Z centra Prahy je to sem vzdušnou čarou jen něco málo přes třicet kilometrů, autem zhruba hodina cesty. Přesto bychom v Česku jen velmi těžko hledali zachovalejší smíšený les, než je ten v chladném údolí potoka Vůznice na Křivoklátsku.
Mimo cesty poseté kamínky a sloupů elektrického vedení, které vedou k blízké hájovně, zde není po člověku ani stopy. Místní les složený z olší, buků, smrků i borovic vypadá tak trochu jako prales, a to zejména díky volně ležícím popadaným stromům, které pokrývají houby a mech. Trochu výše, na prosluněnějším místě svahu, který údolí obklopuje, se rozléhá zelená doubrava. O kus dál ke kamenitému vrcholku zase lesostep.
Také zpěv ptáků je zde podstatně hlasitější než v běžném lese. Trpělivý pozorovatel by zde mohl zahlédnout čápa černého, ledňáčka nebo i výra velkého. Některé druhy jsou ale méně ostýchavé, nezvykle blízko od cesty tak létá dvojice datlů.
"Mají teď mladé. V některé dutině tady budou mít hnízdo," říká ředitel středočeského ředitelství Agentury ochrany přírody a krajiny Jaroslav Obermajer. Hned poté ovšem vystupuje z auta, aby z cesty odhodil kus kamene a velkou větev. Tudy se projíždí jen výjimečně. Kromě ochránců, lesníků a myslivců se zde běžný občan může pohybovat jen po značené stezce, která vede pouze přes okraj rezervace.
Vůznice je jedním z nejzachovalejších a přirozenému chodu přírody nejbližších míst v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, která se má v rámci několika let stát novým národním parkem. Představuje jen malou část místních nebývale zachovalých lesů nižších a středních poloh, tedy prostředí, které dosud žádný národní park v Česku nechrání.
"Když se navíc podíváme po republice a řekneme si, že nechceme zbytečně zasahovat do soukromých vlastnictví nebo vyhlašovat park někde, kde stát plánuje přehrady nebo rychlodráhy, nenajdeme vhodnější místo," říká Obermajer.
Zóna bez zásahů
Právě Vůznice se nabízí jako příklad toho, jak by mohlo v budoucnu vypadat celé okolí. "Národní přírodní rezervace zde na malých plochách reprezentují to, kam by měla směřovat ochrana přírody v národním parku," vysvětluje Obermajer.
Už dnes v rezervaci až na malé výjimky funguje bezzásahová zóna. Příroda zde pracuje sama a lidé ji pouze pozorují. "Když se v běžném lese vylomí strom, tak jej hospodář dá hned pryč. Zde se ale nechá ležet," uvádí příklad šéf ochranářů.
Nechání stromů napospas má hned několik funkcí. Tlející dřevo nabízí prostředí pro mnoho druhů mechů, hub i brouků. Také funguje jako bariéra pro spárkatou zvěř, jako jsou jeleni nebo daňci, kteří místní stromy rádi okusují.
Opodál stojí několik smrků napadených kůrovcem. I ty se ale nechávají být. Les je zde smíšený a chladný, kůrovec tedy nemá prostor se dále rozšířit.
Sedmdesát procent "pralesa"
Dnes tato území tvoří na Křivoklátsku jen několik stovek hektarů. Potenciál stát se místem, kde les pracuje přirozeně, má ale podle Obermajera o mnoho větší část. Pokud se území stane národním parkem, mohlo by takto v budoucnosti fungovat padesát až sedmdesát procent jeho rozlohy, která se plánuje na zhruba sto kilometrech čtverečních, tedy asi na šestině současné Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. "S tím rozdílem, že tam budou mít lidé volný přístup, protože rozšiřování klidových zón neplánujeme," ujišťuje Obermajer.
Dostat se do tohoto bodu ale ochranářům zabere podle Obermajera asi sto let práce. Aby mohl les sám o sobě prosperovat, je třeba v něm nejdříve obnovit přírodní principy, které ztratil stovkami let hospodářství založeného zejména na co největší produkci.
