Vaše firma byla dosud zvyklá na výrobu konstrukcí pro rakety nebo sondy. Teď máte vyrobit přístroje pro experimenty na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) pro misi Biomission 2019. To je docela změna, ne?
Je to velká změna, ale je to změna, kterou jsme chtěli. Zabýváme se nosnými raketami, konstrukcí velkých družic a mikrogravitací. Vesmír nás zajímá z hlediska byznysu i výzkumu. Vždycky jsme byli spíš dodavatelem někoho, v potravním řetězci jsme byli hodně nízko. Časem jsme se naučili, jak to na ISS chodí, jaká má pravidla. A podařilo se nám přeskočit všechny velké firmy, které byly dosud zvyklé dostávat podobné zakázky. Najednou jsme se objevili na seznamu přímých dodavatelů ISS my a všichni se divili, co tam děláme. I pro nás je to tedy nové, ale mikrogravitací se zabýváme už roky. Výzva to je pro naše operátory. Dosud byli zvyklí vyvíjet zařízení velké třeba pět metrů. Teď pracují na přístrojích o velikosti tužky.
Jaké přesně přístroje pošlete na ISS?
Můžete si to představit jako miniaturní laboratoře, které tam a zpátky dopraví biologické vzorky, které do nich vložíme společně s vědci ze švýcarského centra BIOTESC (jedná se o podpůrné centrum Evropské kosmické agentury, pozn. red.). Připravujeme tři experimenty a ke každému z nich vzniknou dvě laboratoře - jedna na Zemi, druhá poletí do vesmíru. Pro vědce je důležité, aby měli data jak z vesmíru, tak ze Země, aby je mohli porovnat.
Předtím jste zmínil, že se všichni divili, když jste zakázku dostali. Co jste pro to museli udělat?
Vizí naší firmy je nebát se otevírat dveře tam, kde je ještě nikdo jiný neotevřel. A nepodceňovat se kvůli tomu, že jsme z Česka, a tím pádem na to nemáme. Všichni říkají, že Česko je v Evropské kosmické agentuře (ESA) celkem nově a nemůže takové věci dělat. Ale to není pravda. Máme tu skvělé konstrukční zázemí, skvělé znalosti. Umíme vyrábět letadla, tak proč bychom nezvládli kosmické lodě? My jsme věřili, že na to máme, a výběrové řízení ESA jsme vyhráli.
V Evropě dostávají zakázky v oboru mikrogravitace tři velmoci - firmy z Německa, Itálie a Belgie. Jejich návrhy jsou takové, aby byly co nejpřívětivější pro ně. My jsme nechtěli navrhnout přístroje, které by vyhovovaly nám nebo ESA, ale takové, které se budou dobře ovládat astronautům. Mají to těžké, musí udělat stovky experimentů, každých deset minut se věnují něčemu jinému. Čili jsme se na to podívali optikou uživatele, který dostane nové zařízení do ruky a má deset minut na to, provést s ním celý experiment. Takže jsme to navrhli tak, jako když skládáte stůl z Ikey. Aby to zvládl každý. A tím jsme to vyhráli.
Myslíte, že vám pomohlo k získání zakázky i to, že jste vyvinuli nosič satelitů pro raketu Vega, díky čemuž loni odstartovala první raketa s českou vlajkou?
Je pravda, že i díky tomu už jméno naší firmy kdekdo zná, už nejsme neznámou společností a ESA už ví, že nám může věřit. Takže to určitě pomohlo. Ale z technického pohledu na to nemá start Vegy vliv. Pomohly nám spíš zkušenosti s mikrogravitací a dlouhodobá práce na menších projektech.
Znamená to, že roste důvěra ESA v Česko, když nám dává takto důležité zakázky?
Ano, stoprocentně, ukazuje to, že nám důvěřuje. My Češi máme na to, stát se lídrem v mnoha disciplínách kosmického průmyslu. Byli jsme natolik velcí blázni, že jsme přijali zakázku na nosiče pro raketu Vega. Díky tomu, že to vyšlo, dnes už nemusíme nikoho přesvědčovat, že na to máme. Debata na úrovni ESA dnes už není o tom, jestli Češi takové zakázky zvládnou. Teď už záleží jen na politice, který stát jakou zakázku dostane, ale ne na tom, jestli nám někdo důvěřuje. A to je obrovský krok.
Na ISS pošlete vzorky pro tři experimenty. Jeden z nich má zjistit, proč astronauty ve vesmíru může ohrozit i běžná rýma. Jinými slovy, proč imunita ve stavu beztíže nefunguje. Jak to chcete zjistit?
Imunita astronautům ve vesmíru vůbec nezačne fungovat, jejich imunitní buňky se neaktivují. Když vás na Zemi napadne nějaký vir, tyto buňky se začnou množit a začnou ho likvidovat. A to se ve vesmíru z nějakého důvodu neděje. Souvisí to s kmenovými buňkami z kostní dřeně. Chceme to zkoumat i na pulcích, jejichž protilátky jsou podobné jako u lidí. Tím, že je vyšleme do vesmíru, zjistíme, jaký je rozdíl, když se pulec narodí a žije na Zemi, oproti tomu, když se narodí a žije ve vesmíru.
Díky tomu budeme schopni vysledovat, kdy nastane ten zlom, že se buňky ve vesmíru začnou vyvíjet jinak, a imunita tím pádem nefunguje. K tomu je důležité, aby vzorky byly ve vesmíru, kde je mnohem větší radiace, což má na imunitu vliv. A to nejde na Zemi simulovat. Stav beztíže ano, ale my potřebujeme vystavit vzorky také radioaktivnímu záření.
A co se očekává od astronautů, když váš přístroj dostanou do rukou?
Potřebujeme, aby laboratoř čas od času zapnuli, protože bude biologickým vzorkům dodávat živiny, tedy je bude udržovat naživu. Astronauti jednou za čas vymění zásobník se vzorky, které nám pak pošlou zpátky. Bude jim k tomu stačit zmáčknout jedno tlačítko, vše ostatní pro ně připravíme a laboratoř to zvládne sama, bude zcela autonomní. Astronauti se tak nebudou muset starat o celou proceduru, bude jim stačit jedno tlačítko.
Jak vážný problém pro astronauty představuje, že se jim neaktivuje imunitní systém? Stává se často, že kvůli tomu musí ukončit předčasně misi a vrátit se domů?
Stalo se jednou, že astronaut dostal chřipku a musel se vrátit zpátky na Zemi. Lze tomu předejít tím, že předtím, než astronaut letí na ISS, musí na několik týdnů do karantény, kde ho nikdo nemůže navštěvovat. Je tam filtrovaný vzduch, astronaut nepřijde do styku s viry, čímž se předejde tomu, aby ve vesmíru onemocněl.
Jaké využití může mít takový experiment s imunitou pro život na Zemi?
Já vždycky říkám, že hledáme nesmrtelnost. Imunita staršího člověka se chová velmi podobně jako imunita astronauta. Spousta lidí umírá ve stáří na běžnější choroby, jako je zápal plic. Tělo si s tím už není schopno poradit. Pokud zjistíme, jak imunitu nastartovat, když nefunguje, tak bude úplně jedno, jestli to použijeme ve vesmíru, nebo na Zemi u člověka, který už nemá dost imunitních buněk. Když najdeme způsob, jak podnítit tvoření imunitních buněk, pomůžeme zjistit, jak vědecky zvýšit imunitu organismu a prodloužit tím život lidí na Zemi.
Jak náročné bude dopravit žabí vajíčka na Mezinárodní vesmírnou stanici?
Bude to těžké. Vyneseme je tam raketou společnosti SpaceX Falcon 9, stejně jako ostatní biologické vzorky. Ta má lepší parametry než evropské rakety, při startu je přívětivější, tolik nevibruje. Do vesmíru pošleme žabí vajíčka, která se na ISS vylíhnou, a pak budeme pozorovat, jak se pulcům vyvíjí imunita. Laboratoř i tekutina, ve které budou uchováni, musí být vyvinuté natolik dobře, aby pulci odolali výkyvům teplot. Při startu je obrovský žár a ve vesmíru zase zima. Takže je to velká konstrukční výzva. Musíme myslet na detaily. Třeba jsme řešili i to, že žabí vajíčka musíme naložit do rakety těsně před odletem, nemůžeme je stresovat. Takže hledáme místo, kde lze na Floridě koupit žabí vajíčka co nejblíž od odpalové rampy. Potřebujeme čerstvá vajíčka, nezatížená stresem nebo náchylností na nemoci. Takže koupíme žabí vajíčka a ta okamžitě poletí do vesmíru.
Co s nimi pak udělají astronauti?
Astronauti je vloží do inkubátoru Kubik, který je uložený v evropském modulu Columbus na ISS. Ten je schopný je zahřát, aby se mohla dál vyvíjet. Takže astronauti vezmou naši laboratoř s vajíčky a dají je do schránky se stabilní teplotou.
Zapojíte se také do experimentu, který se bude zabývat recyklací moči. O co přesně půjde?
Chceme najít způsob, jak efektivně biologickým způsobem recyklovat moč nebo jakoukoliv jinou odpadní vodu, kterou člověk vytvoří ve vesmíru. Na zemi už to umíme a teď se to potřebujeme naučit ve vesmíru. Je to důležité pro dlouhé cesty do vesmíru. Cesta na Mars trvá 600 dní. Nemůžete si s sebou vzít zásoby vody a potravin pro celou posádku. Takže je potřeba najít způsob, jak vodu efektivně recyklovat. Asi hned nevyvineme zařízení na recyklování pitné vody, ale doufáme, že se k tomu jednou dostaneme. Samozřejmě by nám to pomohlo i na Zemi.
Zatím směřujeme k tomu, že za použití filtračních řas vyvineme přístroj na vodu, respektive rostlinný roztok, kterým by astronauti mohli zalévat rostliny, a tím je pěstovat. Takže recyklovaná moč by pomohla pěstovat rostliny ve vesmíru. Následně doufáme, že vytvoříme fotosyntézu. To je náš největší cíl. Vytvořit fotosyntézu na Marsu s tím, co tam dopraví lidé ze Země.
Nakolik by to dokázalo uspíšit cestu na Mars?
Největší problém ve vesmíru je vždycky hmotnost. Rakety mají obrovské motory, ale do vesmíru vynesou třeba jen tunu nákladu. Zatím neexistuje raketa, která by dokázala vynést nahoru vodu a potraviny pro několikačlennou posádku, která navíc plánuje na Marsu zůstat. V tomto ohledu by to tedy bylo významné.
Budete se podílet i na komunikaci s astronauty? Například v případě, že by potřebovali poradit s něčím ohledně fungování vaší laboratoře…
Komunikaci zajišťuje švýcarské centrum BIOTESC. I tam je česká stopa, pracuje tam vědkyně Magdalena Herová. Komunikovat s astronauty ale může jen pár lidí. Kdyby nastal nějaký problém, úplně stejná laboratoř, jakou budou mít na ISS, bude na Zemi, budou se tak moct podívat třeba na video a zjistit, v čem chybují. Astronauti mají daný program dlouho dopředu, protože experimentů je spousta. Do toho musí zvládat obsluhu ISS, takže mají kalendář naplánovaný po minutách. Takže i když mise bude startovat za dva roky, tak my už teď musíme řešit, kdy nebo jak dlouho bude daný astronaut s laboratoří operovat.
Vy dva roky dopředu řešíte, kdy budou astronauti ovládat zařízení, které ještě není ani hotové?
Ano, ale může se to změnit. Může se třeba stát, že raketa bude mít zpoždění kvůli nepříznivému počasí. Okamžik, kdy raketa s nákladem na ISS přiletí, je ale potřeba si zabookovat dost dlouho dopředu, protože je to třeba na rok dopředu vyprodané. Takže už teď to musíme řešit. A ve chvíli, kdy budeme vědět, že máme na ISS místo, musíme se okamžitě domluvit na odletu rakety, aby to všechno časově sedělo. Protože to nejhorší, co se může stát, je, že experiment doletí později, než kdy se mu má astronaut věnovat. Astronaut bude mít na náš experiment třeba deset minut času, o které by přišel, a pak už by na něj neměl čas. A nejde poslat na ISS náklad třeba tři měsíce dopředu, aby tam někde ležel.
Získali jste smlouvu na zhotovení celého přístroje pro experimenty na ISS, jak významné je to pro Česko?
Velmi. Jak jsem zmínil, tradičně se mikrogravitací zabývala Itálie, Belgie a Německo. Česko se nikdy příliš nezapojovalo. Až teď jsme dostali větší zakázku v tomto oboru a jsme díky tomu dost vidět. Víc než když se třeba zapojíme do programu družic, na kterém pracují desítky zemí. Navíc to otevírá dveře dalším firmám, protože ESA vidí, že Česko zvládne pracovat pro ISS. A pokud to dobře dopadne, mohou se začít hlásit další české firmy. To samé se nám povedlo s raketou Vega. Chceme otevírat dveře šikovným firmám, které již díky nám budou mít důvěru ESA.
Nedávno jste někde řekl, že pro nás nebude ani problém vypouštět vlastní rakety…
Ano, to bude možné. Myslím, že do šesti let by Česko mohlo být velmi soběstačné v tom ohledu, že tu budeme vyrábět družice a nebudeme kvůli tomu potřebovat jet za hranice. Stále ještě totiž některé věci kupujeme ze zahraničí. A když už tohle zvládneme, je jedno, jestli postavíme družici, nebo raketu. Protože experti na to tady jsou. Dost se zapomíná na to, že tu máme skvělé odborníky ještě z éry komunismu. Sice stárnou, ale rozumí raketovým motorům, pracovali na tom v Sovětském svazu.
Jaké bylo dosud nejvyšší zapojení Česka v rámci projektů pro ISS?
Dosud Česko dělalo drobné subdodávky, třeba vyrobilo některou mechanickou součástku pro větší zařízení jiných zahraničních firem. Ale že by někdo mohl vynést celé zařízení nahoru, to se zatím dosud nepovedlo.
