Aktuálně.cz: V prohlášení zmiňujete, že některé osobnosti, které zvažují kandidaturu, se vám zdají zajímavé a mají podle vás slušné šance uspět v prezidentském klání. O kom jste přesně mluvil?
Petr Kolář: Mám nějaké svoje preference a mám nějaké své favority. Dokážu si u některých představit, že budou skvělými prezidenty, ale obávám se, že nebudou mít takovou šanci. Jsou tu ale jiní, kteří tu šanci mají větší.
Takový kandidát může být například profesor Jiří Drahoš, pokud by se rozhodl kandidovat. To je přesně člověk, který je slušný, důstojný, mravně integrovaný, ale zároveň to není žádný Antizeman.
V některých otázkách je pravicově vyhraněný, ale jinak je poměrně široce rozkročený, takže mám dojem, že by Zemanovy voliče mohl oslovit.
A byl byste jemu či někomu jinému ochoten radit při prezidentské kampani?
Já si myslím, že by bylo fér, aby o to nejprve projevili zájem. Moje podpora je rozhodně nesmí poškodit. Já jsem přece jen nějak názorově vyhraněný a jsem ve společnosti nějak vnímán, a pokud mám nějaký upřimný zájem, tak aby tady nebyl prezident, který nám dělá ostudu. Aby Miloše Zemana někdo porazil, tak tomu musím podřídit své osobní pocity a ambice.
S některými mluvím a někteří jeví zájem o konzultace a podporu. Otázka je, jestli mají zájem, abych se k nim hlásil veřejně. Zda mě chtějí identifikovat jako osobu, se kterou budou konzultovat zahraniční či bezpečnostní politiku.
Vstoupil byste do volebního týmu určitého kandidáta?
Na to asi nebudu mít kapacitu, ale jsem připraven v rámci svých možností těm lidem pomáhat. Je otázka, jestli by to bylo exkluzivně jednomu z nich. Chtěl bych být spíše nápomocen těm, kteří o to budou stát.
Kandidaturu jste vzdal také kvůli tomu, že nechcete tříštit síly mezi více kandidátů. Existuje podle vás recept, jak současného prezidenta porazit?
Zemanovský tábor má jednoho kandidáta a ten druhý tábor bude mít několik různých kandidátů. Já si myslím, že aby se uspělo, je třeba spíše spojovat síly. Řada Zemanových voličů už je zklamaná prezidentem a někteří se za něj třeba i stydí. Těžko ale připustí, že alternativou je Antizeman. To je psychologie. Lidé neradi připouští, že se tak strašně spletli, a proto si myslím, že nebudou hledat úplný protiklad.
Nemáte přece jen dojem, že kdokoli bude chtít Zemana porazit, bude se muset takříkajíc ušpinit? Například v postoji k migraci a podobně.
To je třeba věc, kde bychom neměli nechávat prezidentu Zemanovi prostor k tomu, aby on se tvářil, že on je s doktorem Robejškem a panem Okamurou jediným zachráncem české civilizace, kultury a identity. To není žádná exkluzivita prezidenta Zemana.
V tomhle ohledu jsem dostatečně konzervativní člověk a sám bych souhlasil s tím, že máme mít přehled o tom, koho sem pouštíme a zároveň po těch lidech chtít, aby přistoupili na naše pravidla. Ti lidé musí respektovat, že jsme tolerantní společnost a že jedno náboženství nelze povyšovat nad zákony.
Pokud by Miloš Zeman opět vyhrál volby, co by to podle vás pro Česko znamenalo?
Já se bojím, že už si to opravdu nemůžeme dovolit. Může to mít fatální dopady na naše sebevědomí, politickou kulturu a na to, jak jsme vnímáni okolím a našimi spojenci. A je tu ještě jedna věc, na kterou nesmíme zapomínat. Kromě voleb prezidentských máme také volby sněmovní.
Pokud by to mělo dopadnout tak, že některé demokratické strany se tam nedostanou, tak ta sestava v parlamentu může být hodně divoká. A teď si představte tento scénář v kombinaci se Zemanem na Hradě.
Prezident Zeman inspirovaný Putinem se rozhodl, že bude dělat kampaň výkonem své funkce, což dělá vlastně celou dobu. Určit termín voleb je v kompetenci prezidenta a on může vybrat ten nejzazší termín na konci října. Tím pádem by od října do ledna, kdy budou zřejmě prezidentské volby, byl ve všech médiích viděn jako ten státník, který přijímá na Hradě předsedy parlamentních stran a jedná s nimi, koho pověří sestavením vlády. Pro kteréhokoliv prezidentského kandidáta bude velmi těžké, aby alespoň část zájmu médií a veřejnosti přesměroval na sebe.
