


Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) v rozhovoru pro Aktuálně reaguje na dotazy, které se týkají stále ostřejšího přístupu vlády Andreje Babiše (ANO) k prezidentovi Petru Pavlovi i toho, jak Macinka „žehlí“ spor s Tomiem Okamurou ohledně české pomoci Ukrajině. Zajímalo nás, zda se Macinka svým stylem vystupování nepodílí na úpadku politické kultury v Česku.
Naprosto zásadně s vámi nesouhlasím, že by rozeštvával společnost premiér. Jestli tady je někdo, kdo brutálně rozeštvává společnost, a u toho si ještě nechává budovat svůj kult osobnosti, tak je to Petr Pavel „lepší Havel“. To je přece naprostá tragédie.
Dával nesmyslné podmínky při vzniku vlády, dával najevo, že si naši vládu nepřeje, odmítal jmenovat ministry, dával trestní oznámení, žaloval nás u Ústavního soudu, chodí po zahraničních akcích a kritizuje naši vládu všude, kam přijde. A do toho mele nějaké fantasmagorie o tom, že se na Západě obávají o to, aby nás neztratili, a tak dále.
To jsou výplody z jeho mysli. Nebo – já nevím – jestli mu to píšou nějací poradci. To je přece něco tak neuvěřitelného, že jestli tady někdo rozeštvává společnost, tak je to bohužel Petr Pavel.
Jmenováním by prokázal, že se chce domluvit…
Prokázal by, že dokáže velmi nemilosrdně někoho veřejně zkritizovat, říct, co si o něm myslí. Ale přesto by odpovědnost za jmenování přehodil na předsedu vlády Andreje Babiše, ať si za něj zodpovídá.
Pokud by se to stalo, tak já bych nebyl svými voliči a kolegy tlačen do toho, že přece nemůžeme přijmout to, že nám prezident nejmenoval ministra. Chápete?
V zájmu této země měl prezident jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí. On to neudělal a tím neuvěřitelně poškodil a rozvrátil českou společnost na mnoho let dopředu.
Mně přece na naší zemi záleží. A proto, když vidím, že zvítězila v parlamentních volbách nějaká většina, která má nějaké postoje a program, a já s tímto programem a postoji naprosto soucítím a souzním, tak nehodlám poškozovat vlastní zemi tím, že umožním šéfovi opozice – Petru Pavlovi –, aby tady realizoval úplně opačný program.
A kdo je tedy šéf opozice?
A zvítězil v těch volbách s tím, že by říkal, že bude trvat na tom, aby bylo v České republice euro?
Myslím, že to začal prosazovat, až když se stal prezidentem. Stejně tak začal otvírat debatu a prosazovat, že by se Česká republika měla vzdát svého národního práva veta v Evropské unii, až po zvolení prezidentem.
Prezident objel předvolební kampaň na tom, že dobře vypadá, má šedý vlas a hluboký hlas, ale názory z něho nepadaly žádné. Lidé ho do značné míry volili, protože nechtěli v prezidentských volbách Andreje Babiše. A teď se z něho klube ideový projekt, který je absolutně proti všemu, co chce prosazovat vláda.
Viděl jsem nějaká autentická videa, kde on mimo jiné říkal, že za válku na Ukrajině může Západ!
Bylo to později, já vám to pošlu.

Usmívám se tomu, že Petr Pavel může říct cokoliv, je úplně jedno co – a skupina lidí, které já říkám pravda a láska, mu buduje kult osobnosti. To je etalon falešnosti.
Je jedno, že byl předseda základní organizace KSČ, že ve svém životopise bagatelizoval a schvaloval invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Je úplně jedno, co říkal po začátku války na Ukrajině.
Já jsem si ale nikdy nevšiml, že by tady někdo budoval kult Andreje Babiše. Vidím tady budování kultu Petra Pavla. To zaprvé.
A za druhé: členem komunistické strany před listopadem byl kdekdo. Nikdo ale nebral členství jen tak, když se stal předsedou základní organizace KSČ. Takový člověk chtěl mít komunistickou kariéru.
Co se týče údajné spolupráce Andreje Babiše s StB, tak je tady jasně popsaná spolupráce Petra Pavla s komunistickou vojenskou rozvědkou. Připravoval se na to, že v ní bude pracovat. Andrej Babiš byl pracovníkem podniku zahraničního obchodu – to je něco trošku jiného.
