Když se tak dívám na nízké preference vaší sociální demokracie, tak si říkám, že vy se letos na podzim možná vůbec nedostanete do Poslanecké sněmovny.

Ale my se do ní dostaneme. Navíc sociálnědemokratická myšlenka je nesmrtelná. I kdyby teď všichni sociální demokraté zmizeli z povrchu zemského, tak za pár let vznikne sociální demokracie znovu. My ale zůstaneme ve sněmovně i po těchto volbách. Vím, že si to spousta pravičáků přeje, ale tu radost jim neuděláme. Bez nás by miliony lidí v této republice neměly zastání.

No ale co když se nedostanete? Podle nedávného volebního modelu agentury Kantar CZ pro Českou televizi máte jen asi kolem čtyř procent. Abyste měli alespoň nějaké poslance, potřebujete minimálně pět procent.

Ve skutečnosti jsou naše preference na stavu z roku 2017, kdy jsme měli kolem sedmi procent. Jestliže nám Kantar dává méně procent, je to dáno jeho metodikou průzkumu, kdy měří jen rozhodnuté voliče.

Takže vy necítíte žádné obavy?

Já vám něco řeknu. My máme 140letou historii a do sněmovny se dostaneme. A v příštích letech se vzpamatujeme a budeme zase jednou z hybných sil v této zemi. Za většinu toho, čeho jsme jako Evropané dosáhli, vděčíme sociální demokracii. My se prostě do sněmovny dostaneme a budeme mít stejnou sílu, jakou jsme měli v minulosti.

Jako třeba i dvacet nebo třicet procent?

Nezastírám, že jako ČSSD nyní procházíme těžkou dobou. V příštích letech ale budeme zase stavět premiéra.

Související

Říkají mi Venezuela. A přitom hlasují pro mé návrhy, hájí se ministryně Maláčová

Kde v sobě berete tento optimismus?

Věřím, že nás budou volit lidé, kteří mají plat do 30 tisíc, poctivě pracují, a stejně jsou na tom chvílemi mizerně, takových jsou skoro dva miliony. Budou to lidé, kteří jsou znechuceni tím, že politici už několik týdnů řeší od rána do noci Vrbětice místo toho, aby řešili, jaké mají lidé v práci pracovní podmínky, jestli se jim daří zvládat rodinu a práci, jestli mají kde bydlet, jestli se mají jak dostat autobusem do práce, protože si nemůžou dovolit auto. Stejně jako to budou lidé, kteří například řeší, jestli dýchají čistý vzduch nebo mají dostatek vody. 

Všichni tito lidé ale asi těžko budou volit ČSSD.

Udělám ale všechno pro to, aby tito lidé viděli, že já a sociální demokracie se jich zastáváme. Že za ně bojujeme. Moje výsledky za poslední tři roky to jasně dokazují. Celá sociální demokracie odvedla ve vládě obrovský kus práce, tato vláda fakticky dělala sociálnědemokratickou politiku.

O tom by asi s vámi mnozí polemizovali.

Přes 30 zákonů této vlády bylo z dílny mého ministerstva. Dopady krize se nám na ministerstvu práce a sociálních věcí podařilo brutálně dobře utlumit. V průzkumech jsem byla ohodnocena jako dobrá ministryně, a to přes všechny potíže, kterým jsem čelila ve sněmovně i ve vládě.

Proč vás tedy nechce volit více lidí?

Musíme o našich výsledcích mluvit, držet jako sociální demokraté pohromadě, srozumitelně vysvětlovat lidem, co pro ně chceme v politice změnit.

Nesnáším lež, Hamáček žádný obchod s Ruskem nechystal

Nedaří se ČSSD i proto, že se rozhodla pro jeden směr a místo lidí typu Tomáše Petříčka či Martina Netolického sáhla například po Michalu Haškovi?

Viděl jste naši programovou debatu na sjezdu?

Poslouchal jsem celý sjezd. A viděl jsem, jak se Jan Hamáček rozhodl mít v úzkém vedení jen své velké příznivce. V sedmi volbách členů vedení vyhrál 7:0.

Takto to interpretujete vy. V ČSSD jsou lidé s různými názory. Po sjezdu jsem absolvovala deset programových debat, každé se účastnilo v průměru kolem  šedesáti lidí. Večery jsme trávili debatami o školství nebo ochraně přírody. Znovu jsem se přesvědčila, že ČSSD je strana, ve které je neuvěřitelné množství odborníků a osobností. Lidé, kteří své práci rozumí a chtějí, aby naše země fungovala. Mají skvělé nápady a chtějí jako sociální demokraté pomáhat jiným. Dokážeme se domluvit a připravujeme tak výborný volební program, na kterém se podílely desítky lidí.

Takový Martin Netolický po sjezdu řekl, že bude dál pracovat ve prospěch ČSSD. Jenže potom potvrdil, že mu Jan Hamáček řekl o cestě do Ruska a vakcíně Sputnik, a padl v nemilost.

Nepitvejme se už v tom. Vůbec nechápu, proč někdo, kdo se schází s naším předsedou, se k tomu musí mediálně vyjadřovat. Co to je? Představte si, že bych se o každé schůzce mediálně vyjadřovala. Bude levnější chleba, když budeme toto téma neustále probírat?

Související

Hamáček o ruském útoku na Vrbětice věděl. Přesto naplánoval cestu do Moskvy

Momentálně ale není spoustě lidí jasné, zda chtěl jet Jan Hamáček do Ruska skutečně, nebo jen naoko. Jaká je pravda?

S Janem Hamáčkem jsem o tomto mluvila a řeknu to úplně upřímně. Je spousta věcí, které nemůže říci veřejně, což je jeho velká nevýhoda. Pro mě jsou ale debaty kolem jeho cesty jen zástupný problém, v Otázkách Václava Moravce jsme se hodinu bavili o Vrběticích, čehož jsem velmi litovala, protože ODS či předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová chtějí tímto odvést pozornost od faktu, že nevědí, jak by spravovali tuto zemi.

Ale přesto chce řada lidí vědět, zda váš předseda zvažoval jednání o vakcíně Sputnik za situace, kdy věděl, že Rusko má podíl na výbuchu muničních skladů ve Vrběticích.

Je to nesmysl, v žádném případě nezvažoval. Na to už odpověděl stokrát.

Pokud chcete, aby vás lidé volili, tak pro část veřejnosti může být důležité, zda mohou ČSSD v kauze Vrbětice či jindy důvěřovat.

Nemám ráda, když se lže. Fakt to nesnáším. V kauze Vrbětice je pro mě nejdůležitější, že se Jan Hamáček nechystal na žádný výměnný obchod. A že diplomatická reakce byla rázná, reagovali jsme jako suverénní stát, který hájí své zájmy. Na základě této brutální lži mohli zničit Janu Hamáčkovi život.

Jak moc ČSSD "pyká" za to, že podporuje Andreje Babiše? Netrápí vás  někdy osobně to, že podporujete politika jako je on?

Když jsem se rozhodovala, že budu ve vládě Andreje Babiše, tak to nebylo rozhodnutí z lásky. To není o tom, jestli někoho máte, nebo nemáte rád. Ale jestli uděláte v té mizérii to nejlepší, co můžete. V ten moment jsem se rozhodovala, jestli chci sedět někde v koutě a brblat, nebo jestli se pokusím využít situaci a budu dělat to, co považuji za správné. To mi přišlo strašně důležité. 

Vy často mluvíte o tom, jak je pro vás vzorem politika na Západě, nejčastěji mluvíte o Německu. Šel by tam někdo do koalice s někým takovým, jako je Andrej Babiš? 

Politické koalice nejsou nikdy manželstvím z lásky. Nikdy. Není v nich ani žádný idealismus. Vždy je to manželství z rozumu. Existuje jedno anglické motto, které říká, že buď ovlivňujete vy svět kolem sebe, nebo ten svět vás. A já jsem se prostě rozhodla využít možnost a udělat maximum věcí, které považuji za správné.

Jaký na něj máte osobní názor?

Vztah k němu beru jako čistě profesionální. Nejsem členkou jeho vlády proto, že bych k němu chovala nějaké sympatie, ale protože mi to právě dává možnost měnit svět. Stalo se vám někdy, že jste chtěl nějakou práci, i když  pracovní kolektiv neodpovídal vašim představám? Někdy bere člověk práci ne kvůli kolektivu, ale kvůli samotné práci.

Je to jenom můj pocit, nebo také cítíte, že v lidech vyvoláváte silné emoce? Ať pozitivní, nebo negativní?

