Vedení Prahy oznámilo, že v následujících týdnech podnikne kroky, které budou samotné exhumaci předcházet. O co půjde?
V první řadě je potřeba udělat důslednou rešerši všech známých pramenů, které se týkají místa uložení Zdeny Mašínové. Tedy archivní průzkum a koncentrovat všechny dostupné materiály tak, aby se s co největší pravděpodobností ověřilo místo, které paní Zdena Mašínová mladší uvádí jako místo pochování své maminky. Jakmile tohle proběhne a budeme mít s vysokou pravděpodobností místo lokalizované, tak může nastat samotná exhumace.
Jak se místo uložení ostatků bude ověřovat? Mluví se o pohřebních knihách, ty se ale nedochovaly, neboť měly shořet. Existují ještě jiné materiály, které mohou určit přesnou polohu ostatků?
Jiné materiály mohou být dochovány podobně jako v případě pátera Josefa Toufara, kdy se našly ve spisu vyšetřovatelů, kteří vyšetřovali v roce 1968 okolnosti jeho smrti, polohové záznamy - tedy zákres s jednotlivými uloženými ostatky z konkrétní jedné šachty.
Víme, že některé materiály jsou v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, další může mít vězeňská správa, která tehdy s pohřby měla administrativně co do činění. Teď jde o důsledný průzkum všech dostupných materiálů. Originál polohových knih údajně shořel. Neví se, že by někde existovaly, i když se můžou někde vynořit tak, jak už se to v minulosti občas stávalo se ztracenými věcmi. Kopie konkrétní šachty může být někde zachována.
Teď jde tedy jen o to ověřit, zda Mašínová leží tam, kde uvádí její dcera?
Paní Mašínová opírá svůj poznatek o místě pohřbení o svědectví hrobníka, který tam tehdy pracoval, což je důležitý zdroj, ale je potřeba ho ověřit.
Ví se, jak hromadný hrob, kde leží Mašínová, vypadá?
Atypicky není v samotných šachtách, kde byl třeba páter Toufar, ale je to přes cestu tam, kde je dětské pohřebiště. Paní Mašínová tam byla údajně uložena z toho důvodu, že tam zbývalo jedno volné místo. Šachty se plnily ve vrstvách a ve chvíli, kdy byla vrstva plná, se prosypala zeminou a vápnem a plnila se dalšími vrstvami. A v šachtě údajně zbývalo jedno poslední místo.
Ví se, v jaké vrstvě Mašínová je?
Předpokládáme, že vzhledem k tomu, že je poslední do počtu, tak by měla být hned v první vrstvě, tedy nejvýše. To znamená, že by nebylo nutné odkrývat nezbytně i další vrstvy.
Někteří ale argumentují tím, že při exhumaci může dojít k porušení piety obětí, jejichž ostatky jsou v tomtéž hromadném hrobu. Jak k ní přistoupit tak, aby nebyla narušena pieta?
Je to situace, která je výjimečná tím, že by paní Mašínová měla být v dětském pohřebišti, kde končili novorozenci, případně potracené plody, o které přišly ženy ve věznicích v 50. letech. A k těmto ostatkům se nehlásí pozůstalí, jako to bývá v případě šachet na druhé straně cesty. Takže tenhle nesouhlas nebo odpor by v tomto případně neměl nastat.
I když se k nim nikdo nehlásí, pořád to jsou ostatky, se kterými by se mělo nějak nakládat. Jak se tedy při samotné exhumaci postupuje, aby nedošlo k jejich porušení?
Můžu uvést příklad z exhumace pátera Toufara, který byl pochován až do třetí vrstvy. To znamená, že musely být odkryty vrstvy nad ním, takže k manipulaci s ostatky docházelo. Při průzkumu bylo zjištěno, že to jsou ze sta procent ostatky, které nenáleží politickým vězňům nebo obětím perzekuce, ale že to jsou anatomické zbytky nebo děti, co zemřely po porodu, případně části těl z anatomických ústavů, které sloužily k výuce. Všechny tyto ostatky byly pečlivě zdokumentovány a s obřadem v nových rakvích vráceny zpátky do šachet.
Jak pak probíhá samotná identifikace ostatků? Jak se bude prokazovat, že jde skutečně o ostatky Mašínové?
Pakliže by se ověřila informace, že paní Mašínová je jediná dospělá v této šachtě, kam byli pohřbíváni novorozenci, tak by to bylo poměrně jednoduché. Antropologové jsou schopni určit kosterní ostatky podle věku, pohlaví a podobně.
V případě Toufara tam byly další věci, protože na snímku z polohopisné knihy bylo zdokumentováno, že byl pohřben v černé vězeňské rakvi a že vedle něj byla rakev s číslem, které tam bylo zaznamenáno. Dalo se orientovat i podle vrstev, které byly nad ním, protože třeba v jedné bedně měly být amputáty z nemocnice. A pak samozřejmě přichází na řadu možnost zkoumání DNA, která proběhla i u pátera Toufara. Vzorky z jeho kostní tkáně byly srovnány s referenčními vzorky jeho žijících příbuzných.
Na tiskové konferenci zaznělo, že se uvažuje nejen o exhumaci těla Mašínové, ale i o exhumaci dalších politických vězňů, kteří v hrobech jsou. Jak náročná by to byla operace?
Byla by to neuvěřitelně náročná operace hlavně s ohledem na to, že na tom místě je údajně 15 až 16 tisíc pohřbených ostatků, z nichž pouze 150 jsou ostatky perzekvovaných nebo politických obětí. Takže je to vlastně hledání jehly v kupce sena. Je to mnohem náročnější než podobné akce, které probíhaly například v Polsku nebo jiných státech. Například když byly exhumovány hroby v Katyni, tak se vědělo, že to jsou ze sta procent oběti sovětského teroru.
Je reálné, že někdy budou všichni političtí vězni z hromadných hrobů na Ďáblickém hřbitovu exhumováni, nebo už to není možné?
Technicky možné to asi je. Ale myslím si, že reálnější a schůdnější cestou je získat souhlasy žijících potomků u těch hrobů, u kterých známe přibližnou polohu, a udělat to podobně, jako se to bude dělat se Zdenou Mašínovou nebo se to dělalo s páterem Toufarem. To znamená jít cíleně tam, kde máme nějaké indicie. Překopávat celé pohřebiště by podle mého názoru byla sisyfovská práce s nejasným výsledkem. A samozřejmě je tam etická rovina, která by byla tak jako tak vždycky sporná.
