Patříte k lidem, kteří mají velmi konkrétní zkušenost s nejbrutálnější podobou šikany. Jak tedy vnímáte okolnosti kolem týrání učitelky průmyslové školy na pražském Třebešíně? Byť jde o ponižování žáků učitelky, a ne klasickou šikanu mezi studenty, tak jako jste ji zažil na Střední průmyslové škole v Čimelicích kdysi vy.
Jak to vnímám? Jako fatální selhání školy. A stejně tak selhali studenti třídy, kteří šikanování své učitelky svými spolužáky dlouho jako svědci jen přihlíželi. Prostě to nechali být, "neviděli" to.
Jednání vedení školy je však podle mě ještě více odsouzeníhodné než chování šikanujících studentů. Jde o naprosté selhání dospělých lidí, pedagogů. Děsí mě jejich bagatelizace té tragédie. Kladu si tedy otázku: nakolik jsou ti lidé jako pedagogové schopní? Zda jsou na úrovni? Podle mě jsou neschopní a nemají žádnou úroveň.
Na obranu přihlížejících studentů snad jen dodám, že nakonec přece jen na týrání své učitelky vedení školy upozornili.
No jo... ale beznadějně pozdě. Takže je to ani v nejmenším neomlouvá. Jakkoliv tento neuvěřitelně drsný případ sleduji jen z médií.
Myslíte, že ten skandál napovídá o selhání modelu či systému středoškolské výchovy a studia v Česku?
Bylo by až příliš laciné přitakat. Něco o šikaně vím, takže mohu s velkou mírou sebejistoty říct, že šikana se může zčistajasna objevit v jakémkoliv prostředí a záleží jen a jen na lidech, jak jí dokážou čelit, vypořádat se s ní. A to už s prvotními, nenápadnými náznaky. V takových momentech se teprve ukáže síla a odvaha skupiny lidí, kteří si říkají kolektiv, spolužáci či kolegové. Nic z toho - tedy žádnou sílu ani odvahu čelit zlu - jsem i z vystupování pedagogů ani studentů třebešínské průmyslovky nezaregistroval.
Sklony k násilí a šikaně jsou v lidech zakódovány
Proč tedy podle vás ostatní studenti-svědci týrání své učitelky tak dlouho jen přihlíželi?
Nejspíše měli strach. Možná jim to přišlo zpočátku jako legrační zábava. A vedení školy? Tam jsem si poměrně jist: hlavně aby nebyl malér. Hlavně aby nebyl průšvih. Proto to také ti lidé i nyní bagatelizují a dlouho zametali pod koberec. A proč to neříct na rovinu: chovali se a stále chovají zbaběle.
A je podmínečné vyloučení šikanujících studentů ze školy dostatečně přísným trestem?
Tak to ani náhodou. I to je přece důkaz zlehčování a bagatelizování té tragédie. Odpovídacím trestem je jen vyloučení šikanujících studentů ze školy. Vždyť jen se podívejte na ta videa, na nichž ti kluci na učitelku útočí a tyranizují ji. Jde z toho hrůza.
Proč šikana kdysi byla - ať již na středních školách či na vojně - tak hrůzným fenoménem. Vrací se to?
Asi se následující slova nebudou hodně lidem líbit, ale sklony k šikaně a násilí jsou v lidech geneticky zakódovány. Jde o jakýsi věčný boj mezi dobrem a zlem. A u někoho to zlo, bohužel, převáží. Jakkoliv je takových lidí - oproti těm normálním s pevnými morálními zásadami - vždy méně. Chodí to ale tak, že mnohdy stačí jeden jediný grázl a zastraší devětadevadesát těch zbylých, které terorizuje. A pokud má navíc ten grázl v sobě dost síly a agresivity, tak přivede tu stovku lidí do stavu naprosté paralýzy.
A funguje to už na mateřské školce, průmyslovce či gymnáziu... až po domov důchodců. Jestliže na každé té úrovni máte jednoho skutečně zlého člověka, který vám dává sežrat, že vy jste ten nový, nezkušený či slabší... a pokud je navíc agresivní, tak tu máte šikanu doslova jako vyšitou.
Pravidla idiotských zákonů
Selhaly podle vás i rodiny šikanujících průmyslováků?
Většinou jde o dost pestrou mozaiku příčin a problémů. Mnohdy bezohledně šikanují i děti z jinak skvělých rodin. Nehledě na výborné rodinné zázemí se z nich na střední škole stávají doslova "dobytci" a loupežníci. Jiné slovo pro ně nemám. Ale obecně vzato - ano: příčiny tohoto zvrhlého násilí na druhých hledejme i v rodině, ale také škole, ve spolužácích, v partě... Tohle vše dostává pubescenta do plusů či minusů v jeho chování.
Naprosté vyvrácení z kořenů jsem osobně zažil jako student čimelické filmové průmyslové školy. A naopak: děcka z vyloženě pochybných rodin v sobě nalezly sílu k tomu, aby v nich dobro nad zlem zvítězilo. Nelze to generalizovat.
Co se vám vlastně stalo při studiích v Čimelicích?
