Nemáte zdravotnické vzdělání. Jak jste se zrovna vy před necelými čtyřmi lety stal poradcem tehdejšího ministra financí Andreje Babiše pro tuto oblast?
V odborné veřejnosti je řada lidí, kteří nejsou lékaři a věnují se zdravotnictví. Nemyslím si, že je to nezbytná podmínka a že zdravotnictví rovná se medicína. Ani že ministr zdravotnictví musí vědět, jak se operuje slepé střevo. Zdravotnictví je i o právní úpravě, zákonech, finančních tocích. To jsou věci, které může řešit ekonom či právník, samozřejmě v konzultaci s lékaři, s odbornými společnostmi. Ten systém je skutečně komplexní. Není to ministerstvo lékařů, ale zdravotnictví. Zkrátka si nemyslím, že být lékařem je nezbytnou podmínkou pro to, aby člověk mohl dělat ministra zdravotnictví.
Dobře, ale to nebyla úplně moje otázka.
Bylo to tak, že jsem působil jako právník. Pak jsem nastoupil na ministerstvo financí na základě nabídky pana Babiše, který tu vytvářel svůj tým. Zdravotnictví mě zajímalo z právního pohledu, tady jsem začal řešit jeho financování. Jsem rád, že jsem dostal za úkol se zdravotnictvím zabývat. V průběhu těch čtyř let jsem se mu věnovat intenzivně a myslím si, že jsem za tu dobu nasál dostatek informací, abych věděl, kde jsou problémy a jak je případně řešit.
Ta nabídka ale nespadla z nebe, Andrej Babiš musel na základě něčeho vyhodnotit, že jste schopný tu práci zvládnout.
Ano, asi na mě dostal nějaké doporučení. Potřeboval tady právníka, člověka, který bude pracovitý. On sám je velmi pracovitý. Je o něm známo, že spí čtyři až pět hodin denně. Bylo to vidět i během těch čtyř let na ministerstvu financí. Nebylo výjimkou, že člověk od něj dostal první esemesku v pět ráno a poslední o půlnoci. Pan Babiš jakožto ministr financí byl skutečně velmi náročný na své podřízené.
Než jste přišel k Andreji Babišovi na ministerstvo, tak jste se tedy do oblasti zdravotnictví sám nepouštěl?
Z fakulty jsem samozřejmě znal tu právní úpravu. Ale do té doby jsem zdravotnictví neřešil. Zase nejsem tak starý, což je mi někdy vyčítáno. I když si nemyslím, že věk je zásluha. Je mi 31 let, takže moje kariéra není taková, abych mohl říct, že jsem dvacet let řešil zdravotnictví.
Ale upřímně si nemyslím, při vší úctě k těm, kteří zdravotnictví v minulosti řešili, ministrům a tak dále, že bychom se za posledních dvacet let někam až tak pohnuli. Nemyslím tím péči, v té se vyvíjíme, ale v organizaci zdravotnictví - jak je nastaveno, financováno. V tom jsme v zásadě zamrzli na konci devadesátých let.
V českém zdravotnictví působí řada lidí, kteří se mu věnují už léta. Narážel jste u nich často na názory, že jste mladý, nezkušený a nemáte medicínské vzdělání a známým jste se stal díky pěvecké soutěži Česko hledá SuperStar?
Musím říct, že v praxi jsem na to často nenarážel. Možná úplně ze začátku to tak bylo. Ale myslím si, že po čase už byly vztahy dobré, díky komunikaci se všemi subjekty, a řekl bych, i otevřenosti. Myslím si, že jsem získal určitou odbornou znalost a že kolegové poznali, že dokážu argumentovat a vést diskusi na úrovni. Často jsem i přednášel na různých konferencích a podobně.
Některá média pořád používají to, že jsem byl v SuperStar, ale to je 12 let zpátky. Člověk se vyvíjí. Nevím, jestli to ještě někdo bude používat, až mi bude čtyřicet nebo padesát.
Před volbami jste se účastnil řady politických debat o zdravotnictví. S jakými stranami by z vašeho pohledu byla v této oblasti možná spolupráce?
Debat jsem skutečně absolvoval řadu a měl jsem z toho poměrně dobrý pocit. Myslím si, že názorový průnik, pokud jde o problémy českého zdravotnictví a to, jak je řešit, byl poměrně velký. Což je pro zdravotnictví dobře. Určitě se dá najít shoda s ODS. Myslím, že i s TOP 09. I když tam je situace velmi odlišná, protože jejich hlavní tvář zdravotnictví, pan docent Heger, se do Poslanecké sněmovny nedostal.
Na některých věcech jsme se shodli i s ČSSD. I když sociální demokracie má bohužel přístup takový, že jediným problémem českého zdravotnictví je, že je v něm málo peněz. My si myslíme, že je také třeba řešit, co se s těmi penězi děje a jak se s nimi nakládá. Neznám bohužel moc názory nových stran, jako je SPD nebo piráti. I když u pirátů nějaké názory znám a myslím si, že by se tam daly najít nějaké průniky. Skutečně bych si přál, aby se našla - ono to zní trochu okřídleně - širší politická shoda. Zdravotnictví podle mě nejde řešit na jedno volební období nebo na dvě.
Co je první věcí, které byste se jako poslanec chtěl věnovat?
Pokud se budu zdravotnictví věnovat jako poslanec, jedna z věcí, na které bych se chtěl podílet, je nová úprava regulace úhrad zdravotnických prostředků. Tu bude ministerstvo muset udělat do konce příštího roku. Myslím si, že je potřeba se podívat i na stanovování cen a úhrad léků. V praxi vidíme, že u některých léků poměrně dlouho trvá, než se dostanou k pacientovi.
