Možná je jen jeden způsob, jak Babiše porazit. Lídrům opozice se o něm ale ani nesní

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Nemusí to trvat zas až tak dlouho a vzhledem k mizerné kondici opozice klíčovým aktérům dojde, že pokud nepřijdou s nějakým radikálním překvapivým krokem, Andreje Babiše (ANO) nejen v příštích, ale možná ani v těch dalších volbách neporazí. „Jedinou cestou k volebnímu průlomu je spojování opozičních stran,“ soudí politolog Aleš Michal. Ten manévr bude možná nutností, plyne z analýzy Aktuálně.cz.

Nebude to letos, možná ani za rok. Vyloučit nelze ani to, že se tak stane až po příštích sněmovních volbách. Tedy pokud je opozice s Andrejem Babišem opět prohraje. Což se v danou chvíli jeví jako pravděpodobný scénář. Teprve pak začnou její předáci zvažovat něco, o čem se jim nyní ani nesní. Natož aby s takovou variantou kreativně pracovali.

Jednoduše řečeno: postupem času se může ukázat, že jediná šance opozičních stran, jak porazit Andreje Babiše, spočívá v tom, že rezignují na vlastní identitu a začnou hledat nějaký způsob, jak jít do voleb v rámci jedné kandidátky. Nebylo by to tedy opakování koalice Spolu – šlo by o něco širšího, skoro všeobjímajícího.

Politolog Jakub Lysek nedávno v rozhovoru pro Aktuálně.cz připomněl, co bylo klíčovým předpokladem porážky Viktora Orbána v Maďarsku – byla to integrace opozice. U nás to ale podle něj bude ještě nějakou dobu asi trvat. „Vždyť nyní opozice čelí spíše dezintegračním snahám a neochotě lídrů domluvit se. Ale pokud hnutí ANO vyhraje i příští sněmovní volby, jiná cesta než přes integraci nebude fungovat,“ míní.

Jediná cesta?

Všímá si přitom, že na každé téma tu téměř existuje jedna strana, která ho reprezentuje a hájí. „Přitom ta témata jsou ve výsledku zástupná ve srovnání s riziky, kterým Česko čelí a čelit bude. Celý opoziční blok by mohly zastupovat dvě strany, ideálně ale nějaká jedna širší koalice, která by tyto dílčí názorové proudy integrovala,“ uvažuje Lysek.

Svízel v danou chvíli spočívá ale v tom, že jde o manévr, o kterém nikdo nechce slyšet. Lídři všech opozičních stran si dokonce možná ještě ani nejsou schopni připustit, že jde o dost možná jedinou smysluplnou cestu – zatím si stále sní svůj sen o své silné straně, která může příště Babišovi zatápět a třeba ho i odstavit od moci.

První na řadě – možná už příští rok – bude TOP 09, o které se v zákulisí české politiky hovoří, že by měla splynout s ODS. Kritickou situaci nemusí zvládnout ani lidovci pod vedením na jižní Moravě velmi úspěšného Jana Grolicha. Klíčová pro vývoj demokratického tábora bude ale situace v ODS – obzvlášť pokud nezastaví postupný propad své podpory.

A pak tu jsou Piráti a Starostové a nezávislí. Tedy jediné dvě opoziční formace, jejichž podpora v danou chvíli aspoň neklesá. Na Babiše a jeho hnutí ANO to ale ani vzdáleně nestačí. Zatímco on – pokud jde o schopnost oslovit voliče – hraje první ligu, všichni ostatní spíš nějaký místní, mnohdy i potupný okresní přebor.

Vidí to každý, kdo nežije v bludu. Přesně to se občas ale stává některým členům zmíněných politických stran. Přesto se mohou někdy v budoucnu dopracovat k úvaze, že to roztříštěná opozice nezvládne. A že musí přijít s něčím ani ne tak úplně novým, ale přesto zdánlivě překvapivým. Jinak budou jejich šance proti Babišovi mizivé.

