V předprodeji to nevypadalo příliš růžově, však také jeden z hlavních pořadatelů festivalu Beseda u Bigbítu Pavel Uretšlégr přiznával, že s jeho náladou to nebylo nijak dobré.
Ovšem samotná dvoudenní akce o uplynulém víkendu ukázala, že podobný festival, na české scéně netradiční a výjimečný, svůj smysl má - a diváci na něj ve stále větším množství chodí. A to dokonce tak, že byl nakonec vyprodaný.
"Z kapacitních důvodů se snažíme počet lístků omezovat, aby se lidé cítili na festivalu co nejlépe," vysvětlovali u vstupu pořadatelé, proč nerozšiřují účast necelých dvou tisícovek lidí.
Mezi mnoha festivaly má ten s historicky daným názvem Beseda u Bigbítu hned několik zvláštností. Tou první je samotné místo, za festivalem je třeba jet až na moravsko-slovenské hranice do malé obce Tasov, odkud je výhled do nádherné krajiny Bílých Karpat.
Odlišný je i pohled na tři pódia v příjemném topolovém hájku, na kterých pořadatelé nabízeli především alternativní českou a slovenskou scénu, jež se míjí s komerčními médii.
Letos zahráli například Priessnitz, Katarzia, Midi Lidi, ale i začínající talentovaná producentka Zagami Jericho nebo stejně mladá indierocková skupina Role. Nechybělo ale ani divadlo, autorská čtení nebo různé přednášky. V roli zahraničních headlinerů se pak představují hudebníci, na které by si jiné tuzemské festivaly nevsadily: letos to byla švédská hudebnice Anna von Hausswolff se svými pekelnými varhany nebo zádumčivý elektronický hudebník Vlado Ďurajka alias Autumnist ze Slovenska.
"Jsme festival, který nechce být jako všechny ostatní," vysvětloval jeho ředitel Tomáš Ševčík. "Nechceme být masoví, nechceme se omezovat žánry ani nějakými pravidly, ale hlavně nám jde o to, aby se tady lidé dobře bavili, protože sem jezdí opakovaně určitá komunita lidí," říká Ševčík, jenž stojí v čele sedmým rokem.
Rozpočet nepřesáhne dva miliony
Festival, který začínal jako několikahodinová přehlídka vesnických kapel před dvaceti pěti lety, měl letos rozpočet kolem 1,8 milionu korun. Půl milionu poskytlo ministerstvo kultury, další peníze šly z grantů, například loni a předloni z Mezinárodního visegrádského fondu, protože do Tasova přijíždějí také muziky z Polska a Maďarska.
Relativně nízký rozpočet je možný i díky velkému nadšení mnoha dobrovolníků, kteří se o festival starají. Žádné horentní sumy nedostávají ani samotné vystupující kapely, Ševčík prozrazuje, že mnohé hrají třeba jen za dva tři tisíce korun. Samozřejmě jsou výjimky, kterou byla letos například zpěvačka Anna von Hausswolff.
Volný čas, jejž organizátoři věnují této přehlídce, se podepisuje na jejich opotřebovanosti, takže ve vedení dochází občas ke změnám. Nejdéle byl v čele festivalu Zdeněk Neusar. Ten skončil v roce 2010, ovšem s tím, že na tvoření programu se stále podílí.
"Koncepce festivalu, kterou jsme nastolili, jede dál, rozvíjí se, lidé jsou spokojeni, vyprodali jsme areál, takže jsem nadšený, je to krásné. Systém nezávislého festivalu, malých kapel, vesměs bez velkých jmen, se osvědčil," pochvaloval si Neusar, jenž v "první linii" organizoval dvanáct ročníků.
Teď už na něm bylo vidět, že si "bigbít" užíval spíše jako jiní návštěvníci. Ti několik málo kilometrů od hranic hledají kromě zábavy ze všeho nejvíce pohodu a přátele. K tomu všemu je místo kousek za vesničkou Tasov přímo stvořeno.
Auto je možné nechat na poli hned u areálu, stany se vejdou bez problémů přímo do areálu, takže u stanu lze pohodlně poslouchat i hudbu. Díky střídmému počtu návštěvníků se navíc nikde netvoří fronty, k pití, jídlu i toitoice se člověk dostane velmi brzy. A pokud by si chtěl chvíli od hluku odpočinout, stačí odejít pár kroků do krajiny, která nabízí krásné pohledy na Bílé Karpaty.
"Není důvod nic výrazného měnit, ani dramaturgii festivalu, ani místo. Když tasovská myšlenka vydržela dvacet pět let, věřím, že vydrží i nadále," uzavírá ředitel Besedy Tomáš Ševčík.
