Recenze - Kdesi v pohraniční oblasti má dojít k předávce amerického vojenského materiálu mexickým drogovým kartelům. Machete a jeho partnerka jsou logicky proti. Následně jsou ovšem proti jejich zásahu logicky členové zmíněných kartelů. Nu a následně se začíná situace komplikovat doopravdy.
Hlavy padají, lidé (i krásné partnerky hlavních hrdinů) umírají, legendární Machete čelí soudci Lynčovi a do toho telefon od prezidenta Spojených států. Kdesi v Mexiku je totiž šílený revolucionář, který má atomovku a hodlá ji poslat na Washington. Machete musí vyrazit na jih a situaci obhlédnout - což v překladu znamená, že má zabíjet. Krvavě a v množství větším než malém. Spolehnout se může jen na sebe a Miss San Antonio...
Druhý filmový Machete dělá to, co slibuje ve svém názvu. Zabíjí. Hlavy létají, střeva se trhají, lidé jsou obraceni naruby. Nehledejte v tom nic komplikovaného. Machete nenastavuje zrcadlo - ostatně, kdo by chtěl vidět v zrcadle tvář Dannyho Treja?
Dětinské, ale ne pubertální
Nahlížet na Macheta jako na tradiční film bylo odvážné rozhodnutí již v roce 2010, kdy se původně falešný trailer, vzniklý pro společný projekt pánů Rodrigueze a Tarantina Grindhouse, dočkal prvního celovečerního rozvedení.
Na druhou stranu jsme tehdy s přimhouřením obou očí mohli tvrdit, že příběh byl v mantinelech céčkové až déčkové produkce uvěřitelný, měl jistou žánrovou logiku, herci předváděli cosi jako herectví a v podstatě se respektovaly fyzikální zákonitosti.
Machete zabíjí však tyto aspekty svého prvního dobrodružství zvážil a shledal je nehodnými. Ano, zabil je. Tentokrát se vydal cestou ryzí šílenosti. Nebo jinak: zábavnosti.
Prvoplánové a dětinské - kteréžto slůvko bych podtrhl. O spoustě děl se tvrdí, že obsahují pubertální humor a shodneme se, že to jistě není pochvalné. Pubertálnost implikuje hranou siláckost a pozérství. Machete zabíjí ovšem není pubertální.
Rodriguez dotahuje k dokonalosti svou programovou dětinskost. Údajně dosáhl jejího vrcholu v pozdních dílech série Spy Kids a několika projektech, jejichž jméno snad raději ani nezmiňovat. Ovšem tyto filmy jsou spíše slepou uličkou.
Správný dětinský film totiž nestojí na dětech v hlavních rolích. Potřebuje hrdiny větší než život, potřebuje přepálené násilí a potřebuje objekty sexuální fixace - a protože Rodriguez je chlapeček, tak je jasné, že ty objekty budou holčičky.
Ovšem pozor - ona fixace probíhá ve vší počestnosti. Děti ke svým idolům přece primárně vzhlíží (a navíc je pořád ještě mnohem víc baví ty usekané hlavy). Proto je sexuální scéna v Machete zabíjí skryta ve vtipu "Nasaďte si 3D brýle". A proto také tentokrát neuvidíme žádné bradavky.
I tak vynikne, že Rodriguez je jedním z největších obdivovatelů ženského těla v Hollywoodu. Hrdiny jeho filmů sice většinou bývají muži, ale kdo by si nevybavil taneční scény Salmy Hayek (především její práce s hadem v Od soumraku do úsvitu), striptérku Nancy v Sin City či skvělou titulkovou scénu Planety Teror?
Podobně je dětinská výstavba příběhu Machete zabíjí - respektive jeho jednotlivých scén, které se jednoduše řadí jedna za druhou. Rodriguez se je nesnaží nijak provazovat, vždy existují jen pro přítomný okamžik. A nemusí dávat smysl. Kromě jediného: jejich aktéři jsou a) naprosto úžasní, b) naprosto úžasně zlí a c) naprosto zbytečný kanónfutr.
A trochu parodie by nebylo?
Představitelům jednotlivých rolí tak nejde o žádné herectví; je zbytečné, protože se nepočítá s jakýmkoliv prohloubením chrakterům a dohrávání nějakých motivů (což v jedničce ještě platilo). Jde o to užít si čirou nepravděpodobnost scénáře a dokázat, že mají charisma. Nic víc, nic míň.
Charlie Sheen, Mel Gibson, Antonio Banderas, Lady Gaga, Amber Head byli vypuštěni na filmové pískoviště, kde si mohou vydávat všechny ty zvuky (a laskat na jazyku Me-chi-ko), které jsme si v dětství pojili s akčním filmem, a zaujímat náležité pózy, než zazvoní konec přestávky před hodinou oscarové matematiky.
Danny Trejo je v tomto pochopitelně vrchním sígrem školy. Poznámka, že Machete "se stává", nebo prohlášení hlavního padoucha, že Machete je v podstatě imbecil, jsou pravdivé. Ale tak to má být. Již v traileru zazní, že Machete prostě zabíjí. Nic víc. Je to naprosto přímočarý hrdina dětských představ. Jakékoliv pokusy o prohloubení jeho psychologie či relativizace motivací by vedly k narušení čistoty celé stylizace.
Celý koncept osvobozující dětinskosti a upřímného "vykecání" se ze své jednoduchosti dotahuje k dokonalosti neustále se vracející trailerový motiv - upoutávka na třetí Machetovo dobrodružství film rámuje a trailerový voiceover zní i ve fiktivních volebních spotech. A zároveň si zde nikdo netrápí s nějakou slučitelností konceptů. Rodriguez si zahrál na pejska s kočičkou - a protože si neláme hlavu s tím, aby to dávalo smysl přesahující jedinou scénu, tak mu to funguje.
Vedle sebe se háže mýtus Macheta, pomocí transportního paprsku unášení mexičtí ilegálové (údržbáři a zahradníci budou potřeba i na padouchově orbitální stanici), parodie bondovského Moonrakera a těžký střet citací ze Star Wars a Star Treku. Mezi námi - klingonský bat´telh si dává všechny odkazy na universum pána Lucase ke snídani.
A stejně si Machete zabíjí dává ke snídani všechny, kteří tvrdí, že se jedná o špatný film. Je prostě dětinskou fantazií a jako takový je králem na svém vlastním, malém pískovišti. A i když se bude míjet s většinovým vkusem, nevadí mu to - stejně jako "výrobní náklady" našich dětských dobrodružsví, jsou i ty jeho nízké. A takové i zůstanou; Robert Rodriguez - režisér, scenárista, producent, kameraman, střihač a spoluautor hudby - už si to Dannym Trejem pohlídá.
Takže nashledanou za dva roky... ve vesmíru!