Když se najednou zničehonic stanete ministrem, strašně vám to změní život. Cítíte obrovskou zodpovědnost, všude v médiích vidíte svůj obličej, stáváte se veřejným majetkem, nemáte v ničem soukromí. Zažíváte šok. A já poznávám, že skutečně v lidech vyvolávám velmi rozdílné reakce. Pro mě je nejdůležitější, jak se ke mně lidé chovají při osobním kontaktu. To je pro mě hlavní barometr.

Jak se chovají?

Na ulici to bývá velmi příjemné, ještě jsem nikdy nepotkala nikoho, kdo by byl na mě hnusný. Když jsem v televizi, lidé mi píšou často přes sociální sítě a přichází mi také mnoho SMS zpráv a e-mailů. Lidé mi také píší dopisy. 

Čtete i to, co o vás lidé píší na sociálních sítích? Nezabolí vás to občas? 

Sociální sítě mě netrápí. Na začátku politické kariéry jsem si to hodně brala, ale pak si vytvoříte imunitu. Ostatně jako na mnohé jiné věci v životě. Hrubiánské příspěvky na sítích po mně v podstatě sklouzávají. I když občas hledám, jestli v nich není něco, nad čím bych se měla zamyslet.

Co takového jste našla v poslední době?

Teď si zrovna nevzpomenu. Když jsem ale studovala v Londýně, tak nás na škole učili, že člověk se má snažit hledat ve všem nějaký obsah, jestli v něm není kus pravdy. Uznávám ale, že jsem cholerik.

Kde se to ve vás vzalo? A přišlo to až s politikou?

Když s něčím nesouhlasím, tak to prostě dávám jasně najevo. Navíc už na škole mi moje nejlepší kamarádka říkala, že mám strašně výraznou mimiku, která ještě víc umocňuje můj projev. Ale nemyslím si, že to je na škodu. Lidi nemají nic předstírat. Pokud jde ale o emoce, snažím se s nimi pracovat.

Čím to podle vás je, že vzbuzujete takové emoce, kromě toho, že jste sama velmi emotivní?

Jsem prostě člověk, který hodně polarizuje. Mě mají lidé buď rádi, nebo mě nesnáší. Myslím, že výraznost je pro politiku dobrá vlastnost.

Důchody byly nízké kvůli Topolánkovi a Nečasovi

Hodně lidí má pocit, že jejich peníze především rozhazujete, aniž byste řekla, kde peníze uspořit či získat. Například teď máte v úmyslu ještě před volbami přidat peníze důchodcům.

Mám přesnou představu, jak valorizaci zafinancovat. Ale obecně mě šokuje, že otázka, kde se na co vezmou peníze, se pokládá jenom u sociální politiky, když mají jít peníze lidem. Když se staví předražené dálnice nebo se například poskytují vysoké daňové úlevy nadnárodním korporacím, tak se nikdo na něco takového neptá. Já bych chtěla, abychom se ptali úplně všech, kde na to vezmou peníze.

Myslím, že my novináři se ptáme všech. Například otázka, kde na to vezmou, mířila na koalici Spolu poté, co zveřejnila volební program, nebo na ODS a ANO, když hlasovaly pro daňový balíček. 

Rozumnou odpověď jste nedostali, a přesto to nikdo dál nerozvíjel.

Silné reakce vyvolalo, když  jste prohlásila, že diskuse o tom, kde vezmeme na něco peníze, je podle vás hloupá, plytká a zbytečná.

Byla jsem tehdy nepochopená. Navíc se snažím od té doby mluvit raději v krátkých větách, aby se to tak snadno nedalo vytrhnout z kontextu a bylo jasnější, co chci říci. Podstatou mých slov byla tehdy otázka, jak je možné, že lidé, kteří celý život pracovali nemají důchod, ze kterého se dá vyžít. Jak je možné, že nikoho nešokuje, že v této zemi neplatí tato základní jistota? 

Ale vždycky tady bude otázka, kde na to vzít.

Slušný důchod je ale přece absolutně základní pilíř důvěry lidí v tuto společnost. A když někteří tvrdí, že na důchody nebudou peníze, tak podvrací v podstatě základy této republiky.

