Konsent je výraz, který se v anglofonních zemích používá pro souhlas u sexu. Pokud sex neproběhne za souhlasu všech, jedná se o znásilnění.
Spolek nechce ženám říkat, co mají nebo nemají dělat, aby nebyly znásilněny. Naopak se soustředí spíše na muže, kterým vysvětluje, co obtěžování je a jaké důsledky má. A že sex musí probíhat jen se souhlasem obou partnerů a flirtování má být příjemné pro všechny zúčastněné. Ženy pak podporují, aby se nebály ozvat.
"Sexuální obtěžování má různé formy a každý ho vnímá trochu jinak - pro někoho je to jen slovní komentář nebo dlouhé zírání do výstřihu," líčí Johanna Nejedlová a dodává: "Muži a ženy vnímají sexuální obtěžování trochu jinak a to je podle mě jeden z důvodů, proč k němu dochází."
Situace se však pozvolna lepší, za komunismu běžný model, kdy sekretářka byla od toho, aby nadřízenému zvedala telefony, vařila kávu a byla mu po vůli, je již v dnešní době těžko představitelný.
"Mnohem více se o tom mluví, sexuální obtěžování je definováno i v zákoníku práce, máme nástroje, jak ho v zaměstnání řešit. Nicméně ve velkých podnicích většinou chybí systém. Málokdo ví, kam se má obrátit pro pomoc, když potřebuje podobný problém řešit. Určitě je to ale lepší než dříve," hodnotí dnešní stav Nejedlová.
Hodně potíží podle ní v Česku stále páchá překlad výrazu "sexual harassment", což v angličtině znamená sexuální trápení či soužení. Oproti tomu české "harašení" se vnímá jako nevinná laškovná interakce, což ukazuje, že to stále ještě nepovažujeme za závažný problém," vysvětluje, kolik těžkostí spisovatel Josef Škvorecký napáchal svým hravým označením.
O tom, že je v této oblasti ještě hodně práce s osvětou, svědčí některé výroky Jaroslava Kubery, který se jako předseda Senátu sexuálním obtěžováním dokonce chlubí. Do části společnosti to podle Nejedlové vysílá signál, že je takové chování v pořádku. Část to ale naopak aktivizuje a ta se pak proti jeho postojům vymezí, když zjistí, jak silná slova procházejí takto vysoce postavenému muži.
Znásilnění v číslech
- Znásilnění za svůj život zažije každá desátá žena
- Ročně se v Česku odehraje 7 000 až 20 000 znásilnění
- Na policii je ročně hlášeno okolo šesti set znásilnění - tedy jedno až dvě denně
- Devět z deseti znásilnění spáchá osoba, kterou oběť zná - soused, barman, nadřízený, kamarád…
- Polovinu znásilnění spáchá partner nebo manžel
- Odsouzena jsou dvě procenta pachatelů
- Falešná obvinění z celkového počtu ohlášených případů znásilnění činí 6 až 10 procent (u ostatních trestných činů je to pět procent)
- Devět z deseti obětí znásilnění jsou ženy, deset procent muži
Zdroj: Konsent.cz
"Když slyším pana Kuberu, říkám si, že my žádnou kampaň #MeToo nepotřebujeme, protože čeští pachatelé se tím, že někoho obtěžovali, pochlubí sami," doplňuje.
Velkým a za dlouhá léta vžitým mýtem byla představa, že sexuální delikt páchá výhradně nějaký asociální či deviantní jedinec ("úchyl") kdesi na odlehlém temném místě. O těchto případech se totiž nejvíce hovoří v médiích. Jenže jak data ukazují, 90 procent aktérů znásilnění žena zná, a z padesáti procent jde dokonce o jejího partnera či manžela, a vše se tedy často odehrává za zdmi domova.
"Ročně se stane v Česku nejméně sedm tisíc znásilnění, na policii je však nahlášeno pouze okolo šesti set. Žena se nachází v situaci, po níž mnohdy na policii jít nechce, navíc když je pachatelem někdo blízký, není jednoduché ho jít nahlásit," vysvětluje Johanna Nejedlová.
Nesouhlasí také se stereotypním pohledem, který ostatně novější antropologické studie vyvracejí, že muž je od přírody dobyvatel a lovec s obrovskou sexuální energií, kterou si musí někde vybít, zatímco ženy jsou spíše pečovatelky a strážkyně domácího krbu. "Někdy to může být přesně naopak, je k tomu potřeba přistupovat zcela individuálně, tyto paušalizace jsou stereotypní a zkreslené."
