Majitele, bratry Maceškovy, stál provoz biografu za poslední čtyři roky tři milióny korun. Dál už je platit nemohou. Do kina chodilo čím dál méně lidí a radnice Prahy 2 kino odmítla dál dotovat.
Alois Maceška, skoro sedmdesátiletý vnuk zakladatele známého biografu, se však nevzdává: "Během několika dní budu vědět, co bude s bývalým kinem dál. Kultura tam určitě zůstane. Dědeček tam chtěl mít původně divadlo. Ale víc v tuto chvíli neřeknu."
Podnikavý uzenář
Dědeček tří bratrů Maceškových byl významný pražský uzenář Emanuel Maceška. Narodil se v Načeradci u Vlašimi. Již jako malý kluk byl podnikavý, trhal třešně a prodával je u cesty. Své rodiče také přesvědčil, že se více vyplatí koupit kozu než kupovat mléko.
Mladý Emanuel se vyučil uzenářem a v osmnácti založil v Praze svůj podnik. První světová válka mu znemožnila dovážet prasata z Haliče, a tak ve Voticích koupil velkostatek se šesti sty hektary půdy, pivovarem, lihovarem a vápenkou.
V roce 1931 se stal ve Voticích starostou a jeho podnikatelské úspěchy pomohly tomu, že ani za hospodářské krize nebylo ve Voticích nezaměstnaných.
V pražských Strašnicích pak postavil továrnu na uherský salám, jehož kvalitu zaručoval maďarský personál. Dodával výrobky do desítek českých uzenářství, jeho specialitou byl polosyrový vuřt "Maceška".
Od vuřtů k biografu
V roce 1929 dostavěl úspěšný uzenář na pražské Vinohradské třídě nový palác s byty, kancelářemi, kavárnou, vinárnou a biografem, který pojmenoval jak jinak než "Maceška".#reklama
"Původně uvažoval o divadle, ale když poznal, jak jsou herci hádaví, rozhodl se pro tehdy moderní biograf," vzpomíná vnuk Alois. "Některé filmy jsem tam viděl mnohokrát, třeba Srdce v zajetí."
Za druhé světové války sice Němci zabavili statek i továrnu na uherák, kino ale zůstalo. "Vzali mu ho až komunisti, a to hned v pětačtyřicátém, dřív než ostatní majetky." Pan Maceška však zůstal nad věcí, "stejně nesním víc, jak dva vuřty k večeři". Ještě pár let pomáhal u svých bývalých odběratelů s vedením obchodů a odešel s 195 Kčs důchodu do penze.
Kino se na počátku padesátých let přejmenovalo na Bystrica a později na Illusion a ještě v osmdesátých letech bylo populární hraním starších českých filmů.
Kasino tu nebude
Po sametové revoluci získali palác i s kinem v restituci potomci zakladatele. Přestože mohli prostor v lukrativní části Prahy pronajmout za milion a půl ročně (ze sousedního kina Květen tak například vzniklo kasino), zůstali potomci pana Macešky věrni jeho odkazu.
V provozu pokračovali i poté, kdy se v roce 2000 rozpadl Pražský filmový podnik, který kino provozoval. Domluvili se tehdy s dokumentaristou Miloslavem Šmídmajerem, který kino zrekonstruoval, vyměnil sedadla, zavedl dolby stereo zvuk a v roce 2002 znovu otevřel.
"První roky byly super," říká Šmídmajer, "ale předloni otevřelo kino Světozor (s podobnou nabídkou programu) a nám začali ubývat diváci. Návštěvnost klesla na polovinu oproti minulým letům a loni už jsme měli sotva na výplaty."
Jedna éra slavného kina končí. "Do dvou, tří měsíců tu ale vznikne něco nového. Už to ale nesmí být tak ztrátový podnik, jakým byl Illusion," říká Alois Maceška. Podle Šmídmajera by namísto biografu mohlo vzniknout napůl divadlo a kino. Zájem prý projevil herec Pavel Trávníček.
Sám pan Maceška ale o tom, co v prostorách nakonec bude, zatím mluvit nechce: "Ale aby se to znova jmenovalo Kino Maceška, to by se musely začít točit pořádné české filmy."#reklama
