Léčebny dlouhodobě nemocných: Hrozí nám krach

Eliška Bártová Eliška Bártová
20. 11. 2007 16:50
Reportáž z léčebny, která je v krizi
Polovina pacientů v Ryjicích jsou senioři se zlomeninami. Nemocnice na jejich zdlouhavou rehabilitaci nemají čas.
Polovina pacientů v Ryjicích jsou senioři se zlomeninami. Nemocnice na jejich zdlouhavou rehabilitaci nemají čas. | Foto: Ondřej Besperát

Ryjice - Takové zařízení je v ústeckém regionu jediné. Ročně projde nemocnicí následné péče na okraji města na 600 pacientů. Příští rok se může stát, že tu nebude místo pro nikoho.

"Příští rok bude tragický," říká ředitel Jaroslav Müllner. "S finančními prostředky, které máme k dispozici, nejsme schopni dál fungovat."

Léčebny dlouhodobě nemocných bojují s nedostatkem peněz už dlouho. Pro příští rok jim však pojišťovny zasadily konečnou ránu - slíbily navýšení plateb pouze o 1 %.

Chuť do života

Je krátce před obědem, v malé jídelně na chodbě sedí u stolu jen pár lidí. Pacienti v tichosti jedí, stejně tak se tiše vytrácí zpět do svých pokojů, kde je čekají další dva či tři spolubydlící.

Pohyb tu zvládne jen pár lidí. Ostatní tráví dny na posteli. V ní spí i jedí, potřebu vykonávají do mobilního WC přistaveného u každé postele.

Jaroslava Tůmová (51) je jedna z těch, kteří mohou vstát a přemísťovat se na vozíku. Ještě nedávno jen ležela jako ostatní.

Jaroslava Tůmová bude snad za týden znovu chodit. Zatím o berlích.
Jaroslava Tůmová bude snad za týden znovu chodit. Zatím o berlích. | Foto: Ondřej Besperát

Když ji po měsíci stráveném v nemocnici převezli do nemocnice následné péče (přejmenované z léčebny dlouhodobě nemocných) v Ryjicích, nemohla se hýbat. Po pádu z okna měla zlomenou pánev, krček, krční páteř, prsty u nohy, paty.

Nyní - po pěti měsících v léčebně - je schopná sama vstát a přesednout na vozík, za týden jí lékaři slibují, že bude chodit o berlích a půjde domů.

"Je to tu lepší než v nemocnici, jsou tu ochotnější a milejší," říká paní Tůmová na posteli, v pokoji s dalšími třemi ženami. "Každý den se mnou cvičí. Začala jsem jíst, přibývat a mám chuť do života. Myslím, že kdybych zůstala v nemocnici, tak chodit nikdy nebudu."

Paní Tůmová je jednou ze 110 pacientů, kteří dnes v nemocnici na okraji města, v bývalé plicní ozdravovně, žijí. Další osud léčebny je ale nejistý.

V propadu

Do péče ryjického zařízení se ročně dostane na 600 pacientů, v průměru zde stráví 65 dní. Nejčastěji jsou přeřazeni z nemocnic, z 50 % jde o seniory se zlomeninami. Další část pak tvoří pacienti po mozkových příhodách a nehodách.

Tři čtvrtiny z nich se vrací domů či do domovů důchodců. Třetina pacientů v léčebně zůstává až do své smrti.

"Řadě pacientů musíme dávat drahé léky, některým podáváme umělou výživu," říká ředitel Müllner. "Peníze, které na to dostáváme, nám ale nestačí."

Jeden den péče o pacienta přijde na 1 400 korun, pojišťovny však proplácí pouze v rozmezí 700-900 korun.

V léčebně navíc zůstávají někteří pacienti v kómatu několik let. Zatímco na takovéto pacienty přispívají pojišťovny nemocnicím 4 tisíce korun na den, léčebna dostává pouze 300.

Ředitel a primář Jaroslav Müllner
Ředitel a primář Jaroslav Müllner | Foto: Ondřej Besperát

"Od roku 2005 nám pojišťovny de facto peníze nenavýšily," stěžuje si Müllner. "Přestože nám kraj přispívá 6 miliony ročně, jsme v propadu. Loni jsme už neměli žádné peníze v hotovosti, museli jsme si vzít překlenovací úvěr a poprvé jsem musel vzít zaměstnancům osobní ohodnocení."

V Ryjcích pracuje 6 lékařů a 32 ostatního personálu, z toho 8 rehabilitačních sester. Lékaře s touto aprobací, který do léčebny dochází jednou týdně, si musí léčebna platit z vlastní kapsy. V tabulkách pojišťoven totiž vůbec nemá místo.

Stejně tak léčebny nemají na zaplacení psychologa či odborníka na péči o umírající.

Tragický rok

Nedostatek peněz už pocítili na vlastní kůži i samotní pacienti. "Vzhledem k tomu, že 80 % je inkontinentních a náklady na pomůcky pro ně jsou drahé, tak většinu z nich cévkujeme," popisuje primář Müllner. "Je to proti mému lékařskému přesvědčení, ale jinak to nejde."

"Ekonomické oddělení na nás tlačí, musíme šetřit, kde se dá," vysvětluje vrchní sestra Bohumila Machová. "Nemáme prostě peníze, nechceme ale šetřit na léčbě proleženin či umělé výživě, proto jsme se rozhodli šetřit u inkontinence."

Léčebna zároveň apeluje na příbuzné pacientů, aby jim tyto pomůcky či léky kupovali z vlastní kapsy. V Ryjicích se také rozhodli kvůli zvyšování poplatků zrušit televize na pokojích.

A letošní rok začali také nabízet své služby veřejnosti. Příjmy z prodeje obědů, praní či pronájmu kinosálu však léčebnu nezachránily.

Pokud příští rok pojišťovny neposkytnou těmto zařízením adekvátní finance, situaci už dál neustojí. "S těmito prostředky nebudeme schopni vyjít," říká Müllner. "Je to výsměch, když se podívám, o kolik naroste cena energií, jaká bude inflace a jak mají růst platy. Jen samotná inflace se odhaduje na 6 %."

Léčebna kvůli nízkým platbám podala na pojišťovny žalobu k soudu. V první instanci vyhrála a VZP musí ryjickému zařízení zaplatit 5 milionů korun. Pojišťovna se však odvolala a peníze tak léčebna na účtu stále nemá.

"Budeme muset zavřít řadu lůžek," říká ředitel Müllner. "Pokud skončíme v době mrazu, kdy k nám přichází nejvíce pacientů, tak to bude znamenat obrovský problém pro traumatologie v nemocnicích, protože už nebudou mít kam pacienty odkládat."

 

Právě se děje

Další zprávy