Liška mění univerzity. Rektory vyhazovat nemíní

Petr Holub
31. 1. 2009 21:28
Ministr říká, proč mění peníze pro výzkum
Ministr školství Ondřej Liška.
Ministr školství Ondřej Liška. | Foto: Tomáš Adamec, Aktuálně.cz

Praha - Dvacet let poté, co univerzity znovu získaly akademické svobody, přichází reforma, která chce nezávislost univerzit na státní moci opět upravit.

Akademici se obávají, že do chodu školy začne mluvit stát či silné ekonomické skupiny. Příkladem riskantních změn může být snaha omezit pravomoc akademického senátu, který volili studenti a učitelé a který rozhodoval o všem v provozu univerzity.

Ministr Ondřej Liška, který reformu načrtl v Bílé knize terciárního vzdělávání, odmítá spekulace, že by chtěl jménem svého úřadu univerzity ovládnout.

„Akademické svobody nebudou žádným způsobem omezeny. Jsou hodnotou, která je vlastní univerzitní kultuře u nás i ve světě. Žádným způsobem nejsou ohroženy," ujišťuje ministr.

Univerzity versus stát

A.cz: Proč se tedy bude mít senát menší slovo například při volbě rektora?
 
Vztah akademického senátu a rektora školy je jiná věc. Dnes je akademický senát skutečně naprostým suverénem, který volí a odvolává rektora a rozhoduje o rozpočtu celé školy. Přitom rektor je odpovědný za naplňování rozpočtu, je odpovědný za řízení školy a nemá tedy odpovídající pravomoci. To je velký problém a v tom se shodujeme s analýzami z jiných zemí, kde už to řeší. Jde o to, vyvážit podíl kompetencí a odpovědnosti mezi akademické senáty a ty, kdo jsou pověřeni řízením školy.

Jak má být tento vztah definován, na to existuje spousta názorů a variant. Jednou z cest je větší zapojení správních rad, které by mohly mít slovo při volbě rektora. Přitom akademický senát bude i nadále hrát rozhodující roli. Není jedinou legitimní perspektivou, že se univerzita rovná akademický senát.

A.cz: Neskončí změny v řízení univerzit nakonec tím, že budou plně ovládány státem? Třeba bude rektora jmenovat a odvolávat ministr školství, stejně jako dnes může ministr zdravotnictví měnit ředitele fakultních nemocnic.

To je, promiňte, úplný nesmysl. Tohle nikdo nezamýšlí a ani tímto směrem změny nejdou. Naopak. Jedním z důležitých momentů připravované reformy je snaha o depolitizaci vztahu vysokých škol ke státu, aby univerzity dosáhly ještě větší autonomie, než mají dnes.

Ministr ztratí vliv

A.cz: Dnes má ministerstvo vůči univerzitám jediný nástroj a to jsou peníze. Ten vám přece zůstane?

V zásadě ano. Ale to je jeden z návrhů reformy, že se vliv ministra omezí. Nad vysokými školami by existovala Rada pro terciární vzdělávání, která by se skládala ze zástupců vysokých škol i veřejného života. Ta by převzala některé současné ministerské pravomoci.

A.cz: V každém případě přinese nový zákon do škol změny v řízení. Můžete se s univerzitami na těchto změnách dohodnout?

S reprezentací vysokých škol se už dnes ve většině aspektů shodneme. Když si přečtete usnesení České konference rektorů za čtvrtého prosince minulého roku, stojí tam, že konference stále podporuje potřebu kvalitní reformy terciárního vzdělávání a vítá zamýšlenou diskusi nad věcným záměrem zákona. Připomíná, že reformu je možné uskutečnit jen tehdy, pokud k ní bude finanční prostor.

Pro mě má oblast vysokého školství dva zásadní aspekty: systémovou reformu a navýšení prostředků pro terciární vzdělávání. Jedno bez druhého nelze.

Školy partnerem byznysu

A.cz: Vysoké školy měly vážné námitky také proti dílčí reformě výzkumu, která se rozbíhá letos. Obávají se příliš velké ekonomizace výzkumného prostředí a toho, že se stane hlavním kritériem vědecké práce finanční částka, která se na konkrétní výzkumné práci dá vydělat. Tím má být zpochybněna svoboda výzkumu. Mají kritici pravdu?

Princip, který váže výzkumné prostředky na výsledky výzkumu v mezinárodním srovnání, je podle mě zcela správný. To platí jak pro přírodní vědy, tak pro společenskovědní obory.

Je jasné, že způsob posuzování přírodních a společenských věd se musí lišit. Výsledky klasické filologie nelze patentovat, proto je jasné, že filozofické fakulty nebudou žít z patentů.

Když se ale podíváte na loňskou analýzu, kterou jsem si nechal zpracovat, říkají výsledky jasně, že v přírodních a technických vědách jsou naši výzkumníci srovnatelní se kolegy ze zbytku vyspělého světa a pracují v obrovské míře se zahraničím.

V oblasti humanitních a společenských věd je procento neskonale menší a ani neodpovídá zahraničnímu průměru. To ukazuje na určitou uzavřenost a s tím je potřeba něco dělat.

A.cz: Výzkumná reforma zakládá Technologickou agenturu, která bude přidělovat peníze na výzkum firmám, pokud budou spolupracovat také s vědci. Výzkum se má tedy uskutečnit v rámci soukromého podniku. Proč se nezvolí jiný postup, který je v Evropě obvyklejší: stát podporuje firmy, které financují výzkum na univerzitách?

Otázka má řadu rovin. Jednou z nich je uzavřenost akademického prostředí. Na různých místech je různá.

Obavy z byznysu

A.cz: Pokud přijde podnikatel s nabídkou, že zaplatí škole výzkum, to by se určitě nezlobil žádný rektor?

Víte, že to není tak úplně pravidlem? Znám případy, kdy renomované světové firmy přišly za některými školami. Ty se nakonec odmítly účastnit projektu, protože na tom bylo příliš mnoho administrativní práce, nebo dokonce dostaly strach, že se dostanou do jakéhosi područí byznysu, který bude nakonec diktovat, kudy ten výzkum má jít.

A.cz: Jednodušší pro ně bylo počkat na ministerskou podporu?

Přesně tak. Ale myslím, že velká část našich vědců po zkušenostech ze zahraničí ví, že se velký výzkum může dělat za veřejné prostředky, ale v mnoha případech se mnohém lépe a flexibilněji provádí ve spolupráci se soukromými prostředky.
To co nám zaručí, že se základní výzkum jako veřejná služba nedostane do područí byznysu je stabilní právní prostředí, jasné rozdělení odpovědností a kompetencí. To je přesně to, čeho chceme dosáhnout reformou terciárního vzdělávání. 

Foto: Aktuálně.cz
Čtěte blog Ondřeje Lišky na Aktuálně.cz
 

Právě se děje

Další zprávy