Teprve pak nás čeká zformování nějakého nového, dostatečně širokého a demokratického hnutí po vzoru Občanského fóra, na jehož kandidátce se budou o hlasy voličů ucházet zástupci všech opozičních stran. Bude to tedy vyžadovat radikální krok, jehož předpokladem bude přiznání si historické porážky.

Inspirace Maďarskem

Pak přijde na řadu hledání lídra. A tady se vyloženě nabízí již zmíněná inspirace Maďarskem. A byť nikdo takový, kdo by se aspoň vzdáleně podobal Péteru Magyarovi, tady zatím není na obzoru, neznamená to, že se jedná o nerealistický scénář.

„Magyar naší opozici ukázal cestu, musí akcentovat socioekonomická témata a fungování státu, což je potřeba jasně komunikovat. A pak opozice musí dělat aktivní, dlouhodobou a kontaktní kampaň v regionech. Stojí to práci a úsilí, ale je to asi jediná cesta,“ míní již citovaný Lysek.

„Souhlasím obecně s myšlenkou, že jedinou cestou k volebnímu průlomu je spojování opozičních stran. Je jich nyní moc, příliš se programově překrývají a pro voliče, kteří politiku nesledují na každodenní bázi, nejsou srozumitelné,“ souhlasí jeho kolega Aleš Michal.

Také podle něj vychází konsolidace matematicky jako jediná realistická varianta, jak porazit Andreje Babiše a jeho spojence. „Na druhou stranu si nejsem jistý,“ pokračuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz, „zda to nutně musí znamenat jeden blok na způsob Občanského fóra nebo Magyarovy strany Tisza.“

Podle něj je totiž potřeba vnímat specifika českého volebního systému. „Nic nenasvědčuje tomu, že by produkoval jiné prostředí, než je prostředí pro koaliční vlády. To by skutečně musel nějaký aktér výrazně dominovat. Koaliční partnery dnes potřebuje i Andrej Babiš. Byť pokud dřív vládl, tak menšinově,“ připomíná.

Pokud by případná jednotná aliance nechtěla pomýšlet na výsledky někde se spodní hranicí sedmatřiceti až devětatřiceti procent, nemusela by se jí podle Michala taková strategie vyplatit. „Z mého pohledu je v českých podmínkách mnohem realističtější pro úspěch současné opozice určitá modifikace strategie z roku 2021,“ dodává.

Modifikace roku 2021?

Což podle jeho slov ale neznamená, že musí nutně vzniknout spojenectví koalice Spolu a Pirátů se Starosty. „Měly by ale vzniknout dvě od sebe dostatečně odlišitelné aliance. Mohou být odlišné ideologicky – liberální a konzervativní –, případně personálně, ve specifickém typu komunikace a podobně.“

Překážkou i limitem zároveň podle něj ale je, že takový postup vyžaduje kompromisy. „Mnohdy bolestivé, navíc zahrnující to, aby se voliči začali odklánět od současných vládních stran. Navíc se zdá, že noví aktéři spíš vznikají – typicky třeba hnutí Naše Česko. A další fragmentace povede spíš k atomizaci,“ má jasno Michal.

Zdůrazňuje přitom, že budování vlastní identity určitě může být pro mnohé strany lákavé. „Ty debaty vidíme uvnitř KDU-ČSL, ODS i TOP 09. V podobě, v jaké to tyto tři strany ale předvádějí, to patří spíš do politiky roku 2000 než do politiky roku 2026,“ míní politolog.

Politolog Ladislav Cabada pak připomíná, že průzkumy veřejného mínění, volební výsledky i další indikátory ukazují, že česká populace je se svou přízní pro jednotlivé politické strany, a možná ještě spíše pro dva vyprofilované politické tábory či bloky, velmi stabilní.

