Psal se srpen 1999 a severozápadní část Turecka postihlo ničivé zemětřesení o síle 7,8 s vysokým počtem obětí na životech a raněných. Bez přístřeší se ocitl milion lidí. V nemocnicích měli kritický nedostatek míst a ve značných vedrech se nedostávalo pitné vody, hrozilo nebezpečí vzniku epidemií.
Kdo rychle dává, dvakrát dává, řekli si tehdy první náměstek ministra obrany Jaromír Novotný s náčelníkem generálního štábu Jiřím Šedivým. V nedaleké Albánii se v té době nacházela 6. polní nemocnice české armády pod velením lékaře Jindřicha Sitty. Rozkaz z Prahy proto zněl: přemístit bleskově do Turecka mobilní zdravotnické týmy.
Nařízení bylo sice bez potřebného souhlasu parlamentu - tedy v rozporu s ústavou -, čeští zdravotníci ovšem v Turecku zachránili desítky životů a dalším osmi tisícům zraněných poskytli ošetření.
Lékař Sitta po letech vzpomíná: "Volal mi ještě ministr obrany (Vladimír) Vetchý a já se ho zeptal, jestli mně ten rozkaz k přesunu do Turecka dá písemně. Odmítl, ale záchrannou misi schválil i on. Do zemětřesením postižené země jsme dorazili jako první zahraniční zdravotnicko-záchranný tým. Údiv i vděk Turků jen těžko popsat. Pomoc je důležitá, zvlášť když ji někdo akutně potřebuje."
Po dodatečném souhlasu českého parlamentu byla pak do Turecka přemístěna i hlavní část polní nemocnice.
Novotný, Šedivý i lékař Sitta porušením ústavy dost riskovali. "Pokud by se někomu z mých zdravotníků z prvosledových mobilních týmů tou šílenou cestou albánskými horskými soutěskami něco stalo, tak by nám to dobrodružství v Praze určitě pěkně spočítali. Novotnému, Šedivému i mně. Důležitá ale byla naše včasná pomoc trpícím lidem," shrnuje Sitta. A s úsměvem dodává: "Před dvaceti lety měli čeští politici ještě koule. Dnes už by k podobnému rozhodnutí neměl nikdo z nich odvahu. Na všechno potřebují směrnice, zákony, papíry. Doba se změnila a je to tak koneckonců i v pořádku."
Podle exnáměstka Novotného to ostatně nebylo v historii poprvé, kdy krize a pomoc lidem nebyly řešitelné jinak než porušením zákona. "Zákon ani nemůže vše předvídat. Pak ale musí někdo vzít tu zodpovědnost ve jménu záchrany lidí na sebe a rozhodnout. I když ne v duchu zákona. Politici se pak obvykle vzpamatují a zastaralé zákony změní. I teď se přece na papíře vrací k tomu, co jsme v praxi udělali už před dvaceti lety," konstatuje Novotný.
Článek 43 je potřeba aktualizovat
S návrhem změny ústavy seznámí veřejnost v pondělí za skupinu 67 poslanců šéfka výboru pro obranu Jana Černochová (ODS).
Vláda by tak mohla vyslat armádní jednotky do zahraniční mise bleskově kdykoliv a dodatečně o schválení akce požádat parlament. Černochová připomíná, že od vzniku současné ústavy v roce 1993 se bezprecedentně změnilo bezpečnostní prostředí: eskaloval terorismus, velmi nestabilní je Střední východ a sever Afriky (s čím souvisí i vlna nelegální migrace) a na Ukrajině pokračuje konflikt s Ruskem. Ústavu je proto potřeba aktualizovat, aby odpovídala současným potřebám.
Experti, kteří se na návrhu novely ústavy podíleli, vysvětlují, že nejde o nic jiného než o sladění zákona s praxí a tím i usnadnění kabinetu v jeho rozhodování. Přičemž parlamentu zůstává dál rozhodující kontrola nad vojenskými operacemi.
Ústavní právník Jan Kudrna souhlasí, že česká ústava nemůže být trhacím kalendářem. "Má-li se v ní ale něco změnit, pak je to právě článek 43, který dnes už velmi limituje včasné a smysluplné akce českých armádních jednotek v zahraničí. Požadavky, které dnes na armádu klademe, se do tohoto článku už nevejdou. Například i proto, že v době vzniku ústavy nebylo Česko ještě členem NATO," argumentuje i Kudrna.
Změny v bezpečnostním prostředí jsou podle Černochové zásadní a Česko na ně musí kvůli ochraně svých občanů, kteří se ocitnou v zahraničí v nouzi, reagovat i novelou ústavy. "Jen tak budeme moci v těchto nových podmínkách reagovat na nová rizika flexibilně, rychle a efektivně. Například i proto, že doba varování nástupu rizik se prudce zkrátila," vysvětluje poslankyně.
