Praha - Modelka a mecenáška Tereza Maxová se rozhodla vylepšit špatnou pověst České republiky. Ta je v Evropské unii zemí, kde úřady odebírají rodinám nejvíce dětí.
Nadace Terezy Maxové proto přestane dávat peníze dětským domovům. Místo toho bude podporovat organizace, které pomáhají rodinám, aby se jejich děti mohly vrátit domů, nebo aby se do ústavů vůbec nedostaly.
Po zveřejnění tohoto textu se na Nadaci začali obracet znepokojení partneři a veřejnost. "Ano, omezíme materiální podporu dětským domovům," vzkazuje jim tisková mluvčí nadace Terezie Sverdlinová. "Ale budeme to dělat postupně, a dál budeme podporovat děti, které se připravují na odchod z ústavního prostředí."
Nadace bude podporovat vzdělávání dětí, které vyrůstají bez rodičů. Materiální podporu poskytovat přestane.
"Situace, která v Česku panuje, je velmi znepokojivá," říká mluvčí nadace Terezie Sverdlinová. "Považujeme za nutné nepodporovat, co není správné. Děti potřebují vlastní rodiče, a ne nové a nové plyšáky."
Nadace kopíruje trend, který v Česku nastupuje a pomalu začíná měnit desetiletími zažitou praxi.
Tu nedávno zkritizoval i Evropský soud pro lidská práva. Dvakrát rozhodl ve prospěch rodiny Wallových, kde se ukázalo, že děti byly rodičům odebrány neoprávněně. Odborníci tvrdí, že takových případů mohou být tisíce.
| Stát vzal děti neprávem. Evropa to ví, Česko mlčí |
Tlustá čára za plyšákem
"Když jsme slavili 10 let nadace, ohlédli jsme se zpět a zjistili, že 130 milionů šlo hlavně do materiálních věcí," říká mluvčí nadace Sverdlinová. "Dětské domovy jsou nyní už materiálně zabezpečené. To, co dětem chybí, je rodina."
Nadace udělala za dosavadní praxí tlustou čáru. "Vlastně to byl nápad Terezy Maxové," říká Sverdlinová. "Došlo jí, že situace je jiná než před lety, a je načase to přehodnotit."
Lidé kolem modelky se tedy obrátili na odborníky, aby jim změnu strategie připravili. Peníze, které až dosud šly většinou do dětských domovů, budou od letoška formou grantových řízení rozdělovat organizacím, které pomáhají rodinám.
Konec plyšáků
Žádat mohou všechny organizace, které se zaměřují na pomoc sociálně slabým rodinám. Ty, které podporují náhradní rodinnou péči, a které se snaží dostat děti z dětských domovů k rodičům.
Infobox
- Před třemi lety žilo v ústavech 6.914 dětí, v roce 2005 to už bylo více než osm tisíc dětí.
- Ze všech zemí EU máme nejvíc odebraných dětí do 3 let. Podle průzkumu z roku 2004 připadá v Česku na deset tisíc dětí 60 dětí v kojeneckých ústavech.
- Česká republika tak suverénně předbíhá Rumunsko (33) či Bulharsko (50). Například ve Velké Británii je to pouze jedno dítě, v Norsku dvě, v Polsku devět.
- Podle průzkumů je většina dětí v Česku odebírána ze sociálních důvodů. Například na Slovensku je odebrání dětí z důvodů bydlení či finanční tísně zákonem zakázáno.
"Už nechceme dělat, co je líbivé a snadné," říká Sverdlinová. "Je jednoduché dávat plyšáky, stavět strom přání, média na to dobře slyší. Ale už nechceme být spojování s tím, co pro nás není prioritní."
Těm, kteří chtějí dál podporovat dětské domovy, vzkazují, ať už se na Nadaci neobrací. "Ti, kteří chtějí dávat hmotné dárky, ať se obrátí přímo na domovy, postupně je s nimi budeme propojovat," říká mluvčí. "Naše jednoznačná priorita je práce s rodinou, prevence, vzdělání a příprava dětí na odchod z ústavního zařízení. Jde nám o to, aby dítě do ústavního prostředí nemuselo vůbec přijít."
V září Nadace odstartuje také novu mediální kampaň, v jejím centru už nebudou hračky, ale rodina a její malí i velcí hrdinové.
Tak pracuje stát
Hrdiny by v tomto skutečném příběhu mohli být i členové rodiny paní Veverkové. Před třemi lety vyhodil otec mladou maminku z bytu. Se třemi dětmi se ocitla na ulici.
"Rychle jsem potřebovala bydlení, jediná možnost byla ubytovna. Za jednopokojový byt se šváby, bez teplé vody, s koupelnou a záchodem na chodbě jsem platila šest tisíc," vzpomíná Dagmar Veverková. "Když majitel vypnul elektřinu a plyn, začala jsem shánět bydlení."
