Je libo jedny Avengers týdně? Pozor na předávkování!

Martin Svoboda
16. 10. 2013 13:52
Joss Whedon stvořil pro netrpělivé fanoušky seriálový spin-off k Avengers. Jak si vede?
Foto: Marvel

Recenze - Studio Marvel zažívá obrovský rozkvět a jeho tažení mění podobu pojetí filmového komiksu. Ještě znatelněji po příchodu Avengers se na plátně začaly přetahovat dva koncepty - Nolanův pevný, neotřesitelný, snažící se alespoň na oko dosáhnout nekompromisní vize, a právě kapalná, přizpůsobivá hra popcornové zábavy jeho oponentů z područí Disneyho.

Televizní seriál Agents of S.H.I.E.L.D. Josse Whedona (a jeho bratra Jeda s Maurissy Tancharoenovou) odehrávající se právě ve světě jeho veleúspěšných Avengers připisuje v pomyslném souboji o dominanci další bod druhému zmíněnému přístupu. Sledujeme v něm tým agentů, kteří se musejí vyrovnat s náhlou přítomností směšně mocných avengerů.

Možná že jako se začalo mluvit po Cravenově Vřískotu o postslasherovém hororu, bude se po marvelovské fázi jedna mluvit o postkomiksovém světě. Tento pojem a atributy s ním spojené by sice dorazily na plátno se zpožděním oproti papíru, kde už se s nimi běžně počítá, ale lepší než nikdy.

Zatímco Nolanovo pojetí netopýřího muže vynakládá značnou energii na oproštění se od zákonitostí komiksů coby zábavního žánru, Marvel nejenže se v těchto pravidlech rochní, ale nebojí se to dávat hlasitě najevo.

Nebojí se nabídnout svět, ve kterém hrdinové znají Supermana a Batmana, šéfové tajných organizací glosují vlastní vynoření ze stínu jako naplněné klišé a záporáci o sobě vědí, že jsou prohnilí do morku kostí, a náležitě si to vychutnávají, nebo se naopak své záporáctví snaží aktivně vyvrátit. Jde o svět, který si sám sebe uvědomuje, a buď odmítá slepě následovat klasické vzorce vyprávění, nebo naopak jejich naplnění dotahuje do extrému a následně sám odhaluje.

Kromě Marvelu se touto cestou vydaly i snímky Kick-Ass, Defendor nebo Super, až velkému blockbusteru se ale může podařit strhnout ostatní.

Komiksová konverzačka

U Agentů S.H.I.E.L.D.u se ještě prohlubuje paradox platný třeba v případě prvních dvou Iron-Manů, tedy že celý ten obrovský spektákl za miliony dolarů je zajímavější ve scénách, v nichž si postavy povídají o tom, co právě zažily, než bojové orgie.

Samotná komiksová akce už je moc běžná a na onu metaúroveň se jen těžko posouvá. Když soupeří obří příšera a kostýmovaný hrdina, lze to zobrazit opravdu jen jako klasický souboj a trumfovat se s předchůdci můžete leda kvantitou, úrovní efektů nebo dravostí.

Foto: Marvel

Na to však v televizi nejsou prostředky, proto si tvůrci správně řekli, že lepší než akce jsou reakce plné vtipných slovních obratů, u nichž váháme, jestli se k vývoji vyjadřují postavy, nebo jejich ústy my sami.

Jen v takové situaci může existovat úspěšný hraný komiksový seriál, aniž by vypadal na první pohled chudě a nedotaženě, jak tomu bylo u campového Supermana devadesátých let nebo teen slaďáku Smallville. A jen v takové chvíli můžeme očekávat crossover Supermana s Batmanem, protože tak silnou „komiksovost" doposud filmové plátno neumožňovalo.

Jsou to právě Avengers, snímky k nim vedoucí a z nich vycházející, jež tento posun umožnily. Rivalové z DC tedy mohou být jedině rádi, že tu pěšinku vyšlapal někdo jiný za ně.

Možná až příliš čisté

U Whedonova konceptu se však můžeme dohadovat, jestli není dotažený až příliš, protože první epizody Agentů S.H.I.E.L.D.u jsou až moc koncepčně doladěné a vedené k snadno čitelnému výsledku. Každá narážka je očividný buil up, každá zmínka až moc okatě směřuje k variaci známého klišé.

Postavy jsou rozvrženy tím nejklasičtějším způsobem. Máme zde macho agenta pro akční scény (Brett Dalton), jeho ženský protějšek (Ming-Na Wen), párek geeků pro průzkum (Iain De Caestecker, Elizabeth Henstridge) a nováčka, jemuž je třeba vše vysvětlovat (Chloe Bennet). Protože Samuel L. nemá na seriály čas, roli mentora zastane Clark Gregg, který se objevil v Avengers, Thorovi a Iron-Manovi, tedy už se stal pevnou součástí universa.

Interakce těchto postav, jež spíš než vlastní osobnost dostávají do vínku jasně definovanou škatulku, může být relativně zábavná a na poli prvních epizod také je. Zbývá otázka, jestli při jejich neosobitosti konfrontace s postupem času neomrzí.

U Whedona, zkušeného seriálového tvůrce, se snad zatím nemá smysl obávat velkých chyb. Jeho Buffy lze přece jenom označit za jeden z největších televizních kultů, který chápal fanoušky snad ještě lépe než oni jej. Snad tedy luxus Avengers Josse nerozmazlil.

S trochou nadsázky by se totiž dalo říct, že Avengers byli „úspěchem zdarma". Podmínkou bylo nic nezkazit spíš než předvést něco dobře. Televizní tvorba je však různorodější než blockbustery a pouze nezkažený seriál nepostačí.

I proto se zatím S.H.I.E.L.D. setkává s rozporuplnými reakcemi od mírné spokojenosti po zklamání. Sice v něm není nic špatně, ale to by měla být spíš samozřejmost než výsledek.

Mnozí si až teď všimli, že základy marvelovského pojetí komiksu jsou sice pevné jako skála, ale poněkud fádní a stavěné na jistotu. Já bych to nevyčítal zrovna tomuto seriálu, po těch několika málo dílech zůstává naděje, že Whedon kvalitním, ale rutinním rozjezdem pouze připravuje mnohem zajímavější finále.

 

Právě se děje

Další zprávy