Rozhovor – Nejvyšší soud v březnu naznačil, že stát může zasáhnout do práva novináře na ochranu zdroje. Policie by tak mohla nasadit odposlechy například v okamžiku, kdy někdo novináři poskytne tajnou informaci za účelem zmařit vyšetřování korupce.
Podle právničky a někdejší náměstkyně ministryně spravedlnosti Hany Marvanové je však takové rozhodnutí přinejmenším sporné. Kromě toho, že jde o zásah do práva jedince, by totiž takové rozhodnutí mohlo směřovat i proti tomu, aby se veřejnost dozvídala o možných nekalostech.
Je podle vás přípustné, aby soudy takto omezovaly ochranu zdrojů, tedy jednu z možností novináře, jak získat mnohdy zásadní informace?
Z toho, co jsem četla v médiích, tak mi odůvodnění připadne jako naprosto nedostatečné. Ale nečetla jsem ho celé. Nicméně z toho, co vím, tak soud říká, že ve chvíli, kdy to novinář dělá s chvályhodným úmyslem, když chce třeba bojovat s korupcí, tak si ochranu zaslouží. A když tomu tak není, tak si ji nezaslouží. Ale to se přece v okamžiku, kdy se nasazuje odposlech, vůbec neví. A speciálně případ, o němž se rozhodovalo, to přece nebyl případ novinářů, kteří by tajili svůj zdroj v rozporu s tímto bojem proti korupci. Oni přece celou kauzu odkryli.
Celá situace okolo toho vůbec nevypadá, že by dopadala na věc, kterou popisuje Nejvyšší soud. Rozhodnutí nerozumím a v principu jsem jednoznačně pro to, že je třeba chránit zdroj. Protože to je pojistka proti tomu, aby se před veřejností neutajovaly důležité informace. Možnost veřejnosti dostat se k informacím je podle mého názoru důležitější zájem než právo státu dozvědět se, kdo z úředníků třeba něco vyzradil.
Ale jeden ze zveřejněných argumentů, tedy že ochrana zdroje nesmí být bezbřehá, může znít relativně racionálně…
Ona jistě není bezbřehá. Kdyby byly splněny podmínky, novinář byl třeba podezřelý, podle trestního řádu, tak tak lze postupovat. Ale tady podmínky splněny nebyly. Novinář podezřelý nebyl, tudíž proti němu takto postupováno být nemohlo. Navíc nikdy nelze u konkrétního rozhodnutí odhlédnout od konkrétního případu, což je v nálezech Ústavního soudu. Takže řešme konkrétní případ. Tady si stěžoval pan Kroupa na odposlechy. A mně odůvodnění vůbec neuspokojilo, vůbec nechápu, proč byl tento zásah nutný a potřebný. Je to věc velmi sporná a je důležité, aby se vyjasnila. A možná to svědčí i o nedostatečné úpravě.
Může mít takové prolomení i ústavní úroveň?
Samozřejmě, dotýká se to dokonce více ústavních práv. Jedním je právo občana na soukromí – to se týká odposlechů obecně, kdy to je průlom do jeho práva. Pak je zde právo veřejnosti na informace – proto je chráněn zdroj novináře. A to je také Listinou základních práv a svobod zaručené právo.
To znamená, podle vás by měl Ústavní soud, pokud k němu tento případ dojde, zvrátit rozhodnutí Nejvyššího soudu?
To je otázka, k níž bychom potřebovali znát celé odůvodnění Nejvyššího soudu. A pokud je to tak problematické, jak se o tom bavíme, tak by bylo velmi zajímavé, kdyby se věc před Ústavní soud dostala. Aby to on posoudil z hlediska souladu s Ústavou a Listinou.