Ne znamená ne. I v baru
S kamarádkou Barborou Mojžíšovou se zaměřily na situaci v českých hudebních klubech a barech, kde je sexuální obtěžování každodenní realitou. "Přítomní muži mají často pocit, že ‚ne‘ neznamená ‚ne‘, myslí si, že musí překonat prvotní odpor. Ženy si ale v dnešní době nehrají na nedobytné, protože by musely být cudné. A pak jsou v klubech a barech lidé, kteří si prostě chtějí sáhnout, zvláště jsou-li posilněni alkoholem," líčí Nejedlová.
Mýtů a zkreslených pohledů na věc tu podle ní funguje celá řada. Třeba že když do klubu nebo baru přijde žena bez partnera, tak tam jde lovit. "Snažíme se mužům vysvětlit, že ženy nechodí do barů jen proto, aby se seznamovaly. Nebo některé se i seznámit přišly, ale nemusí mít zájem přímo o ně. Celkově máme pocit, že jako společnost neumíme přijímat odmítnutí," vysvětluje spoluzakladatelka Konsentu.
Potýkají se i s dalším zakořeněným mýtem, že si žena říká o flirt, obtěžování či přímo znásilnění, když si na sebe vezme výrazně krátké šaty. "Jenže ona se tak mohla obléknout proto, že se jí takový styl líbí, anebo opět - chce někoho zaujmout, ale třeba ne dotyčného, který ji otravuje," upozorňuje Nejedlová s tím, že nemá nic proti flirtování, ale musí s tím souhlasit obě strany.
Spustily proto kampaň "Respekt je sexy". Oslovily několik známých pražských barů a chtějí zde proškolit personál, na nějž se žena bude moci obrátit, pakliže v jejich podniku bude mít nějakou špatnou zkušenost.
"Nechceme, aby po prvním oznámení dotyčného drsně zpacifikovali, jde nám hlavně o komunikaci, upozornění, že podobné chování v podniku není tolerováno. Protože dneska je to tak, že ženy, které měly nějaký špatný zážitek, odcházejí, zatímco pachatelé zůstávají a vesele se baví dál."
Osvěta ve školách i na Prague Pride
Inspirovali se na západě Evropy a v Izraeli, kde je zcela běžné, že zaměstnanci klubů či barů procházejí kurzy první pomoci či školeními, jak řešit konfliktní situace.
Chystají rovněž velkou spolupráci s Prague Pride. Jak Nejedlová upozorňuje, obtěžování se děje i v gay a lesbické komunitě a i zde je co napravovat.
Konsent se také zabývá osvětou na školách, kde nad modelovými příklady s žáky diskutují, jak jednat v určitých situacích a co už může být považováno za sexuální obtěžování.
Děti nestraší, ale snaží se jim vysvětlit, že sex je v pořádku, jen když ho chtějí mít všichni zúčastnění. Diskutují s nimi také o pornografii nebo o zasílání nahých fotografií. Zdůrazňují, že je třeba být ostražitý, pokud někomu něco takového zasílají, ale že chyba je především v tom, kdo případně takovou fotografii zveřejní.
Nejsme flirtovací policie
Na svou iniciativu mají většinou kladné ohlasy, těch pár záporných prý plyne z nepochopení jejich snahy. "My fakt nechceme dělat flirtovací policii ani někomu zakazovat seznamování, ale chceme, aby měl šanci se ozvat, když se někdo cítí nepříjemně."
Současná praxe je totiž taková, že mnohdy dívky přestaly kvůli sexuálnímu obtěžování do klubů a barů chodit a vyhledávají raději gay podniky, protože vědí, že tam budou mít klid.
V polovině května dostal Konsent od Člověka v tísni cenu pro mladé dobrovolníky Gratias Tibi. "Za to ocenění jsem moc ráda, protože mi přijde, že se ženskoprávní hnutí dost opomíjela a zapomínalo se, že jsou důležitou součástí těch lidskoprávních."
Jejich posláním je kromě všeobecné osvěty působit již na studenty na školách - aby se naučili respektovat druhého v otázce sexu, aby se coby potenciální oběti nebáli ozvat a - do třetice - aby dotyční uměli pomoci někomu, kdo sexuální násilí zažije. Protože i umět oběť citlivě vyslechnout a správně na ni reagovat může být velice složité.
"Stačí jedna neopatrná věta jako ‚A nevymyslela sis to?‘ nebo ‚No jo, tak nemáš furt nosit ty krátký sukně‘ a dotyčný se již nikdy nikomu nesvěří, navíc si to začne klást za vinu a může ho to ještě více traumatizovat," upozorňuje Nejedlová.
A jaké jsou další plány Konsentu? "V Česku je asi sedm tisíc škol a není v našich kapacitách, abychom všude měli přednášku. Proto bychom v budoucnu rádi školili učitele a budoucí pedagogy a ti už by se starali o osvětu mezi studenty sami," nastiňuje další kroky Johanna Nejedlová.