Starší studenti mě fyzicky týrali a mlátili. A jednou až do půlhodinového bezvědomí. Promiňte, ale nechci to moc rozpitvávat. Mnoho lidí se s fyzickým strachem setká vůbec poprvé, takže přirození neví, jak mu čelit. Jak se mu bránit. A mně bylo tehdy patnáct, takže jsem to nevěděl ani já a nechal se mlátit. Tohle dobře zná každý, kdo prošel podobným prostředím, bolševickou armádou anebo vězením. Všude tam vládne zákon mlčenlivosti. Fungují tam zcela zvrácené pocity a vztahy... nějakého vnitřního semknutí, pravidel a idiotských zákonů. Takže fakt, že vás označí za udavače a bonzáka (pokud byste si na šikanu stěžoval) je snad ještě horší, než když vás po večerech tyranizují.
V Čimelicích to trvalo "jen" asi pět let z třiceti let trvání školy. Pro mě smolně ve chvíli, kdy jsem tam studoval já. Není to tak, že to zlo tam bylo od začátku až do konce. Třeba Karel Šíp, který tam studoval deset let přede mnou, na mě koukal doslova jako u vytržení, protože to tam nezažil. Žádná šikana tam totiž v jeho éře nebyla. Přišla až o těch deset let později a šikana trvala "jen" těch mých pět let.
Bavíme se tu o velmi složitém psychologickém a sociálním jevu. Není to úsečka od A do Z. Tak to prostě nefunguje. Jde naopak o rovnici s neuvěřitelnou spoustou proměnných... a výsledku se nemusíte nikdy dopočítat.
Vzpomeňme si na Jaroslava Foglara
To mi řekněte, jak v čimelické filmové škole, na níž studovali lidé s výtvarným cítěním a nadáním, lidé s vrozenou empatií k druhým... může takové násilí vůbec vzniknout?
Stanfordský vězeňský experiment
Americký psycholog Philip Zimbardo vybral pokusně z řad vysokoškolských studentů 12 "vězňů" a 12 "dozorců" z celkem 75 studentů-dobrovolníků. Zaměřil se přitom na psychicky vyrovnané a zdravé jedince. Experiment měl totiž vnést světlo do problému samovýběru při volbě povolání dozorce a také do obecného sporu o to, zda agresivita a brutalita spíše závisí na psychických predispozicích, anebo za ně mohou okolnosti. Mezi "dozorce" a "vězně" byli dobrovolníci rozděleni náhodně. Experiment ovšem nabral směr, který nikdo nepředvídal. Musel být ukončen již po šesti dnech, protože "dozorci" se uchylovali ke stále častějšímu a krutějšímu trestání "vězňů", takže ti dokonce vyvolali vzpouru. Jeden z nich se psychicky zhroutil. Pět vězňů experiment předčasně opustilo. To, jak se za krátkou dobu změnilo chování zejména dozorců, bylo pro ně i pro Zimbarda šokující. Experiment podle profesora ukázal, že zdravý člověk, je-li vystaven extrémním podmínkám, se může radikálně změnit (nebo změnit své chování), a to ve velmi krátké době.
Už jsem o tom přece mluvil. Záleží na lidech, kteří se dostanou v určitý okamžik na určitou pozici. A zlo je v každém z nás, třímá v nás. Ať si o sobě namlouvá kdo chce a co chce. A jde jen o to, zda to zlo necháte vyrůst, anebo ho v sobě zadusíte. Nejde tedy o systém, na jehož selhání jste se ptal, nýbrž o lidskou přirozenost. To je celý ten problém.
Takže ve chvíli, kdy vedení školy vytvoří pro šikanu podmínky, aby se tomu zlu začalo dařit, tak vám i ve studentském prostředí rychle stoprocentně zesílí a vyroste. A přesně tohle se stalo v třebešínské průmyslovce. Jen si vzpomeňte na slavný pokus profesora Philipa Zimbarda ze Stanfordské univerzity. Pro svůj pokus si vybral skupinu vysokoškolských studentů - dobrovolníků. V uměle vytvořeném vězení pak zkoumal jejich chování v rolích vězňů a dozorců. Zimbardo pak už po šesti dnech musel svůj pokus ukončit, protože studenti začali brutálně týrat své spolužáky. Ta krutost dozorců a psychický stav všech účastníků jeho experimentu byla až šokující. Přitom se ještě před týdnem kamarádili a mnozí spolu chodili pravidelně na pivo. I proto říkám, že šikanování nemá nic společného s inteligencí či vzděláním. Jde v ní o sociální inteligenci. Takže: vybavte jakoukoliv skupinu lidí neomezenou mocí nad druhými a v lidech vám začne už druhý den rašit až odpudivé zlo.
Stanfordský experiment je jako jednobuněčné dvojče podobný čimelickému či třebešínskému příběhu, v němž byly "jen" vytvořeny podmínky k týrání učitelky.
Máte devítiletého syna. Co mu ve výchově vštěpujete, aby se nestal obětí šikany, anebo dokonce tyranem?
Snažím se držet základních pouček Jaroslava Foglara, jimž se dnes lidé rádi vysmívají: nikdy neponižuj slabšího a pomáhej mu. Nikdy se na slabší nevytahuj. Nechovej se zákeřně. Nelži, nekraď... A myslím, že to u syna zabírá. Všechno se to ovšem stejně ukáže až v pubertě, kdy dospívající revoltuje vůči jakékoliv autoritě, a tedy i vůči té rodičovské. Nejsme jediní, kdo své děti ovlivňuje, a o mnoha jiných vlivech nemusíme mít dokonce ani tušení.
Pozornost přitáhl třebešínský skandál zejména kvůli úmrtí učitelky, kterou její žáci tyranizovali. Může to mít souvislost?
Ta šikana k její smrti přispěla. Přímou a jedinou příčinou však podle mě určitě nebyla.
