reklama
 
 

Lotyš, jenž napodobil Palacha a přežil, přijel do Prahy

13. 4. 2009 15:15
Čtyřicet let po svém činu přijede Elijahu Rips do Česka

Praha - Jan Palach neměl před čtyřiceti lety své následovníky jenom v tehdejším Československu. Jeho čin kromě Jana Zajíce a Evžena Plocka napodobil i lotyšský student Elijahu Rips.

Na rozdíl od Palacha ovšem tehdy jednadvacetiletý Lotyš svůj čin přežil. Zachránila ho skupinka kolemjdoucích.

O Ripsově činu z 13. dubna 1969 většina české veřejnosti dodnes prakticky neví. Rips v době 40. výročí svého činu přijel do Prahy na pozvání Ústavu pro studium totalitních režimů.

"Byl to můj osobní protest, kterým jsem nechtěl nic rozpoutávat. Můj čin pramenil z absolutní hořkosti. Přestal jsem věřit, že se komunismus může zhroutit tak, jak se to později stalo. Vypadalo to, že tohle zlo tu zůstane navždy," vzpomíná Rips na svůj čin v obsáhlém rozhovoru, který vyjde v následujícím čísle Revue Ústavu pro studium totalitních režimů Paměť a dějiny.

Rips už si přesně nepamatuje, jak se o Palachově činu dozvěděl. "Nejspíš jsem to slyšel v zahraničním rozhlase, nedokážu si představit, že bych se to dozvěděl z domácích médií," vzpomíná Rips v rozhovoru s historikem Adamem Hradilkem.

Poslal dopisy a vzal lahev s benzinem

Student Lotyšské univerzity postupoval podobně jako v lednu 1969 jeho pražský vzor. Rodičům a známým napsal dopisy na rozloučenou, vzal lahev s benzinem, transparent s nápisem "Protestuji proti okupaci Československa" a zamířil k památníku Svobody v centru Rigy.

Tady rozložil transparent na zem, polil se hořlavinou a zapálil.

Duchapřítomní kolemjdoucí ovšem oheň na jeho těle záhy uhasili. "Náhodou šli okolo nějací lidé, pravděpodobně námořníci, kteří mě rychle uhasili, takže jsem měl jen lehké popáleniny," vzpomíná Rips.

"Shromáždila se kolem mě poměrně velká skupina lidí a musím říct, že nebyli příliš přátelští. Mluvili rusky a byli otevřeně proti mně a vyjadřovali sympatie okupaci Československa. Předpokládám, že tam byli také lidé jiného názoru, ale báli se promluvit, a tak byli zticha," dodává Rips.

Z cely k soudu a do blázince

Ihned po svém protestu zatkla Ripse sovětská bezpečnost, která ho poslala do vězení. Na podzim 1969 pak soud rozhodl, že je Rips duševně nemocný a poslal ho do blázince.

"Soud zbavil Ripse svéprávnosti a rozhodl o jeho nucené léčbě na psychiatrii, což byla oblíbená praxe uplatňovaná v Sovětském svazu vůči disidentům," připomněl Jiří Reichl, mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů.

Rips vzpomíná, že se k němu personál choval velmi vstřícně. Například mu nepodával léky injekčně, ale v práškách. Tak se dalo "léčbě" vyhnout.

"Skoro celý personál se choval velmi přátelsky. Nemohli to říct otevřeně, ale většina z nich byla proti sovětské vládě v Lotyšsku, takže se mnou jednali nejlépe, jak mohli," říká Rips v rozhovoru s historikem Hradilkem.

V ústavu řešil matematické úkoly

Rips jako nadějný matematik mohl na různých úlohách pracovat i v blázinci, odkud se díky známým asi po roce dostal. Po propuštění dokonce odborný tisk v zahraničí uveřejnil jeden Ripsův matematický problém, který v ústavu vyřešil.

Od roku 1971 žije Rips v Izraeli, přednáší matematiku na Hebrejské univerzitě.

autor: Pavel Baroch | 13. 4. 2009 15:15

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama