Praha - Nad hnědými bedýnkami nelétají žádná hejna much, ani se od nich nešíří nepříjemný zápach, ačkoli uvnitř jsou i zbytky ovoce a zeleniny nebo podestýlka od králíků.
Nenápadné bedýnky mezi keři na pražském sídlišti Řepy jsou kompostery. Dokazují, že biologický odpad je možné recyklovat nejen na vesnicích, ale i mezi paneláky.
Kompostery v Řepích byly vůbec prvními, které v Praze vznikly. Vloni byly dokonce oceněny titulem Miss kompost.
"Rozhodně nemáme problém s tím, že by byl nedostatek materiálu a kompostery se neplnily," říká Ivana Štětinová, která spolu se svojí kamarádkou ze sousedního paneláku stála u zrodu prvních pražských komunitních komposterů.
Recykluje se minimum bioodpadu
V každé popelnici je přitom v průměru bezmála polovina bioodpadu, který bez užitku končí na skládkách. Brusel burcuje evropské země, aby zvýšily třídění a recyklaci bioologických odpadů, například v Česku se podle ekologického Hnutí Duha využívá zatím jen necelé procento.
Návrh nového odpadového zákona, který před pádem vlády připravil ještě Martin Bursík, počítá s tím, že by od roku 2011 musely radnice postupně rozmísťovat po obcích i kontejnery na trávu, slupky od brambor či zbytky z ovoce a zeleniny.
Také přechodná vláda Jana Fischera počítá s recyklací biologického odpadu jako jednou ze svých priorit. "Vláda podpoří v souladu s evropskou legislativou zvýšení recyklace odpadů a omezení skládkování a bioodpadu," uvádí se v návrhu vládního prohlášení, které má Aktuálně.cz k dispozici.
Je to škoda vyhodit
V pražských Řepích přišla s nápadem na kompostování kamarádka Ivany Štětinové ze sousedního vchodu, která se stará o záhonek s růžemi před domem. Kompost by se dal využít právě jako živiny k růžím.
"Vadilo mi, jak se všechny odpadky házely dohromady do popelnice. Je to škoda, když se dají využít," řekla Aktuálně.cz Štětinová. S kamarádkou pak obešli asi stovku partají s listinami, zda by lidé také kompostovali, nebo jim komposter aspoň nevadil.
Více než třicet domácností slíbilo, že bude bioodpad třídit, asi šedesát rodin nápad nevadil. "Pár lidí nám zavřelo dveře před nosem, ale psa na nás nikde nepustili," usmívá se Štětinová.
Napřed souhlas hygienika, pak úřední povolení
Když pak po úřadech žádala paní Štětinová se svou přítelkyní povolení k provozu komposterů, setkaly se s dvěma odlišnými přístupy.
Zatímco na pražském magistrátu jim úřednice radily, jak získat příspěvek 50 tisíc korun na výrobu komposterů, pracovnice na radnici v Řepích se chovaly hodně odměřeně.
"Tam jsme hodně rychle vystřízlivěli. Poznali jsme, že nejsou zastánkyněmi nějakých novot," konstatovala Štětinová. Místní úřad pak dokonce požadoval, aby se k plánu na postavení několika komposterů mezi paneláky vyjádřil pražský hygienik.
"Nevadí jim, že lidé na sídlišti chodí kolem smrdutých kontejnerů, brodí se psými výkaly, ale kvůli uzavřenému komposteru chtěli souhlas hygienika," konstatuje Štětinová.
Odpověď pražského hygienika byla předvídatelná: Není to v jeho kompetenci, vyjadřovat se k tomu nebude. "Od té doby máme klid," říká Štětinová.
Jednou za rok kompost
Komunitní kompostéry v pražských Řepích už fungují druhým rokem a autorkám projektu zatím nepřišla žádná stížnost od místních lidí.
"Nestalo se zatím ani to, že by někdo do kompostu hodil něco, co by neměl," říká Ivana Štětinová. Zhruba jednou za rok se kompost vybere a použije. Třeba na veřejné záhony s růžemi a dalšími květinami a keři.
Přijít si pro kompost ovšem může kdokoli. "Měli jsme i přebytky, tak jsem si i já něco odvezla na zahrádku," dodává Štětinová.