Z mého pohledu by měl být přijat nový zákon o zdravotních pojišťovnách, jednotný jak pro VZP, tak pro ostatní, aby všechny pojišťovny měly stejné podmínky a stejnou strukturu orgánů, stejnou odpovědnost. Já věřím v konkurenci zdravotních pojišťoven. Myslím si, že by si měly konkurovat i výší pojistného. Jsem příznivcem toho, aby byly dvě složky zdravotního pojištění. Samozřejmě je tu i otázka podpory praktických lékařů, rozšíření jejich kompetencí, otázka elektronizace, sdílení dat. Na jedno volební období toho bude až dost.
Vy jste už říkal, že kdybyste nabídku na post ministra dostal, přijal byste ji. Ale že je předčasné to řešit, když zatím není jasné, které straně resort připadne. Ale bavili jste se o této možnosti s Andrejem Babišem před volbami?
Ne, takto jsme se nikdy nebavili. Já ani neříkám, že jsem nejlepším kandidátem na ministra zdravotnictví. Pokud bude kandidát, který bude kvalitní, erudovaný, bude rozumět ekonomice zdravotnictví a nebude to "jenom" lékař, tak to může být kdokoli jiný. Já se budu zdravotnictví rád věnovat právě třeba ve zdravotním výboru.
Například dosavadní šéf zdravotního výboru a poslanec za ANO Rostislav Vyzula ale mluvil o tom, že jste v hnutí preferovaným kandidátem na ministra. Což muselo nějak vzniknout.
Nevím, možná je to dáno tím, že jsem svou prací přesvědčil aspoň některé kolegy, že tomu resortu rozumím a dokážu navrhovat rozumné kroky. Asi mě berou jako člověka, který řeší zdravotnictví, jsem i autorem programu ANO pro tuto oblast. Spolupracoval jsem i na zdravotnické kapitole knihy pana Babiše. Ale do sněmovny se dostala řada lékařů, i nových. Takže je to otevřené.
Já bych určitě rád měl vliv na zdravotnictví, to přiznávám, protože mám nějakou vizi. A ministr by měl mít vize a drajv, to jsem v minulém volebním období trochu postrádal. Poslední ministr na to neměl moc času a ten předchozí spíš systém udržoval, než aby ho rozvíjel. Snažil se všem vyhovět, což taky úplně nejde. Pokud chcete dělat změny, tak je jasné, že některým se to nebude úplně líbit.
Kauz v souvislosti s předsedou ANO už je několik - Čapí hnízdo, nahrávky s novinářem Mafry, slovenský soud se vrací na začátek… Jak se vám pracuje pod člověkem, nad kterým se vznáší taková podezření?
Já mohu hodnotit pana Babiše za tu dobu, co jsem pracoval na ministerstvu financí. I proto jsem se rozhodl, že budu kandidovat. Za celou dobu, co jsem tu byl, jsem od něj neznal nic jiného než tlak na práci a snahu věci řešit, zeefektivňovat, zlepšovat. Pokud jde o nějakou minulost, jako je kauza Čapí hnízdo, já o tom příliš mnoho nevím. Všechno, co vím, je jen z médií. Ale myslím si, že i těm, kteří jsou proti panu Babišovi, musí být jasné, že to jistou souvislost, a ne malou, s jeho politickou kariérou a úspěchem má. Kauza byla otevřena v souvislosti s tím, že hnutí ANO vykazovalo řádově vyšší preference než jeho soupeři.
Jsem přesvědčený o tom, že kdyby ANO mělo stabilně preference okolo deseti procent, tak by to nikdo neřešil. Nevznikly by žádné nahrávky a taková až systematická kampaň - to už je trochu zprofanované slovo. Začalo se to vyhrocovat a myslím, že to skutečně bylo někým řízeno. Na těch nahrávkách šlo vždy o třicet sekund z nějakého delšího rozhovoru. Kontext tam vůbec nebyl. Nahrávat si někoho mi přijde jako nechutná metoda, která naprosto rozleptává důvěru při jednáních s partnery.
Zní to, jako by podle vás policie jednala účelově, když Andreje Babiše začala stíhat. To je poměrně silné obvinění.
Neříkal jsem, že to bylo účelové. Nechci hodnotit činnost orgánů činných v trestním řízení. Ale vůbec to, že to bylo otevřeno, že bylo podáno trestní oznámení… Já o tom skutečně nevím nic, viděl jsem to jen v médiích.
A neměl byste o tom něco vědět, když jdete do politiky v jeho barvách? Zní to, jako že se vás to vůbec netýká.
Z toho, co o tom vím a čtu, si nemyslím, že by tam byla jakákoli trestnost. Všichni říkají: obvinění. Ale v minulosti tu byla řada obviněných lidí, kteří nakonec byli soudem zproštěni a ještě se jim vyplácelo odškodné.
Obvinění z právního pohledu je jedním z prvních kroků. Neříkám, že to nic neznamená, ale policie to může udělat relativně snadno. Není to rozhodnutí soudu. Takže ano, je to něco, co se řeší, je to samozřejmě problematické, ale nebudu se vyjadřovat k tomu, jestli pan Babiš něco spáchal, nebo ne. To já skutečně nevím.
Vy jste o něm tedy nikdy nezapochyboval jako o svém šéfovi a člověku, za něhož kandidujete?
Ne, nezapochyboval. Protože ho znám, vím, jak pracuje, vím, co tu udělal, a proto jsem do toho šel.
