Čeští speciálové. Muži z "šedé zóny", kteří balancují na hraně a mnohdy ji překračují

Bezduší roboti, kovbojové či obyčejní kluci? Skrytý svět českých speciálních sil
Afghánistán: tak trochu klukovská recese k uvolnění nahromaděného adrenalinu a nervového i fyzického vypětí po návratu z úspěšné operace. Na snímku Petr Matouš.
Vrtulník Chinook byl v přepravě vojáků a techniky k nezaplacení.
Nejčastějšími pacienty lékařů a zdravotníků speciálních sil byli staří lidé a malé děti. Mnohým z nich se podařilo zachránit život.
A jde se na věc.
Foto: Archiv Petra Matouše a 601. skupiny speciálních sil.
Jan Gazdík Jan Gazdík
5. 8. 2022 13:16
Vojáci českých speciálních sil i samotná jednotka jsou pro veřejnost uzavřeným světem. Popis bojových operací se ven nedostává. Podplukovník Petr Matouš udělal výjimku, Aktuálně.cz dal u příležitosti vydání své knihy možnost nahlédnout do světa mužů z "šedé zóny" i jejich střetů s teroristy v Afghánistánu. Ostatně i USA zveřejnily detaily ze zákulisí likvidace šéfa al-Káidy Ajmána Zavahrího.

"Tehdy jsme věděli, že jdeme do oblasti, která je plně pod kontrolou nepřítele, ale nečekali jsme, že tam bude mít tolik materiálu a skrýší. Ničili jsme je s pomocí letectva. Při plánování jedné z nejdůležitějších operací nám spojenci dali dokonce tak velkou prioritu, že jsme měli k dispozici sedm různých typů letecké podpory," vrací se dnes čtyřiatřicetiletý Petr Matouš ve vzpomínkách k jedné z nejtvrdších bojových akcí, jichž se v Afghánistánu zúčastnil.

S velkým respektem hodnotí například "létající dělostřelectvo", respektive upravený AC-130 Hercules Gunship. "Kdokoliv ho měl v operaci, tak na něj nedal dopustit." 

Tvrdost střetu se i přesto vystupňovala. "Neuběhlo ani deset minut a začali jsme mít s nepřítelem potíže. Čekal v léčce na jeden z našich postupujících týmů. Velmi rychle ho nicméně zničil náš Gunship s vrtulníkem Apache." Jen kousek za jeho stanovištěm dopadla krátce poté letecká bomba na pozici protivníka, kterou Matoušovi operátoři letectvu označili.

"Bylo to dost blízko, takže jsme výbuch drobet pocítili," přiznává podplukovník. "Ozbrojenci vylézali z tunelů, které byly pod celou vesnicí. Byli jsme připraveni a já už věděl, k čemu se schyluje. Letecký návodčí chystal nové navedení vzdušné podpory… Všechny vchody do tunelů přestaly po jejím dalším úderu existovat. Postupně tak byl zničen všechen materiál protivníka," líčí elitní voják, který své zážitky a zkušenosti shrnul v aktuální knize Navzdory. Napsal ji společně s vojenským historikem Eduardem Stehlíkem.

Celou noc pak čeští vojáci a jejich kolegové z jiných jednotek slyšeli výbuchy granátů, exploze náloží a útoky letectva. Kvapně třídili zatčené ozbrojence. "Bylo jich nejvíc, co jsem v jaké operaci zažil a já byl za ten výsledek hodně rád. Na naší straně byl pouze lehce zraněný operátor z partnerské jednotky."

V Afghánistánu byl Petr Matouš jako příslušník 601. skupiny speciálních sil nasazen čtyřikrát. V Africe pak dvakrát. U speciálů působil v letech 2010 až 2020, v operacích i mimo ně prošel řadou funkcí jako střelec, velitel skupiny, roty, velitel úkolového uskupení a působil také na nejvyšším velitelství speciálních sil v Afghánistánu na NSOCC-A jako Operations Coordinator.

Jeho vyprávění dává poprvé nahlédnout do detailů bojových operací prostějovských speciálů v hlubokém týlu protivníka. Elitní voják přitom ve zmiňované publikaci nešetří "zpátečnické a zkostnatělé" byrokratické způsoby, ať již v armádních, či diplomatických kruzích.

"Líčením mých zkušeností, ale i kritikou na nikoho neútočím. Jde mi o diskusi. O to, jak věci zlepšit. Kniha Navzdory by ostatně nevyšla ani bez velké podpory a pochopení mých kamarádů a kolegů ze speciálních sil," říká Petr Matouš. "Zveřejnili jsme maximum možného," doplňuje ho vojenský historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík, který jeho vyprávění ve zmiňované knize literárně zpracoval.

Vydání publikace podpořil i nynější náčelník generálního štábu Karel Řehka, ministryně obrany Jana Černochová (ODS) či šéf Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka.

Respekt k pilotům vrtulníků US Air Force

Podplukovník Matouš při líčení bojů, krom jiného, opakovaně vyjadřuje respekt americkým vojenským pilotům. "Když jsme při zahájení jedné z operací přistávali na visutou zahradu, tak jsem si říkal, že není možné, aby se tam náš vrtulník vtěsnal. Ohlédl jsem se na listy rotoru, které byly jen pár centimetrů nad další zahradou. Už jsem to nikdy v životě neviděl. Umění těch pilotů a posádky bylo neuvěřitelné," popisuje obdivně.

Neortodoxní a někdy až troufalá Matoušova improvizace, využívání kontaktů v americké armádě, a tudíž i prosazování svých představ o nestandardním provedení bojových akcí mohou leckoho vyvádět z míry. Dost možná to provokovalo i Američany. Podstatné ale pro ně bylo, že nehleděli ani tak na jeho nižší hodnost, jako na úroveň jeho návrhů a plánů.

Spekuluje se o tom, že Petr Matouš velel spojenecké operaci, při níž byli zlikvidováni plánovači útoku na české vojáky z 5. srpna 2018. Tehdy při něm zahynuli Martin Marcin, Kamil Beneš a Patrik Štěpánek. Někdejší výsadkář nechává otázku bez odpovědi. Prý jde o pouhé ničím nepodložené dohady.

Nepopírá nicméně, že se zúčastnil desítek dalších bojových akcí. Při té nejsložitější - vrtulníkové - se jeho lidem po tvrdých bojích v hlubokém týlu Tálibánu podařilo zajmout důležitého protivníkova velitele, kvůli němuž Matouš do oné akce šel.

"Tálibánci si už 'načetli' obvyklou taktiku aliančních týmů: ihned po přistání jít rovnou k cíli, takže jsem tentokrát navrhl něco nového. Trvalo nám to sice déle, ale do jejich vesnice jsme přišli ze zcela jiného směru, než předpokládali, přičemž až do poslední chvíle nevěděli, kde vlastně jsme, třebaže tušili, že se blížíme."

Zpětně se od kolegů z letectva dozvěděl, že jím navržená taktika vypadala ze shora "sexy". "Mně to ale na zemi v té tmě a stresu z psychického i tělesného vypětí tak rozhodně nepřipadalo," přiznává. I přes tuhý protivníkův odpor klaplo nakonec vše podle plánu.

Což nelze říct o další operaci, kdy tálibánci rozmístili na důležitých obranných místech desítky místních dětí. Jakkoliv tedy byla akce dlouho plánována, tak ji Češi se spojenci ihned stopli. Stáhli se. Takhle se chová armáda civilizované země.

Potupný odchod kvůli nepochopení prostých Afghánců?

Petr Matouš přiznává, že si odchod koaličních vojsk z Afghánistánu představoval jinak. Nikoliv jako "potupnou akci". Zásadním problémem dvacetiletého působení Spojenců bylo podle jeho názoru absolutní nepochopení místních lidí a jejich potřeb.

A platilo to i pro Čechy?

Matouš říká, že Češi měli s Afghánci vždy dobré a většinou i lepší vztahy než někteří jejich spojenci. "Místní lidé nám nejednou naznačovali, že nekráčíme v pomoci Afghánistánu správnou cestou a že oni odmítají vlastní vládu, kterou naopak my držíme u moci. Chápali ji jako vládu pouze pro Kábul, ne pro obyčejné lidi. Zkrátka skrz naskrz zkorumpovanou a dosazenou," popisuje.

"Za Čechy ale říkám, že v lokalitách, kde jsme působili, místní lidé naši pomoc vítali. A v některých oblastech nás dokonce sami upozorňovali na člověka, který je terorizoval a pod pohrůžkou smrti vymáhal peníze. Když jsme tedy od místních něco potřebovali, tak vždy zdůrazňovali, že to dělají pro nás Čechy, a ne pro naše spojence, natož svou vládu. I tohle byla realita Afghánistánu," shrnuje Petr Matouš.

Střízlivění z mírové české reality

Po každém návratu z riskantní mise se Matouše a jeho spolubojovníků zmocňovala frustrace z toho, co vše najednou nejde a proč to nejde. Že špatně vyplnili často měnící se formuláře anebo že jsou nepředpisově ustrojeni. Zkrátka byrokracie se nevyhýbá ani elitní jednotce.

"Klasické porady o opřených bicyklech na nesprávných místech a špatném parkování mě doslova ničily. Když jsem tam seděl pětačtyřicet minut a z toho se třicet řešila absence gumiček u kalhot maskáčů, jak stát správně na nástupu či nošení vlastních kanad, které nejsou ve výstrojním skladu, tak jsem ztrácel hodně energie," vysvětluje.

"Nejvíc nepříčetný jsem ovšem byl, když někdo na poradu přinesl nějaký dokument s tím, jak se má na další období vyplňovat. To se každoročně měnilo tak, že část textu se musela novým formátem dělat tučně, kurzivou nebo jinou velikostí písma. Měnilo se to pořád dokola," líčí Matouš.

Pro úplnost je nutné dodat, že kritika armádní byrokracie vychází s vědomím speciálních sil i náčelníka generálního štábu Karla Řehky, který jim dříve velel. S tím, že podobná diskuse je užitečnou cestou, jak hlouposti, které vojákům znepříjemňují život, minimalizovat.

"Vojáka nebo operátora speciálních sil nedělá uniforma a čisté boty, ale srdce. Je to srdce bojovníků, kteří pro kolegu vedle sebe obětují život, protože vědí, že by udělal to samé. Netvrdil bych to, kdybych to neviděl. Zkušenosti z takového kolektivu výrazně převyšuji ty negativní, včetně útvarových problémů a nesmyslné byrokracie," svěřuje se výsadkář.

Boj s byrokracií a odchod

O jeho vytrvalosti i netrpělivosti svědčí například následující příběh: Operátoři jeho týmu v Afghánistánu byli vybaveni přístroji nočního vidění, které již byly zastaralé a nevyhovující. Ohrožovalo je to na životě. Navíc Matouš zjistil, že dokonce i tálibánci mají kvalitnější optiku. Bezvýsledné byly jeho opakované žádosti o dodávku výkonnějšího nočního vidění.

Pak se naskytla příležitost telefonicky hovořit s tehdejším premiérem Andrejem Babišem. Předseda vlády se jen tak mimochodem zeptal, zda může vojákům s něčím pomoci, Matouš si po chvilce váhání řekl o kvalitní přístroje. Jednotka je obdržela takřka obratem.

"Já jsem přitom naše zásobovače varoval, že pokud nám kvalitní optiku nedodají, tak si je seženu i bez nich a po svém. Nereagovali. V pohledu na naši práci, ale i bezpečí mých lidí jsem se s nimi zcela míjel," vysvětluje. A říká, že to po návratu z mise od úředníků, které obešel, schytal a raději ze speciálních sil odešel.