A k tomu musím říct, že jsem u Andreje Babiše opravdu neviděl, že by na na rozdíl od Petra Pavla schvaloval invazi vojsk Sovětského svazu do Československa v roce 1968 a přísahal věrnost socialistické republice.
Ale Andrej Babiš nebyl předseda základní organizace KSČ, Petr Pavel ano. To je kariérní komunismus.
Ale já vidím řadu jiných novinářů, kteří tento kult budují. Vždyť je to přece úplně úsměvné a směšné, co všechno náš veliký prezident nedokáže po cestě pěšky za 20 minut…
Chtěl jsem tím říct, že není den, aby Petr Pavel nezachránil koťátko. Pokud se jim to zvrhne, což já bych mu teda nepřál, tak se z něj nestane Václav Havel, ale Chuck Norris.
Hodlám chránit postoje naší vlády, která vznikla díky většině voličů v parlamentních volbách, před opozičními programovými postoji prezidenta Pavla.
Řekl bych, že takové tradiční. My se scházíme pravidelně každou neděli.
To nebyl vzkaz příznivcům, ale spíše odpůrcům, kteří už v posledních pár dnech jásali, jak je koalice rozklížená a že už se pomalu mají chystat předčasné volby. No tak se tedy všem omlouvám, že nic takového se určitě nestane a nic takového nemohou očekávat.
To nevím. Ale myslím si, že voliči určitě takto nepřemýšlí. Alespoň ne naši. Každému muselo být jasné, že vznikne vláda, ve které budeme my, a ne TOP 09, Piráti nebo ODS. Že vznikne vláda nejsilnější politické strany, hnutí ANO, doplněná o SPD a Motoristy, tak to bylo asi jasné v první vteřině po vyhlášení výsledků voleb.
Chci, aby naši voliči a lidé, kteří nám fandí, věděli, proč děláme některé věci, které děláme. Já mám velký zájem na tom, aby naše vládní koalice byla stabilní. A stabilita je dominantně určována tím, že jsou v ní dobré mezilidské vztahy mezi předsedy. Proto snad mohu říct, že můj vztah s předsedou vlády Andrejem Babišem je mimořádně korektní.
Naše spolupráce je poměrně intenzivní a já jsem v obýváku u něj doma poměrně častým hostem. A stejně tak mám velký zájem na tom, aby podobně kvalitní a dobré vztahy panovaly i mezi mnou a Tomiem Okamurou.
Nemám absolutně problém jít na pivo s Tomiem Okamurou. Nemám problém tak činit každý týden. Je to důležité pro vztahy v koalici i pro fungování koalice.
Naše postoje například vůči válce na Ukrajině jsou trošku odlišné, a to od postojů hnutí ANO i SPD, ale pořád jsme česká vláda. Tím, že se spolu často stýkáme a mluvíme spolu, tak jsme se naučili respektovat se v odlišnostech, které mezi námi jsou.
Snažím se hlavně otázku Ukrajiny nepolitizovat, ale depolitizovat. Zpolitizovala ji bohužel předchozí vláda, která neřešila vůbec nic jiného.
Oni nebyli schopni udělat nic pro české občany, veřejnost se bouřila, také kvůli tomu prohráli volby. Všechno to zakrývali ve stylu: „Mlčte, nekritizujte nás, protože my teď bojujeme s Putinem a pomáháme Ukrajině.“ To byla tak totální politizace celé situace.
Chtěl bych celou situaci uklidnit. Pokud nám budou naši voliči věřit a uvidí, že děláme spíš něco pro ně než pro ty ostatní, tak pak jim třeba přestane vadit, že se občas zajímáme i o Ukrajinu.
Myslím, že naše politika vůči Ukrajině by se měla přesunout nebo byla přesunuta na multilaterální úroveň. To znamená, že my máme na území České republiky několik set tisíc Ukrajinců, což už samo o sobě je dost výrazná pomoc. A kdyby nebylo nic jiného, tak my pomáháme asi půl milionu lidí, kteří z Ukrajiny utekli.
Vy ho nemáte rád.
Respektuji postoje SPD a i Tomia Okamury, on je značně kritický. Na druhou stranu já se musím vysmát tomu, kdo říká, že tím, že Tomio Okamura je kritický vůči Ukrajincům, tak to z něj dělá proruského člověka. No nedělá, samozřejmě.
Jestliže ale tady někdo čtyři roky zpolitizovával téma Ukrajiny tím, že na prvním místě byla pomoc Ukrajině, tak pak se nemůže divit tomu, že to vyvolalo protireakci nějakých politických sil. Například hnutí SPD, které je v tom asi nejradikálnější. Ale to neznamená, že by byli proruští.