Své děti nechávala hlídat sousedce. A když ta jednou zavolala policii, že děti zůstaly bez dozoru, odvezly úřady tři děti paní Veverkové do dětského domova.
"Zhroutil se mi svět. Ač jsem děti nechávala hlídat, vždycky jsem se k nim vracela," říká paní Veverková. "Potřebovala jsem sehnat bydlení a nechtěla jsem děti s sebou tahat. Ale asi jsem je dávala hlídat těm nesprávným lidem."
| Česko v čele Evropy. Bere děti z rodin |
V dětském domově žila Nora, David a Marcela dva roky, až do loňského května. "Nevzpomínám na to ráda, byly tam sice pěkné filmy, ale stýskalo se mi po tátovi a mámě," říká dnes šestiletá Marcela. "A byla tam zlá holka, která se nám posmívala, že jde domů a my tam zůstaneme na pořád."
Skrz prsty
Ani ne měsíc potom, co paní Veverkové děti sebrali, sehnala matka byt. "Když mi je brali, říkali, že až si seženu bydlení, vrátí mi je," vzpomíná. "Ale sociálky se na mě dívaly skrz prsty. Nechtěli vidět, jak jsem se pohnula, nelíbil se jim můj byt."
Sociální pracovnice vrácení dětí odmítli také s tím, že matka je dostatečně často nenavštěvovala.
Tehdy se do případu na doporučení kladenské sociálky, vložilo sdružení Střep, které pomáhá rodinám v tísni. A začalo pomáhat i paní Veverkové.
"Nepotřebovala nic naučit, vše zvládala, je sociálně silná, pro děti měla zázemí, nikdy netrpěly hladem," říká Yveta Šteruská, pracovnice Střepu. "Pomohli jsme ji vyřídit různé doklady a dávky. A vysvětlila jsem jí, že je potřeba, aby za každou cenu za dětmi jezdila."
Nikdo také nezjišťoval, proč za dětmi nejezdí. Stát rodině sebral všechny dávky. Paní Veverková hospodařila jen se dvěma tisíci korun."
Častější návštěvy, na úkor zadluženosti, sociálky nakonec zlomily. Nejdříve dovolily dětem pobyt u rodičů na vánoce, pak o víkendech, a loni v květnu, se po dvou letech děti vrátily domů.
Střep dál do rodiny dochází. "Žádné problémy nejsou, maminka se o ně dobře stará," říká paní Šteruská. "Už nechodím tak často, jako předtím."
Paní Šteruská upozorňuje, že i na tomto případu se ukázalo selhání státu.
"Neustále se zvyšuje počet dětí, které jsou rodičům odebrány kvůli potížím s bydlením," říká. "Nikdo jim v této situaci nepomáhá. V případě paní Veverkové stačilo, kdyby jí někdo vysvětlil, že nemá své děti nechávat hlídat cizím lidem, a ne je odebrat."
Na počátku cesty
Kladno je jedním z prvních třech míst, kde začali sociální pracovníci spolupracovat s organizací, která se snaží vracet děti k rodičům.
"Více než 50% našich klientů jsou lidé, kteří sami vyrůstali v dětském domově," upozorňuje Bechyňová. "Kdyby se jim tehdy, když byli malí, pomohlo, nemuselo by se nyní pomáhat jejich dětem."
Situace se ale podle Bechyňové začíná pomalu měnit. "Už se daří přesvědčit instituce, že jsou součástí pomáhacího procesu, a že zájem dítěte je být se svými rodiči," říká ředitelka Střepu Věra Bechyňová. "Ale jsme na začátku, daří se to jen u osvícených."
Během desetileté práce se Střepu podařilo odvrátit odebrání dětí u 97% případů. U těch, kteří jsou v dětských domovech krátce, se podaří vrátit děti do rodin u zhruba 70%.
Nejtěžší jsou situace, kdy jsou děti v domově dlouhodobě a vazby jsou narušeny. Tam vydrží spolupracovat se Střepem pouze čtvrtina rodičů a polovině z nich se děti domů vrátí.
Nezpochybnitelný úspěch je především to, že se termín a povinnost sanace (tedy zcelování) rodiny dostal do zákona. Teď je otázkou, jak rychle se převede z papíru do praxe.
Ve vyjetých kolejích
Podle vedoucího katedry sociální práce FF UK Oldřicha Matouška totiž sociální pracovníci jednají stále "setrvačně".
"Jedou ve vyjetých kolejích," říká Matoušek. "Místo pomoci, volí odebrání. Bojí se, že by se mohl stát malér, kdyby to neudělali. Deprivace, kterou tím dítěti způsobí, ale za malér vůbec nepovažují.
"Odborná veřejnost, odborná literatura i experti ze zahraničí však jednoznačně stojí na straně neústavní formy a podporují práci s rodinami," říká Matoušek.
Sám byl jedním z těch, kteří na počátku roku připravili změnu strategie pro Nadaci Terezy Maxové.