Když má vojenský historik Eduard Stehlík charakterizovat muže, s nímž absolvoval při psaní knihy Navzdory desítky schůzek, netají se šokem z míry zapojení českého důstojníka do velení americkým jednotkám v roli plánovače bojových operací.

"Že máme někoho takového, kdo je takhle respektován, mě opravdu dostalo," říká a pokračuje: "A překvapilo mě například i to, jak striktně byla spojenci v boji dodržována některá pravidla. Pokud se například jednotky protivníka obrátily na útěk, tak již bylo zakázáno ničit je palbou. Pokud by to někdo udělal, bylo by to chápáno jako něco na způsob nepřiměřené obrany. I tento fakt o spojenecké misi leccos vypovídá."

Někteří generálové se podle Stehlíka dodnes domnívají, že velí armádě složené z branců, a nedochází jim, že mají už jen profesionály. V případě Petra Matouše prý zcela výjimečného. "V dnešním nebezpečném světě by už armáda opravdu neměla být o počtu hvězd na náramenících, nýbrž o schopnostech," dodává spoluautor publikace.

VIDEO: Afghánistán je hřbitov velmocí, prohra je pro USA příšerná, Biden se vymlouvá, konstatuje Igor Lukeš

Biden se měl zachovat jako chlap a převzít za chaotický odchod odpovědnost, říká profesor historie z Boston University Igor Lukeš. | Video: Martin Veselovský
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 35 minutami

Exploze v americké Indianě poničila 39 domů a zabila nejméně tři lidi

Exploze v Evansville na jihozápadě amerického státu Indiana zabila nejméně tři lidi a poničila 39 domů, z toho 11 objektů je neobyvatelných. Na místě pracuje osm odborných týmů včetně statiků, pyrotechniků a hasičů. Příčina exploze je zatím nejasná, napsala ve čtvrtek agentura AP.

"Možná budou další oběti, ještě jsme nedokončili ohledání místa. Zatím není bezpečné do těch budov vstoupit," uvedl šéf místních hasičů Mike Connelly. Podle něj budou průzkumné a záchranné týmy pokračovat v práci, dokud nebude jasné, že exploze nenarušila přívod plynu a do budov je bezpečné vstoupit.

Starosta Evansville Lloyd Winnecke na svém twitterovém účtu sdílel fotografie z místa výbuchu. Stanici CNN řekl, že je to "otřesný výjev" a zjišťování příčiny bude pravděpodobně nějaký čas trvat. "Viděl jsem nejdřív fotky na internetu, ale když jsem k tomu přišel sám a viděl tu spoušť, byla to rána," řekl Winnecke. Zasaženým rodinám na místě pomáhá americký Červený kříž.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 43 minutami

Část pražského metra A zastavila nehoda, soupravy nejezdí mezi Náměstím Míru a Želivského

Kvůli nehodě kontrolní soupravy je obousměrně zastavený provoz na lince metra A mezi stanicemi Želivského a Náměstí Míru. Předpoklad obnovení provozu je zhruba v 08:30, uvádí pražský dopravník podnik na webu. Ve zbylých dvou úsecích linky A jezdí metro normálně.

Provoz na části linky A je přerušený od 04:40. Důvodem je nehoda kontrolního vlaku ve stanici Flora, sdělila mluvčí dopravního podniku Aneta Řehková. Záchranáři u nehody nezasahovali, uvedla mluvčí pražské zdravotnické záchranné služby Jana Poštová.

Dopravní podnik žádá cestující, aby v úseku mezi stanicemi Želivského a Náměstí Míru použili povrchovou dopravu. Mezi stanicemi Želivského a Depo Hostivař zůstal provoz metra zachovaný bez omezení, stejně jako mezi Náměstím Míru a konečnou Nemocnice Motol.

Dopravní podnik původně odhadoval, že se metro po celé délce linky A rozjede kolem 06:30. Později čas pravděpodobného zprovoznění odložil o dvě hodiny.

Zdroj: ČTK
Další zprávy