My můžeme pomáhat Ukrajině, ale nejdřív budeme pomáhat českým občanům. V tomto vznikl za poslední čtyři roky obrovský deficit, kdy polovina společnosti získala pocit, že na prvním místě se pomáhá Ukrajincům a na ně se kašle.
Je naším úkolem ten deficit nějak vymazat. To znamená, že my se na prvním místě chceme věnovat České republice, českým občanům. Zároveň vnímám dobře situaci, která se odehrává na Ukrajině.
Co se týče organizace nějakého postoje vůči Ukrajině, tak to řeším na multilaterálních zahraničních fórech. Jezdím každý měsíc na Radu pro zahraniční záležitosti Evropské unie, kde je vždycky několikahodinová debata o Ukrajině.
Začíná tím, že se vzdáleně připojí ministr zahraničních věcí Ukrajiny a dává nám podrobný report o tom, co se tam děje. A my pak diskutujeme, jak celá Evropská unie bude postupovat, aby se ten konflikt nezhoršoval a nezvyšovala se rizika pro obě strany.
My víme, jaké věci jim dochází. Proto jsme také poskytli náš příspěvek, který jsme poslali do USA v rámci programu PURL (v němž evropské země a Kanada nakupují munici a zbraně vyrobené v USA a následně je poskytují Ukrajině – pozn. ed.).
Ale my jsme je nedávali na zbraně pro Ukrajinu. My jsme peníze poskytli USA a věděli jsme, že je dáváme striktně vázané na to, aby se z onoho balíku pořídili interceptory, které sestřelují balistické rakety, jimiž Rusové útočí na civilní ukrajinské obyvatelstvo.
My jsme dali příspěvek na obranu – obranu civilistů. Když jsem mluvil v Ankaře s ministrem zahraničních věcí Ukrajiny, tak ten potvrdil, že jim toto při obraně země velmi pomáhá.
Tím chcete říct, že hnutí ANO a SPD nedělají politiku ve prospěch naší země?
Myslím si, že politika naší vlády má zájem na tom, aby se konečně něco udělalo pro naši zemi. Pokud si někdo myslí, že pro naši zemi nejvíc dělala vláda Petra Fialy (ODS) tím, že neřešila Českou republiku, ale výhradně Ukrajinu, tak já se s ním neshodnu.
Sleduji dvě trajektorie za posledních několik let. Jedna trajektorie, ta klesající, je u ODS, kterou se někteří lidé snaží nevidět. A druhá trajektorie, ta vzrůstající, se týká ANO. A té se snaží mnozí nevěřit.
Ale realita je taková, že ODS reprezentují lidé, kteří si myslí, že tuto stranu nezaložil Václav Klaus, ale Václav Havel.
Vy relativizujete moji odpověď, ještě než ji dořeknu. ODS ale rozhodně není žádná pravicová strana.
Víte, co to u mě vyrobilo? Za prvé, já jsem autentický člověk, takže jsem takový, jaký jsem. Nehodlám se nechat vyrobit marketingovými poradci, jak mám vypadat, jak mám gestikulovat, co mám říkat, jaká slova používat a jak se tvářit zrovna do které kamery.
Tento styl nechávám (šéfovi ODS) Martinu Kupkovi nebo předsedovi TOP 09, jehož jméno si nikdy nezapamatuji…
Na druhou stranu, to, že se člověk chová vůči těmto lidem razantně, tak je výsledek právě toho jejich úpadku. Úpadku kvality té politiky.
Přece když se podíváte – a vy jste pamětník na politiku před 20 lety –, tak takový styl by nikdy neměl šanci. Protože lidé, kteří politiku tehdy reprezentovali, by se nedali srovnat s lídry dnešních třeba opozičních stran.
Já jsem za uplynulých několik let sledoval totální úpadek, kdy se z autentických politiků – se kterými můžete nebo nemůžete souhlasit, ale považujete jejich postoje za autentické –, tak se z nich stali teflonoví panáci, kteří jsou produkty nějakých PR týmů.
Chci vám říct, že několik let sleduji vyprázdněnost, unylost, teflonovitost, floskuloidnost a nudnost těchto politiků. Už mi to začalo trošku vadit, navíc je zdravé opustit takový ten svět politické korektnosti.
Když je pan Kupka směšný, tak se mu vysměji. Když je pan Lipavský směšný, tak já se mu vysměji. Když já budu směšný, oni se mně určitě taky budou vysmívat. Je to normální, není to zakázané.
Nikdy jsem neaspiroval na to, aby mě volilo sto procent občanů. Možná objevím někdy nějaký plán, jak to udělat, ale opravdu na tom zájem nemám.



Chci přinést do politiky autentický projev, který není vymodelovaný PR agenturou, protože to je podvod. A to já nesnáším. Já se snažím hovořit o věcech tak, jak jsou, nazývat věci pravými jmény, a když si myslím, že projev politika XY je podvod, protože to je pouze marketingový produkt, tak to řeknu.
Pravda a láska strašně zdegenerovala. Po odchodu Václava Havla, který byl držitelem tady toho myšlenkového směru, se začala rojit celá řada jeho takzvaných nástupníků. Jinými slovy lidí, kteří nemají žádný vlastní projekt, žádný vlastní program, žádnou vlastní myšlenku, ale kteří by jenom moc chtěli něco znamenat, a proto se rozhodli, že budou na Václavu Havlovi parazitovat.
Před několika lety jsem měl dojem, že hlavní ikonou Václava Havla je Danuše Nerudová. Dnes tady vidíme, že hlavní ikonou Václava Havla a jeho pokračovatelem je bývalý bolševický rozvědčík, který schvaloval invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. To je přece neuvěřitelně nehorázné.
Pokud někdo poškodil pravdu a lásku úplně suverénně od základů až do konce, tak jsou to právě tito lidé, kteří si myslí, že když si vytetují obrázek Václava Havla na jakoukoliv část svého těla, tak že tím oblbnou pražskou kavárnu – a ta je pak bude volit. To jsou podvodníci, jsou to falešní lidé. Oni zničili pravdu a lásku do takové míry, že pro mě už to slovo není svaté, ale už je posměšné.



Slyšel jsem větu, že on už si to odpracoval – „odpracoval pro demokracii“. No nevím. Nejsem si jistý, jestli jeho kariéra v armádě, kdy on strávil téměř desítky let prostě někde mimo, měla nějaký efekt na armádu České republiky.
Nejsem vojenský expert, ale ten stav armády, který my jsme zdědili, je žalostný. A pokud on, Petr Pavel, působil jako náčelník generálního štábu, tak se na tomto žalostném stavu nepochybně podepsal.
To, že se snaží působit smírně? No ještě aby ne, když má takový škraloup z minulosti. Samozřejmě, že musí ukazovat svoji lidskoprávní, neziskovkářskou tvář. On je ten, který si namaluje klidně obrázek Václava Havla a bude s ním chodit rozněžňovat dívky v pražských kavárnách.
On se choval smírně pouze do doby, kdy měl sobě nakloněnou vládu, která mu zobala z ruky a umožnila mu cokoliv. Zatímco teď se ta situace změnila a my vidíme od voleb jeden útok za druhým. Hází nám klacky pod nohy, pomlouvá nás v zahraničí, dává na nás trestní oznámení, soudí se s námi u Ústavního soudu a dělá prakticky všechno pro to, aby ten konflikt nikoli uklidnil, ale aby ho ještě rozdmýchal.
Samozřejmě si nepřeji, aby pokračoval Petr Pavel, chci, aby to byl typově někdo jiný. Nemyslím si ale, že vláda je ten subjekt, který by měl někoho stavět.
Tím, že prezident je volen přímo, tak už nikdy v naší zemi nebude žádný vládní, politický nebo stranický kandidát, který by mohl uspět. Vždycky bude v České republice pouze občanský prezident, a proto je na občanech, aby vygenerovali někoho, kdo se Petru Pavlovi postaví. Tedy je to na společnosti, ne na politicích.
Fakt ne.
Někdo, kdo ho dokáže porazit. Kdo dokáže porazit tu píárovou prázdnotu a falešnost, kterou představuje. Petr Pavel už nikdy nebude prezidentem všech, v otázce spojování společnosti naprosto selhal. Společnost by měla vygenerovat kandidáta, který se bude umět domluvit s oběma tábory. Když se najde, tak Petr Pavel odejde do zapomnění.
O to nejde. Vy naskakujete na to, že politika by měla být o nějakém Antibabišovi. Program Antibabiš má stávající prezident. Pokud ho chce mít, prosím, ať si založí politickou stranu a kandiduje v parlamentních volbách. Myslím, že by měl i šanci. Ale od prezidenta já očekávám něco úplně jiného, že bude naší zemi pomáhat, a ne ji poškozovat.
Já ho neslyším říkat nic jiného.