Podle dosavadní úpravy by například bylo mimořádně obtížné rychlé vyslání armádních jednotek (pro určité typy operací jsou lépe vybavené a vycvičené než policie a hasiči) k záchraně Čechů protiprávně zadržovaných v zahraničí anebo občanů, jejichž životy jsou při živelních katastrofách či průmyslových haváriích ohroženy.
A Černochová připomíná i to, že policie, záchranáři či armáda země, v níž jsou ohroženy životy Čechů, nemusí být schopné nebo ochotné provést záchranou operaci a v případě zhroucených států nemusí být ani k dispozici.
Co už je a co ještě není intervence?
Poslanci, které podporuje premiér Andrej Babiš i vicepremiér Jan Hamáček, proto navrhují, aby ústava umožnila vládě rozhodnout o bleskovém (v řádu hodin) vyslání armádní jednotky k záchraně ohrožených Čechů. V případě akce na jejich osvobození by pak vláda mohla rozhodnout utajeně a teprve poté žádat "bez zbytečného odkladu" parlament o souhlas. V jeho kompetenci by pak bylo vojenskou akci zrušit. Armáda by se pak musela do šedesáti dnů stáhnout. Veřejné - tedy v parlamentu - projednávání akce proti teroristům by ostatně postrádalo jakýkoliv smysl.
Český parlament není jakožto zákonodárný orgán uzpůsoben k operativnímu rozhodování záležitostí, které vyžadují rychlé řešení, píše se v návrhu novely ústavy. "Například o prázdninách může nastat situace, kdy se budou kvůli projednání akutní zahraniční vojenské mise obě komory parlamentu scházet i několik dnů, protože budeme nahánět poslance po celém světě, zatímco o životech ohrožených Čechů rozhodují hodiny," argumentuje Černochová.
NATO kromě toho své členy opakovaně žádá, aby si upravili své ústavy tak, aby mohli ve lhůtě šesti až osmačtyřiceti hodin vyslat armádní jednotky do aliančních sil velmi rychlé reakce. "Stavíme sice tyto síly, ale nemáme už možnost je do náhle vzniklé krize ve spolupráci se spojenci rychle vyslat. To je přece paradox," namítá šéfka výboru pro obranu.
Rychlé vyslání českých ozbrojených sil může být podle poslanců žádoucí i v jiných případech, jejichž pravděpodobnost se značně zvyšuje. Jedná se například o mnohonárodnostní operace ve zhroucených státech, které nemají vládu, jež by s akcí souhlasila. V tom případě je nutný souhlas Rady bezpečnosti OSN, aby se zabránilo totálnímu zhroucení státu, genocidě obyvatel, a tedy i rozsáhlé migrační vlně ohrožující i státy Evropy. Čas a rychlé vyslání armádních jednotek do takových zemí sehrává i v tomto případě rozhodující roli.
Na dodržování mezinárodního práva upozorňuje bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý. "V opačném případě může jít o velmi rizikovou misi ne nepodobnou intervenci."
Ústavní právník Jan Kudrna souhlasí, ale dodává, že pokud stát nereaguje na prosbu jiného státu o pomoc pro své občany anebo skrytě únosce podporuje, mezinárodní právo intervenci ve prospěch unesených lidí připouští. "Je povinností každého normálního státu pomáhat svým občanům v nouzi," dodává Kudrna. Riziko zneužití podle něj v demokratickém státu neexistuje.
Poslanec Pavel Žáček (ODS) zmiňuje kromě toho i další fakt: "Není fér žádat donekonečna USA, aby nám v zahraničí jejich vojáci pomohli s našimi problémy, jakkoliv se ti čeští bez součinnosti se spojeneckými zpravidla neobejdou."
Příprava na krize, které nikdy nebyly, ale které nastat mohou
To, že projednání ústavní novely slibuje konfrontační diskusi, naznačuje i místopředseda výboru pro obranu Alexandr Černý (KSČM): "A kdo stanoví, že stát, kam vyšleme vojáky, je zhroucen? Jde o nebezpečnou hru. Jak třeba vysvětlíme, že my můžeme vojáky do dané země vyslat a oni k nám ne?"
Jana Černochová dává i přesto navrhované novele ústavy velkou šanci: "Pokud se to nepovede teď, tak se do konce tohoto volebního období už nic nestane. Když už neplníme jiné spojenecké závazky - například dvě procenta HDP výdajů na obranu -, tak snad můžeme alianci vyhovět splněním slibu ze summitu NATO ve Walesu (2014 pozn. red.) novelou ústavy, která nás nic nestojí. A neutrpí ani kontrola armády parlamentem."
Poslankyni podporuje i předseda senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer. Bezpečnostní situace ve světě i podle něho vyžaduje přípravu na krizové situace, které nikdy dříve nenastaly, ale které nastat mohou. "Proto vedeme debatu o zrychlování procedury vysílání našich vojáků do zahraničí. Potřebujeme mít možnost rychle reagovat v případě přímého ohrožení našich občanů. Jsme připraveni se návrhu novely ústavy v mém senátním výboru věnovat."
Ke změně ústavy je nutný souhlas 120 poslanců ve sněmovně a tří pětin senátorů.