"Právě v přístupu k hospodaření v lese tkví hlavní rozdíl mezi chráněnou krajinnou oblastí a národním parkem," říká. V současnosti funguje lesnictví na základě kompromisu mezi ekologickým přístupem a snahou o co největší zisk. I v nejpřísněji chráněných maloplošných rezervacích tedy musí ochranáři konzultovat postup s Lesy ČR nebo Vojenskými lesy a statky a ti mohou podávat námitky.
V národním parku už bude hospodářství založeno čistě na postupech blízkých přírodě. Místo bloků stejnověkých monokultur se budou například stromy vysazovat tak, aby vznikl druhově i věkově co nejbohatší les. Už stojící porosty se budou účelně prosekávat, aby na kmeny dopadalo více světla. A sníží se i stavy spárkaté zvěře, které se zde udržují kvůli myslivosti.
Je ale jasné, že na mnoha místech budou mít ochránci spoustu práce. "Tady byl ještě nedávno smrkový les," říká například Obermajer, když přichází na holinu vzdálenou jen pár stovek metrů od hranice rezervace Vůznice. Na první pohled bychom v Křivoklátsku těžko hledali místo odlišnější od předchozí zastávky ve Vůznici. Poté co místní stejnověká smrková monokultura padla za oběť kůrovci, lesníci místo zcela vytěžili a nyní se zde rozprostírá suchá holina.
I zdejší prostředí má ale podle Obermajera potenciál stát se v horizontu stovky let bezzásahovým "pralesem". To ale ovšem pouze v případě, kdy se zcela změní způsob, jakým se zde s přírodou pracuje.
"Nikdy bychom to nevytěžili tak moc, aby zde vznikla takováto planina. Už jen tím založíte bohatou strukturu lesa. Pár smrků bychom tu nechali a asi z nich jen odstranili kůru, abychom zabránili rozvoji kůrovce," říká ředitel.
"Příliv turistů nebude. Křivoklátsko pro ně není atraktivní"
Místní ovšem o výhodách národního parku nejsou přesvědčení. Starostové okolních obcí založili iniciativu Otevřené Křivoklátsko, kterou podepsalo už více než sedm tisíc lidí.
Jak dříve informovalo Aktuálně.cz, starostové se obávají zejména toho, že vlivem vyhlášení národního parku začne do oblasti jezdit nekontrolovatelné množství turistů a nový status tedy místu spíše uškodí.
Obermajer však věří, že nová značka národního parku sice může do oblasti dostat o něco více turistů, nepůjde ale o nic zásadního. Ačkoli jde o velice hodnotné území, pro běžného turistu nebude národní park na Křivoklátsku v porovnání s ostatními přísně chráněnými územími tolik atraktivní.
"Lidé, obzvláště rodiny s dětmi, potřebují více než pěkný les. Jezdí za atrakcemi. V Českém Švýcarsku je to třeba Pravčická brána, v Krkonoších Sněžka a v Podyjí vinice Šobes. Křivoklátsko ale žádnou takovou přírodní atrakci nemá," vysvětluje Obermajer.
O tom, zda je budou navštěvovat turisté, si podle něj mohou rozhodnout obce v blízkosti národního parku do velké míry samy například tím, že atrakce vybudují uměle. Obermajer uvádí příklad blízkých Hudlic, které nechaly vybudovat malou rozhlednu na Krušné hoře. "Do té doby na ni nikdo nechodil, nyní tam jezdí spousta lidí," říká ředitel.
Upozorňuje také na to, že národní park přinese Česku i vědecký potenciál. Bude možné sledovat například projevy klimatické změny v prostředí, které jinak člověk neovlivňuje. "Z toho si pak budeme moct brát ponaučení pro hospodářské lesy. Když máme těch lesů tolik, proč bychom si na tomto malém kousku nedokázali říct, že zde národní park vytvoříme," uzavírá Obermajer.