Podle něj je přitom zjevné, že se část politické scény snaží toto blokové uspořádání změnit. „Martin Kuba opakováním úvah o pragmatické politice bez ideologií či programů, nový předseda lidovců Jan Grolich umírněným populismem a vyvažováním konzervativních, sociálních a částečně i liberálních postojů, nově pak STAN zdůrazněním, že je hlavní nabídkou pro zklamané voliče vládních stran, primárně ANO.“

Průlom

„Žádný z těchto momentů či motivů,“ pokračuje Cabada, „nepředstavuje průlom, nejedná se o game changer.“ Popudem k větší institucionální spolupráci opozičních stran před volbami do sněmovny by pak podle něj mohla být výrazná porážka v senátních volbách.

„Osobně si ale myslím, že ta nenastane – i kvůli specifickému volebnímu systému, absenci společného postupu vládních stran a obecně příliš polarizující kampani ze strany vedení hnutí ANO,“ uvažuje politolog na adresu voleb, které nás čekají už na začátku října.

Dalším popudem by pak podle jeho slov mohla být prezidentská volba – tedy pokud by v ní uspěl kandidát jasně spojený s vládou, respektive s hnutím ANO. Ani to ale Cabada nepovažuje za příliš pravděpodobné. „Je zjevné, že hnutí ANO a celá vláda má problém najít důvěryhodného kandidáta s nadějí na slušný výsledek, tedy pravděpodobně důstojnou prohru.“

Cabada proto míní, že nakonec k fúzování povede až konstelace, kdy rok nebo rok a půl před řádným termínem voleb nedojde v preferencích jednotlivých stran k zásadnímu zlomu. A i tady odhaduje, že to není příliš pravděpodobný scénář. Ledaže by podle něj přišel efekt černé labutě, který by vyvolal zlobu a nedůvěru k současné vládě.

Určitě ale podle jeho odhadu může dojít k dílčímu fúzování i před roky 2028 až 2029. „Nabízí se užší spolupráce ODS a TOP 09 až k možnosti spojení; naopak u KDU-ČSL si rezignaci na vlastní značku neumím představit. STAN je nyní oprávněně sebevědomý a do fúzí se nepohrne, maximálně do nějaké formy předvolební aliance. A Piráti? Ti jsou programově hodně odlišní, zde vidím pro fúze i předvolební aliance největší překážky.“

Jeden lídr

Připomíná ale, jak silně se politika v posledních letech personalizuje. „Proto bude muset opozice proti Andreji Babišovi nakonec postavit jasně rozpoznatelného lídra a potenciálního premiéra; tak jako tomu bylo právě v Maďarsku s Péterem Magyarem. Tady ale platí, že čím více opozičních stran, tím více tváří, což efekt lídra oslabuje.“

I proto je pravděpodobné, že se to nakonec stane a opozice skutečně najde cestu k nějaké formě spolupráce. A pak nás bude čekat nikoli souboj programů a ideologií, obojí už zajímá snad jen politické fajnšmekry, ale především emocí a silných lídrů, který bude právem rámován jako střet demokracie s populisty a extremisty. Bude to opět souboj Babiš vs. Antibabiš – v té nejryzejší podobě.

„Určitě bych nezatracoval ani možnost, že pokud příští volby budou mít jako leitmotiv Babiš vs. Antibabiš – zde opět paralela s Maďarskem, Babiš už se dá s Orbánem v řadě parametrů, včetně délky a způsobu vládnutí , srovnat – pak by lídrem sjednocené opozice mohl být Petr Fiala,“ uvažuje Cabada.

„Přesně v duchu toho, že problematické vládnutí dnešní koalice může být reflektováno i optikou srozumitelného vládnutí předchozí vlády.“ A pak je tady možnost, že se lídr vyprofiluje mimo opoziční strany. „A ony si jej adoptují – mohl by to být úspěšný technokrat a protibabišovská aliance by se pak mohla prezentovat jako polopolitická a současně profesionální,“ uzavírá Cabada.