reklama
 
 

Medek: Mysleme na škůdce. Byť nevyhrají

2. 1. 2006 0:00
Praha - Někdejší prezidentský kancléř, významný exulant, potomek slavného rodu Ivan Medek v novoročním rozhovoru o tom, proč "politiku nemají dělat jen politikové".

A: Co byste napsal do novoročního projevu, pokud byste byl prezident?

Já bych přál všem lidem, aby si zachovali zdravý rozum. Aby nezapomínali na věci, na které by bylo nebezpečné zapomenout. Aby zapomínali na věci, které nejsou důležité. A aby si udělali jasno v základních otázkách a uměli se dívat kolem sebe, nejenom sami na sebe.

ČTĚTE: Kdo je Ivan Medek

A: Když říkáte, že by lidé neměli zapomínat, co tím konkrétně myslíte?

Myslím tím konkrétně na škody, které naší společnosti byly kdy způsobeny. To je samozřejmě především komunistická strana. Ale kromě toho jsme to my, kteří zapomínáme na to, co ta strana u nás způsobila, a je nám to z velké části už dneska jedno. Myslím, že to je ten největší problém. Ne snad že by komunisté mohli vyhrát volby, to nevyhrají. Ale budou mít tolik hlasů, že budou moci tím množstvím zase ovlivňovat naši politiku. Lidé je přitom nemají nějak moc rádi, ale je jim to prostě jedno. To je taky největší problém naší politiky, že většině lidí je vlastně všecko skoro úplně jedno.

A: Čím myslíte, že můžou být dnes komunisté ještě nebezpeční?

Tím, že lidem lžou. Lžou, jako jim lhali odjakživa, v podstatě od úplného začátku. Schopnost rozpoznat pravdu od lži, je jedním ze základů dobré společnosti. Dokud si lidé pravdu a lež pletou, pak je to společnost nemocná.

Nebezpečné neziskové organizace? Hlouposti

A: Zůstalo toho z dob komunismu v naší společnosti hodně?

Základní obecné věci. Sobectví, přemýšlení především v materiálních oblastech, určité pohrdání duchovními hodnotami, tedy to, co komunisty charakterizovalo po celou dobu jejich vlády.

A: To, co říkáte, zní dost pesimisticky. Je vůbec v naší společnosti něco pozitivního?

Pozitivních je spousta věcí. Především přicházejí ke slovu mladí lidé, kteří jsou kvalifikovaní a poznali svět. Toho pozitivního je stále podstatně víc. Já ale mluvím o těch nebezpečných věcech, protože o nich se mluví málokdy. A zejména naši státníci je prostě podceňují. Někdy to má až paradoxní podobu. Třeba když říkají, že nebezpeční nejsou komunisté, ale neziskové organizace. Jsou to v podstatě hlouposti.

A: Přežívá ten nedostatečný zájem z minulosti, anebo jej podporuje i současný systém?

Je to z obou důvodů. Kdo se dřív pletl do politiky či do veřejného života vůbec, byl už sám o sobě disident. Politikové ale dnes také nemají rádi, když se jim někdo do politiky plete. Dokonce zcela veřejně říkají, že politiku mají dělat politikové. Ale kdo jsou ti politikové? To přeci nejsou lidé vyškoleni v politice, politika přece není speciální obor, jako je třeba medicína. Politika je věc veřejná, obecná a prospěšná. Mluvit do ní má právo naprosto každý, tedy pokud má co říct. Odkazovat lidi předem pryč z politiky a říkat jim, že pokud do ní chtějí mluvit, ať vstoupí do strany nebo si založí svou, je nesmysl. Mě by nikdy v životě nenapadlo, abych kvůli politice vstupoval do nějaké politické strany. Něco jiného je jí volit. Ale mám pocit, že do politiky můžu mluvit jako každá venkovská babička.

Evropa je šance srovnávat

A: Když použijete svou rakouskou zkušenost: Jak jsme na tom v porovnání s jinými evropskými zeměmi, co se týče lhostejnosti k věcem veřejným?

Tam se lidé daleko víc zajímají o pozitivní věci, o kterých jsem hovořil. Nejsou zdaleka tak lhostejní, i když určitá míra toho nezájmu o věci politické je pochopitelně běžná všude na světě. Ale to není nezdravé. Proč by se měli lidé zajímat jenom o politiku? Je spousta důležitějších věcí.#reklama

A: Myslíte ale, že v tomto zájmu může Evropa pomoct? Vždyť i ona tak trochu neví, co sama se sebou...

Může nám pomoct především tím, že nám umožní se tam podívat a srovnávat, což je věc, kterou jsme dosud neměli.

A: Jenže, umíme tuhle možnost dost využít?

Teprve ji využívat začínáme. Pořád se to ale motá kolem ekonomických otázek, jestli je to či ono pro nás výhodné nebo není. Vidíme Evropskou unii jenom jako něco, co nám buďto pomůže v naší ekonomice nebo nepomůže. Ale nejdůležitější je, že to postaví naši kulturu, náš životní styl a naše vzájemné vztahy do možnosti srovnávání se světem.

Dokončení rozhovoru ČTĚTE ZDE

autor: Jan Hron | 2. 1. 2006 0:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama