Nejdéle vězněný Čech zůstává za mřížemi. Nenapravil se, zní z věznice

Nejdéle vězněný trestanec v Česku Zdeněk Vocásek, který se později přejmenoval na Navrátila, zůstává ve vězení. Brutální vrah začátkem dubna stanul před soudem v Mostě, kam se jeho případ vrátil poté, co mu předchozí soud propuštění na podmínku zrušil. Muž má na svědomí dva lidské životy.

Čtyřiašedesátiletý Vocásek, si odpykává doživotní trest za dvě vraždy. Ve vězení dosud strávil 39 let. Okresní soud v Mostě však o jeho propuštění nerozhodl. Existuje totiž riziko, že by po návratu na svobodu spáchal obdobný trestný čin, uvedla v hodnocení věznice Bělušice, kde si nyní odpykává trest.

Tato zpráva věznice je přitom odlišná oproti loňskému září, kdy se soud zabýval žádostí o propuštění poprvé, nyní se k ní musí vyjádřit znalci. Soud řízení odročil na červen.

Psycholožka věznice uvedla, že si odsouzený odmítá připustit své selhání. Z hodnocení zařízení vyplynulo, že muž nedosáhl potřebného stupně nápravy, nepřijal odpovědnost za své jednání ani neprojevil lítost nad oběťmi.

„Osobně jsem ho oslovil, aby se zúčastnil programu antiagresivního tréninku, pan Navrátil souhlasil,“ uvedl terapeut. Z programu však věznice posléze odsouzeného vyloučila kvůli verbální agresi vůči psycholožce.

„Nic nového“

„Za 40 roků jsem prošel tolika aktivitami, že už pro mě není nic nového,“ řekl k tomu Vocásek. Soud řízení odročil na červen, kdy vyslechne znalce. Těm zašle předchozí znalecké posudky a vyjadřovat se budou i k hodnocení věznice.

Obhájce odsouzeného Michal Pokorný trvá na tom, že Vocásek by měl vyjít na svobodu. „Těch 39 let výkonu trestu a systematické práce s panem odsouzeným vedlo k přeformování jeho osobnosti,“ řekl novinářům.

„Jeho propuštění na svobodu je na místě a tu šanci si zaslouží,“ tvrdí. To, že se případ vrátil k okresnímu soudu, hodnotí tak, že justice nemá mnoho zkušeností s propouštěním doživotně odsouzených. V minulosti navíc bylo hodnocení věznice kladné, zdůraznil.

Vocásek poprvé vraždil den po Silvestru v roce 1987. „Zaútočil na hlavu oběti nejprve kladivem, kterému však upadla násada. Pak pachatel k útoku na hlavu oběti použil dva pivní půllitry, které se roztříštily. Další těžká a smrtelná zranění vznikla bodnutím šroubovákem do hrudníku, břicha a do pravého oka. Z neznámého důvodu pachatel pečlivě vysbíral z podlahy střepy skla a položil je do umývadla,“ popisuje vraždu web kriminalistika.eu.

Po vraždě uklidil, aby se nezranil jeho pes

Jak později vyšlo najevo, sklo vrah poté vysbíral, aby si o něj nepořezal tlapy jeho pes, který byl v době vraždy na místě.

Nešlo však o jeho jediný zločin. Vocásek jen o čtyři dny později zavraždil 12 bodnými ranami nožem náhodného známého v důchodcovském věku. A právě tato vražda se mu stala osudnou.

„Se zavražděným se náhodně potkal v restauraci a nikdy předtím se neviděli. Ferdinand K. byl alkoholikem se všemi průvodními znaky. Byl vděčen každému, kdo mu dělal společnost či poslouchal jeho opilecké řeči. Před uzavřením restaurace zaplatil za svého budoucího vraha útratu, koupil láhev vína a pozval ho na ubytovnu," popisuje web Vocáskův poslední zločin.

Když chtěl host z ubytovny odejít, Ferdinand K. mu v tom údajně bránil. A tak jej ubodal nožem. A jak později řekl Vocásek policistům, když jeho oběť ležela pobodaná na zemi a se vztaženou rukou žádala o pomoc, řekl muži: „Máš smůlu, umřeš.“

Přiznal i další pokus o vraždu

Nůž, kterým svou oběť ubodal, ho však nakonec usvědčil. Našli jej u něj policisté, když ho v noci zastavili ke kontrole na Praze 9. Hned jej zadrželi. Spojit ho s vraždami pak už bylo snadné. K druhé vraždě se téměř okamžitě sám přiznal, k první jen o pár dní později. Nakonec se přiznal i k pokusu o vraždu, kdy napadl dalšího muže údery kladivem. Jeho oběť ale přežila a čin nenahlásila. Vocásek totiž často cílil na lidi pohybující se na okraji společnosti.

Vocáska tak v roce 1988 za dvojnásobnou vraždu a jeden pokus o ni odsoudil Městský soud v Praze k trestu smrti. Milost muži tehdejší prezident Gustav Husák odmítl udělit. Vocásek tak měl být popraven na konci prosince 1989. Díky sametové revoluci už k tomu ale nedošlo. Nový prezident Václav Havel vykonání trestu pozastavil. O rok později pak byl Vocáskovi trest změněn na doživotí. Stal se tak prvním doživotně odsouzeným vězněm v porevolučním Česku.

To nicméně znamená, že po uplynutí dvaceti let trestu má Vocásek právo žádat o podmínečné propuštění. A to také opakovaně udělal. Uspěl až loni. Okresní soud v Mostě tehdy vyhověl. Zkušební dobu soud stanovil na sedm let. Státní zástupkyně Dagmar Bušovská požadovala zamítnutí návrhu a proti rozhodnutí soudu se odvolala.

Krajský soud rozhodnutí okresního soudu pak vloni v prosinci v neveřejném zasedání zrušil. Uplynutí lhůty dvaceti let totiž není jedinou podmínkou. Druhou je, že svým chováním a plněním povinností ve výkonu trestu prokázal polepšení. Třetí podmínkou je to, že lze od odsouzeného očekávat, že povede řádný život.

Za odsouzeného se zaručil spolek Oikia, Vocásek spolupracuje s církví adventistů, která mu zajistila bydlení v Karlovarském kraji. Předtím by absolvoval pobyt v probačním domě v Jihočeském kraji. Trest si teď Vocásek odpykával v Bělušicích na Mostecku.