Přes to všechno je nezbytné, aby měl stát z čeho peníze lidem dávat. Proto mnozí lidé očekávají od vás i politiků jiných stran, aby kromě slibů voličům říkali, kde na to vezmou.

My sociální demokraté jsme pro konec daňových rájů, konec daňových výjimek. Progrese musí platit jako princip u všech daní. Je také naprosto špatně, že obyčejní pracující lidé platí stejně jako superbohatí lidé nebo malé firmy platí stejně jako giganty. To je prostě špatně. Potom by samozřejmě měla být zavedena sektorová daň. Bankovní a digitální. Digitální daň byla můj nápad ze srpna 2018, za který jsem byla kritizovaná, teď ji budeme schvalovat. Bankovní daň to samé. Pokud zamezíme odlivu zisků, státní rozpočet bude mít další peníze. A šetřit na provozu, tak jako já poslední tři roky na ministerstvu.

Co z toho jste se ale snažili jako ČSSD ve vládě prosadit? 

Leccos jsme se snažili prosadit, například vzpomínanou digitální daň. Hlavní problém byl ale v tom, že ministryně financí za ANO Alena Schillerová neřešila příjmovou stránku státního rozpočtu.

Neměli jste ji řešit ale také vy jako ČSSD?

My jsme přišli s různými návrhy, měli jsme například konkrétní paragrafové znění bankovní daně, ale ANO naše návrhy odmítalo. My jsme chtěli i zrušení superhrubé mzdy a zavedení progrese. Alena Schillerová ale řekla: Já tady rozumím financím, já si to budu řešit.

Sociální demokracie byla od roku 1998 u moci už několikrát, neříkáte si proto sebekriticky "Ano, i naše sociální demokracie může za to, že jsou v této zemi nízké důchody či další problémy"?

Ne. Důchody byly nízké, protože se osm let za vlády Mirka Topolánka a Petra Nečase nenavyšovaly. A pak, i když jsme je my začali navyšovat extrémně, tak to tempo bylo stejně velmi pomalé. Ale upřímně řečeno, politik je jak zahrádkář. Je to nikdy nekončící proces. Když děláte politiku, neznamená to, že něco uděláte a je navždy hotovo. Furt je potřeba něco opravovat. V každé vládě, ve které jsme byli, jsme odvedli velký kus práce.

Před několika dny jste přišla s prohlášením, že chcete ještě do konce volebního období prosadit důchodovou reformu, která by měla lidem přinést v průměry vyšší důchody. Jak ji chcete stihnout prosadit?

Když nám nebudou ostatní dělat naschvály, tak to stihneme. Věřím, že nám všem jde o tuto zemi. Zapomeňme konečně na půtky a pojďme ji prosadit. Udělám pro to úplně všechno, co je v mých silách. 

Ale jak, když do říjnových voleb zbývají už jen tři řádné schůze sněmovny?

Poslední tři roky jsem v politice neměla nikdy nic jednoduché a vy víte, o co všechno jsem se za ty roky poprala. Náhradní výživné, elektronické neschopenky, Antivirus, kurzarbeit. Všechno jsem to prosadila.

Ovšem ten, kdo zná fungování parlamentu, vám namítne: Reforma se nedá za tak krátký čas stihnout. Navíc za situace, kdy nemáte podporu ani vládních partnerů z ANO, ani jiných stran.

Já jsem ale tak strašně přesvědčena, že tato důchodová reforma je správná, že udělám všechno pro to, abych ji prosadila. Protože pokud nebude platit  zásada, že ten, kdo celý život pracuje, bude mít spravedlivý důchod, tak se společnost rozpadne.

Můžete mi říci časový harmonogram, když na další schůzi od 25. května tato reforma nemůže ani být, protože ještě neprošla ani Legislativní radou vlády?

Vezměte si, že stavební zákon také neměl podporu celé vlády, a přesto jsme ho pustili do sněmovny. Ať tam všichni poctivě vyloží karty na stůl. V třetím týdnu v červnu může proběhnout první čtení, v červenci druhé, a když by byly zkrácené lhůty ve výborech, tak brzy poslední třetí. 

Co byste dala v sázku, že to nestihnete?

Nesázím se. Ale jasně vám říkám: Jana Maláčová, které se přezdívá buldozér, Venezuela, mini atomová elektrárna, bude za důchodovou reformu bojovat tak jako za všechny předchozí zákony dohromady.