Vláda ustavena, teď se budou strany pokoušet narvat co nejvíc svých koní na ministerstva, která neřídí. V téhle silové hře poněkud překvapila nominace neúspěšného prezidentského kandidáta Vladimíra Franze na kulturu.
Andrej ANO Babiš nabízí Franze jako náměstka lidovci Danielu Hermanovi. Proč? Na první pohled to vypadá jako malá zlomyslnost a zřejmě také nepochopení Hermanovy osobnosti. Možná si Babiš myslí, že to bude lidovcům a speciálně velmi kultivovanému Hermanovi vadit. Mýlí se. Ministru kultury je úplně jedno, že je Franz krom vnitřku dlaní od hlavy až po paty sakumprásk potetovaný.
Důvodů, proč právě Franz, najdeme víc a velmi názorně ukazují, jak hnutí ANO dělá politiku. Franz, když nepostoupil do druhého kola prezidentské volby, vyslovil podporu Miloši Zemanovi. Od kumštýře to byl opravdu mimořádně nekonformní a nečekaný přístup. Od Babiše to nyní můžeme chápat jako přátelské gesto vůči Miloši Zemanovi.
Babišovi evidentně o kulturu nejde. Když ale už tu možnost má, nabídne za sebe, tedy za ANO, někoho výrazného a tím ho spojí ho se svým hnutím, se sebou. Franz výrazný je. Ale nejen to. V době, kdy kandidoval na Hrad, za ním stáli studenti, to oni ho vybídli, ať kandiduje, a sehnali mu podpisy. O studenty stojí každá partaj... ANO tady může zadarmo získat bodíky u mladé generace.
Sedlo by mu živé umění
Taktika Andreje Babiše je tedy srozumitelná. I když popírá, že je politik, chová se jako politik. Má však Franz, hudební skladatel, výtvarník, vysokoškolský pedagog, básník, dramatik a nakonec i kandidát na hlavu státu pracovat jako náměstek ministra kultury? Jako vysoký úředník, který řídí část resortu, garantuje kvalitu úředních aktů?
Je to absurdní. Proč by měl kandidát na prezidenta a nekonformní umělec pracovat náhle jako ze své podstaty konformní byrokrat? Navíc jako špičkový byrokrat, náměstek? Franze sice nominovalo ANO, ale on není jeho členem a nepochybně ho na ministerstvo Babiš nestrká jako politika, nýbrž jako odborníka na kulturu.
Franz to sám potvrzuje. Když byl dotázán, co by chtěl na ministerstvu dělat, odvětil: „Osobně by mi nejlépe sedělo živé umění. Tento odbor byl na ministerstvu posledním rokem dokonce zrušen, což je vzhledem k živému umění nesmysl." Zjevně tím nemyslí, že by na kultuře tvořil živé umění, nýbrž že by ho úředně podporoval.
Když to domyslíme, Franz nebude ani úřednický, ani politický náměstek a bude si na ministerstvu prosazovat jen a jen to, co uzná sám za vhodné.
Paradoxní je, že trojkoalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL zároveň v Parlamentu intenzivně prosazuje zákon o službě ve státní správě. Tato po léta chybějící norma na ministerstvech počítá jak s náměstky (politické figury, které nebudou spadat pod služební zákon), tak se státními tajemníky, tedy odborníky (třeba na živé umění, že), na které by se služební zákon v plné míře vztahoval. Naopak vůbec nepočítá se sólisty, kteří nejsou ani politici, ani úředníci a tlačí si svoje věci, třeba „živé umění".
Franz nejde na kulturu prosazovat politiku ANO (v oblasti živého umění jistě ani žádná neexistuje). Na otázku, jaký má profesor vztah k Andreji Babišovi, odvětí: „Pan Babiš mi zavolal a zeptal se, jestli bych chtěl dělat náměstka ministra kultury. To je vše." Na další dotaz, zda se s Babišem někdy setkali, odpověděl: „Ne."
ANO chce nalákat mladé
Je tedy nominován jako expert a měl by aspirovat na místo státního tajemníka, superúředníka. To však ani milimetrem neodpovídá jeho životní dráze. Ukazuje se, že služební zákon je minimálně Andrejem Babišem pojímán naprosto účelově. V případě náměstka-odborníka Franze nejde o proklamované „odpolitizování státní správy", ale prostě jen o propagaci ANO, o body pro ANO.
V jiných případech, ne u Franze, jde pak o to, nastrkat na ministerstva svoje lidi a v ideálním případě je tam udržet i po odchodu z vlády jako neodvolatelné státní tajemníky a úředníky. Je to ideální „agrofertokontingent", výsadek do státní správy pro časy budoucí. Stejně se samozřejmě chová i sociální demokracie a možná i KDU-ČSL.
