vědách, kde čeští žáci dříve vynikali, skončili v průměru na dvanáctém, resp. třináctém místě.
Údaje o financování základních škol ukazují jednoznačně, že se na špatných výkonech podepisují nízké vládní dotace.
Pravidlo společnosti McKinsey
Do kategorie sedmi států, kde měli žáci ve čtení nejhorší výsledky, patří pět zemí s nejnižším státním příspěvkem na žáka.
Z údajů OECD vyplývá, že právě v těchto zemích mají učitelé ve srovnání s ostatními profesemi nejnižší platy. Právě tento fakt může být podle studie poradenské firmy McKinsey & Company fatální překážkou pro zvýšení nebo jen udržení kvality ve školství.
„Vzdělávací systémy se špičkovými výsledky ukazují, že jejich kvalita závisí na kvalitě učitelů," stojí ve studii s názvem Jak se nejlepší světové vzdělávací systémy dostaly na vrchol.
Příliš nízké platy totiž odrazují kvalitní absolventy vysokých škol od pedagogické kariéry. Pokud na základních školách neučí ti nejlepší, musí jít jejich úroveň zákonitě dolů.
McKinsey vychází ze zjištění, že státy s nejvzdělanějšími žáky vybírají učitele ze třetiny nejlepších absolventů. Nejlepší evropský stát, Finsko, dokonce z desetiny.
„Úspěšná vzdělávací politika má tři předpoklady: náročnou přípravu učitelů, dobré nástupní platy a vysoký společenský status pro učitele," shrnuje studie McKinsey.
Stačí neurazit
Na finském příkladu je vidět, že cesta na vrchol není uzavřena ani chudším státům východní Evropy. Neplatí totiž pravidlo, že nejlepší výsledky musí mít země, které pošlou do základních škol nejvíc peněz.
Stačí, když učitelům nabídnou platy, které neodradí ty nejlepší.
Právě Finsko je ve výdajích na žáka v evropském průměru. V posledním desetiletí se v Evropě nejvíc zlepšily školy v Portugalsku, Německu, Polsku a Maďarsku. Pouze Portugalci a Němci přitom do škol investovali mimořádné peníze, Polákům a Maďarům stačilo mírné navýšení.
Polsko dnes utrácí za žáka o třetinu víc a Maďarsko jen o pětinu víc než Česko. V obou případech jde ovšem o státy, které mají v přepočtu na obyvatele nižší státní rozpočet.
