Macinkův krok otevřel trhlinu v koalici. Babiš kvůli Ukrajině usadil Okamuru

Největší domácí dozvuk summitu NATO v Ankaře nakonec zřejmě nepřinesl spor prezidenta Petra Pavla s vládou, ale první otevřený konflikt uvnitř vládní koalice. Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) oznámil zapojení Česka do aliančního programu PURL, šéf SPD Tomio Okamura mluví o porušení programového prohlášení a premiér Andrej Babiš (ANO) se místo smiřování postavil na stranu ministra.

Ještě před několika dny se zdálo, že hlavním domácím dozvukem summitu NATO v Ankaře zůstane spor vlády s prezidentem Petrem Pavlem. Jenže sotva tato bitva skončila, vypukl nový konflikt – tentokrát uvnitř vládní koalice.

Rozbuškou se stalo zbrojení Ukrajiny, kterému se na summitu logicky věnovala velká pozornost. Ministr zahraničí Macinka oznámil, že se Česká republika zapojí do programu Prioritised Ukraine Requirements List (PURL), aliančního mechanismu NATO, přes který spojenci financují nákup zbraní pro Ukrajinu od Spojených států. Zdůraznil ale, že nepůjde o nové výdaje.

„My teď řešíme, že některé projekty, které vyplývají mandatorně z našeho rozpočtu směrem k Ukrajině, tak hodláme přesměrovávat právě do programu PURL,“ uvedl s tím, že stát pouze jinak využije prostředky vyčleněné už předchozí vládou.

Právě to ale odmítá předseda Poslanecké sněmovny a šéf SPD Tomio Okamura, který se pustil přímo do Macinky. „Se zapojením České republiky do programu PURL zásadně nesouhlasíme. Na koaliční radě se tato otázka nikdy neřešila a jedná se o rozhodnutí ministra zahraničí Petra Macinky,“ uvedl. Podle něj je krok v rozporu s programovým prohlášením vlády i slibem nepokračovat ve financování vojenské pomoci Ukrajině. Oznámil, že jeho hnutí chce věc otevřít na páteční koaliční radě.

Jenže tím, že spor otevřel veřejně, postavil premiéra Babiše do situace, kdy se k věci musel jasně vyjádřit. A postavil se na stranu ministra.

„Já to panu Okamurovi vysvětlím. Zjevně tomu nerozumí. Měly by to být peníze, které vyčlenila minulá vláda, a nedáme je Ukrajině, ale Spojeným státům. Pan Okamura by měl být rád,“ řekl po summitu.

Připomněl, že Česko se nepřipojí ke spojeneckému závazku poskytovat Ukrajině vojenskou pomoc v objemu 70 miliard eur. „My na této částce participovat nebudeme,“ prohlásil. Jednorázový příspěvek do programu PURL ale hájil s tím, že půjde o „jednorázovou menší částku“, kterou ministr zahraničí našel ve svém rozpočtu.

Sám Macinka pak později dodal, že o celé věci s Okamurou mluvil. „Ano, telefonoval jsem s ním a vysvětlil mu to,“ řekl serveru Novinky.cz.

Spor nejen o jednu platbu

Právě zde se otevírá podstatnější otázka. Mění vláda svůj postoj k Ukrajině, nebo spíše jen jiným způsobem plní závazky převzaté po předchozím kabinetu?

Macinka tvrdí druhou variantu. Podle něj PURL nepředstavuje novou pomoc Ukrajině, ale technickou změnu způsobu financování v rámci NATO. Česká republika se podle něj pouze zapojí do aliančního mechanismu, kdy peníze budou putovat do USA, místo dosavadního modelu přímé podpory.

SPD stejný krok čte opačně. Výsledek je podle ní stejný – české peníze pomohou financovat zbraně pro Ukrajinu. A právě tomu se podle Okamury vláda ve svém programovém prohlášení zavázala vyhnout.

Programové prohlášení vlády přitom uvádí, že kabinet bude „podporovat diplomatické kroky vedoucí k ukončení války na Ukrajině a eliminaci rizik války v Evropě“. Současně slibuje, že „ukončí přímou vojenskou pomoc Ukrajině hrazenou z prostředků státního rozpočtu“.

Ve stejné části ale vláda zároveň potvrzuje, že bude důsledně plnit závazky vyplývající z členství České republiky v NATO a posilovat obranyschopnost země.

Ukrajina jako trhlina?

Právě v tom spočívá jádro sporu. Zatímco SPD tvrdí, že zapojení do programu PURL je fakticky pokračováním vojenské pomoci Ukrajině, ministr zahraničí i premiér argumentují, že jde o plnění aliančních závazků.

Je tak PURL podpora Ukrajiny, nebo součást obranné politiky NATO a vztahů se Spojenými státy Donalda Trumpa? Otázkou je, zdali jsou tyto dvě věci jsou v současnosti oddělitelné.

Střet tak poukazuje na první viditelnou trhlinu v zahraničněpolitickém směřování vlády. Babiš i Macinka opakovaně mluví o odklonu od „havlovské“ ideové zahraniční politiky k politice „pragmatické“. Co všechno si pod tímto pojmem kabinet v jednotlivých situacích představuje, se ale teprve ukazuje v praxi.

Přístup k Ukrajině naznačuje, že jednotliví koaliční partneři si mohou pragmatismus vykládat rozdílně. Motoristé sice odmítají část dosavadní české politiky vůči Kyjevu, zároveň ale zdůrazňují plnění závazků vůči NATO a víceméně podporují napadenou zemi – ostatně Macinka krátce po svém jmenování zamířil společně s vládním zmocněncem Filipem Turkem (za Motoristy) jako první v koalici na návštěvu Ukrajiny.

SPD naproti tomu dlouhodobě vystupuje proti jakékoli vojenské podpoře Kyjeva a patří k nejtvrdším kritikům jakéhokoliv českého angažmá. Dosud se tyto rozdílné akcenty dařilo do určité míry držet pod pokličkou. Spor o PURL ale ukázal, že Ukrajina může být tématem, na němž se dosavadní rovnováha uvnitř koalice začne testovat.