Daniel Herman může Vladimíra Franze přijmout a věřit, že mu múzický profesor pomůže krotit nezkrotitelnou uměleckou obec. A něco na tom i bude. Ale to přece není práce pro náměstka. Logické a zajímavé by bylo, kdyby ANO při sestavování vlády usilovalo o resort kultury (ani je to nenapadlo, tento nesilový resort je považován za třaskavinu a pytel malérů) a kdyby tehdy Vladimíra Franze navrhlo za sebe na ministra. To se však nestalo.
Popravdě se ukazuje, že minimálně Babišovi na podstatě, smyslu služebního zákona vůbec nezáleží. (Spěch s ním, jak víme, tkvěl ve splnění podmínky Miloše Zemana a ve snaze zavřít oči nad tím, že by Babiš od českých úřadů nemohl dostat čisté lustrační osvědčení.)
Nejde jen o Franze. Strany si teď navzájem strkají náměstky a občas to skřípe. Jako na financích. Babiš tvrdí, že nabízí zásadně odborníky. Ostatní stojí o kontrolu v resortech jiných stran. Je jasné, že kupříkladu Bohuslav Sobotka potřebuje mít na financích někoho, kdo bude koukat Babišovi na prsty. Předseda ČSSD, nyní už i premiér, to popsal takto: „Není možné, aby bylo jakékoli ministerstvo vnímáno jako jakýsi zprivatizovaný pašalík. Ministerstva jsou vládní úřady. Vláda je otázka spolupráce tří koaličních stran a naším zájmem je, aby strany spolupracovaly na všech resortech. Pro ministra je užitečné, pokud má zpětnou vazbu ve formě koaličního náměstka."
Náměstek pro kmotry
Na finance poslal jako prvního náměstka (tedy z pohledu služebního zákona jasně politickou funkci) Jiřího Peřinu, bývalého šéfa krajského finančního odboru... z doby hejtmana Davida Ratha. Opravdové terno. Chtěl, aby Peřina odpovídal za daňovou politiku.
Pro ČSSD je to klíčová doména. Sobotka asi chtěl Peřinou částečně omluvit fakt, že pustil ministerstvo financí Babišovi, což mu dělá ve straně potíže. (Jako dělalo Petru Nečasovi potíže, když přenechal ve své vládě finance Miroslavu Kalouskovi.) Andrej Babiš ale Peřinu na takové místo nechce, nestojí o oranžového kontrolora. Vybral si Simonu Hornochovou z auditorské společnosti EY, členku prezidia Komory daňových poradců. „Není možné, abych já jako ministr financí, od kterého každý čeká, že vybere daně a bude mít dobrý rozpočet, dal náměstka pro daně ČSSD. To je pro mě vyloučené," prohlásil. Zní to logicky.
Náměstci jsou problém a strany na ně nehledí prizmatem služebního zákona. Další příklad: školství. Vede je sociální demokrat Marcel Chládek a jako náměstek tam má jít ještě oranžový pražský politik Petr Hulinský. Babiš, který neskrývá svou žízeň na kmotry, Hulinského odmítá jako muže spojeného s dobou bývalého primátora Pavla Béma a s kmotry Romanem Janouškem a Tomášem Hrdličkou. Zase zde nejde o dosazení kvalitního experta (není to zatím ministerstvo taekwonda), ale o vnitrostranickou politiku. Hulinský, stejně jako Peřina, není žádné terno. Jenomže Sobotka nutně potřebuje podporu pražské ČSSD, a když udělal ministra z Jiřího Dienstbiera, kterého pražská ČSSD miluje jak mafie kriminál, musí tuto buňku uspokojit jinak.
Jak to jde dohromady se služebním zákonem? V důvodové zprávě této vznikající normy se píše, že jde o odpolitizování státní správy: „Zákon zavádí povinné zřízení pracovního místa státního tajemníka jako hranice mezi politicky a úřednicky obsazovanými funkcemi. Zároveň stanoví další instituty znesnadňující vliv politických či osobních zájmů na výkon úředníka..." Ha ha ha.
V mezipartajní tahanici o moc nejde jen o náměstky, ale taky o další instituce a úřady (tajné služby, vedení policie, kontrolní a bezpečnostní úřady) a o státní a polostátní podniky, jako jsou ČEZ a třeba Lesy ČR. I tam proběhne ukrutná rvačka o „svého člověka", nikoli o veřejný zájem.
