Brno - Doma měl třináct set trofejí a o jeho pytláctví si vykládala celá vesnice. Přesto Josef Konečný, který si vysloužil přezdívky "král pytláků" nebo "pytlák století", odešel v pondělí od Okresního soudu Brno-venkov bez trestu.
Za pytláctví s desetimilionovou škodou mu přitom hrozilo i pět let vězení.
"Nebyl proveden žádný přímý důkaz. A ani nepřímé nevedou soud k tomu, aby mohl bez pochybností uznat vinu," odůvodnil rozhodnutí senátu soudce Antonín Krátký.
Konečný odcházel od soudu v dobré náladě. "Případ považuji za hon na čarodějnice. Nikdo mě nikdy neviděl pytlačit, jen policisté z toho všeho udělali boom," tvrdí třiačtyřicetiletý muž z Ořechova, u kterého policisté při domovní prohlídce našli velké množství zbraní.
Na střelné zbraně neměl povolení, některé byly upraveny tak, že by se s nimi dalo pohodlně pytlačit. Lidé ho často vídali v lese, slýchali i střelbu.
Konečný se nařčením směje. Podle vlastní verze stovky trofejí zdědil po předcích, další stovky nakoupil nebo dostal jako vášnivý sběratel. Soud jeho verzi nepotvrdil, ale ani nevyvrátil. Jak Konečný k soukromé sbírce gigantických rozměrů přišel, neodhalil.
Také hlavní znalec procesu, uznávaný myslivecký odborník Josef Hromas, u soudu potvrdil, že Konečný rozhodně sám tolik zvěře nalovit nemohl. S pomocí už by to prý ale dokázal.
O lovecký lístek přišel
Josef Konečný není zrovna "svatoušek". Za pytláctví ho už jednou potrestali. Před čtrnácti lety ještě vlastnil lovecký lístek, jenže protizákonně ulovil jelena. Za pytláctví dostal podmínku a o lístek přišel.
Jenže podle mnoha lidí z Ořechova Konečný s pytlačením nepřestal. Chlubil se tím prý třeba po pár sklenkách v hospodě. Deníku Aktuálně.cz Konečného řádění před časem přiznal místní myslivec, který si přál zůstat v anonymitě.
"Signály, že Konečný pytlačí, tu byly už dříve, dokonce byla několikrát upozorněna policie, ale nikdy prý nebyl dostatek důkazů," tvrdil myslivec.
Podobná obvinění padla i u soudu. Přímo při činu prý ale Konečného nikdy nikdo nechytil, i když lidé věděli, že se v lese pohybuje, a slýchali střelbu. On sám tvrdí, že v lese jen nastřeloval zbraně do terče.
Právě vášeň pro střelbu nakonec byla Konečnému osudná. Před čtyřmi lety se opil a s pistolí v ruce vyrazil ke známým, kde byla na návštěvě jeho žena. Začal na dům střílet a opilý pak ujížděl před policií.
Při domovní prohlídce u Konečných pak policisté našli kromě neuvěřitelného počtu trofejí také několik mrazáků s masem a sbírku zbraní. Za incident se střelbou si Konečný odseděl dva a půl roku.
Znalec: Musel by jen chodit a střílet
Soudní znalec a vysokoškolský profesor Josef Hromas odhadl celkovou škodu za upytlačenou zvěř na devět a půl milionu korun.
Sám žasnul nad sbírkou velkou jako třetina exponátů na zámku Konopiště. Konečný by podle něj za dvanáct let, kdy měl podle obžaloby pytlačit, takový počet zvěře sám nalovit teoreticky mohl, "jen chodil a střílel". Tedy to, že by Konečný všechny kusy upytlačil sám, vyloučil.
Celkem policie evidovala 1358 kusů trofejní zvěře. Podle Hromase je nemožné, aby Konečný tolik zvířat postřílel za dvanáct let na deseti tisících hektarech šesti honiteb v okolí Ořechova, aniž by si toho místní myslivci všimli.
Vysvětlení se tak nabízí několik. Konečný mohl pytlačit za tichého souhlasu ostatních myslivců, nebo s nimi přímo spolupracovat, a dělit se o zisk.
"Obchod s masem lovné zvěře je jistou mafií," přiznal před časem v rozhovoru pro Aktuálně.cz předseda Českomoravské myslivecké jednoty Jaroslav Palas.
Konečný ale mohl napytlačit sám třeba jen část zvěře a zbytek trofejí získat skutečně jinak.
Nebo je pravdivá celá jeho verze o propadnutí sběratelské vášni, kdy sbírku zděděnou po dědovi a otci dále rozšiřoval nakupováním přes inzeráty, z chovných farem a sběrem shozů.
Jak chytit pytláka? Jedině při činu
Státnímu zástupci Romanu Staňkovi se Konečného obhajoba nezdála. Jednak by totiž potřeboval na nákupy trofejí podstatný finanční obnos, jednak žalobce poukazoval na skutečnost, že trofeje nebyly navrtány. Legální trofeje si totiž lovci nechávají u okresních spolků označit.
"Navrtávání není zákonná povinnost, ale tradice," namítal obhájce Konečného Luděk Růžička.
Ani sebelepší znalec nemůže rozeznat legální trofej od nelegální. To nakonec u soudu připustil i odborník Hromas, který upozornil na to, že trofeje nejsou navrtány.
A soud proto nemohl jen podle paroží, kůží a masa z mrazáku určit, jestli je skutečně Konečný pytlákem století. Musel by mít přímý důkaz, třeba ho nachytat, jak si srnu z lesa odváží. „Pytláci musejí být chyceni při činu. Mě tady obviňují a já jsem zatím seděl doma," tvrdí celou dobu Konečný.
"Já nedovedu vůbec posoudit, jestli je pytlák," přemítá Hromas. "Rozhodně nejsem schopen prokázat. Nakoupit se tolik trofejí určitě dá. Nalovit taky, ale za pouhých dvanáct let jedním člověkem rozhodně ne," dodává.
