Kolaps šluknovského ghetta: Starý cikán se bojí mladých

Tomáš Netočný
30. 8. 2011 8:15
Ve Šluknovském výběžku dospívá generace dětí, které nikdy neviděly rodiče pracovat
Na sídlišti v Rumburku žijí lidé všech generací. Některé spojuje romská národnost, nedostatek práce a nejasná budoucnost...
Na sídlišti v Rumburku žijí lidé všech generací. Některé spojuje romská národnost, nedostatek práce a nejasná budoucnost... | Foto: Jan Langer

Šluknov - Před vchodem do paneláku na pomezí zelené louky a malého města posedávají krátce po poledni dvě ženy.

Jedna středního věku, druhá v tmavé tváři už samá vráska. Obě pokuřují.

Další sousedka věší na šňůru prádlo, mezi domy pobíhají malé děti a jejich psi. Trávník i chodníky jsou čisté, nikde žádný nedopalek ani psí lejno.

Vtom se mladší žena vymrští a rozběhne se ke skupince výrostků u protějšího domu: "Okamžitě padej dolů! Nebo tě fotr přerazí!"

Jeden z mladíků poskakuje po desce venkovního stolu a z rozhněvané sousedky si vůbec nic nedělá. Také partička se směje a další chlapec vyskakuje na stůl. Hněv ani hrozba "fotrem" nepomohly.

Naopak. Někdo z chumlu máchne vzpurně pěstí.

"Vidíte, co se tady děje?" říká žena, když si sedá zpátky před dům a zapaluje cigaretu. "Tohle tu nikdy nebývalo, tohle ne. Aby se staří cikáni báli mladých."

Děti tátu pracovat neviděly

Sociální vyloučení

  • Dorůstá generace mladých lidí, jejichž rodiče přišli v 90. letech o práci a už ji nikdy nenašli.
  • Rodiny žijí z podpor a sociálních dávek. Když jim peníze nestačí, přilepšují si krádežemi a půjčují si u lichvářů.
  • Děti v takových rodinách nikdy neviděly otce a matku pracovat.
  • Rodiny se navíc třeba jen v rámci jednoho okresu často stěhují, takže děti ztratily jakékoli sociální vazby tam, kde byly doma.
  • Taková mládež nevidí žádnou smysluplnou perspektivu a právě ona je nejčastěji pachatelem násilných trestných činů.

Ulice na okraji Šluknova nese jednoduché jméno - Sídliště. Tři z pěti panelových domů na kraji louky obývají téměř výhradně Romové.

Vládní Agentura pro sociální začleňování má tuhle část nejsevernějšího města republiky na seznamu českých ghett.

Hlavně proto, že tu na okraji společnosti žije několik desítek lidí všech věkových skupin a všichni jsou na tom stejně. Jsou Romové, nemají práci a jsou odkázaní na peníze, které do sociálního systému vybírá stát od těch, kteří práci mají.

"Vyrůstá generace mladých lidí v naprostém sociálním odloučení," potvrdil ředitel agentury Martin Šimáček. "Narodili se v devadesátých letech, kdy jejich rodiče přicházeli o práci a nikdy už žádnou jinou neměli. Ty děti nikdy neviděly otce nebo matku vydělávat peníze."

Od centra Šluknova přibíhají malí chlapci a mizí ve dveřích paneláku. "Už jsou na náměstí! Skini jsou na náměstí," křičí skupinka, která se mezi domy přiřítí chvíli po nich.

Do party mladíků podupávajících na stole jako když střelí. Vmžiku zapadnou do domu, aniž by nějaký "fotr" byl vůbec v dohledu.

V nedalekém Rumburku se dnes schyluje k demonstraci proti Romům a obavy z nepokojů zasáhly i Šluknov. Jeho ghetto patří v tomto regionu k nejznámějším a také tady už třetí den hlídkují speciální policejní jednotky. Mezi lidmi se šíří zvěsti, že se blíží desítky skinheadů z Česka a Německa.

Práci nemá nikdo, ale hlad taky ne

"Rodičů se nebojí. Ale stačí zařvat skin a je klid. Kdybyste viděl, jak to tady někdy vypadá v noci. To se nedá vydržet, nezamhouříte oko, když se začne pít," rozpovídá se starší z obou Romek na zápraží.

Její kamarádka podlehla panice a zmizela domů, stará paní však klidně kouří dál.

Foto: Jan Langer

"Doma v Bardějově nás bylo devět. A když otec bouchnul pěstí, nikdo ani oči nezvednul," vzpomíná. "Věděli jsme, že bez otce bychom umřeli hlady. To už není pravda. Práci nemá nikdo, ale hlad taky ne."

Na jméno se paní ze šluknovského sídliště neptáme. Bylo by to zbytečné. Nikdo se tu nechce moc fotit a diskutovat s novináři, natož aby se někde objevilo, jak se jmenuje.

Přistěhovala se za svým mužem před čtyřiceti lety. Od té doby žije ve Šluknově a na Slovensku už nikdy nebyla. Práci paní nemá přes deset let, kdy zkrachovala místní textilka.

Půjde sedět a rodina to odskáče

Zprávy o skinheadech nebyly pravdivé, poplach se ukázal zbytečným a děti i mladíci se začínají trousit mezi domy. Zatímco malí pobíhají sem a tam, jejich starší bráchové nervózně krouží kolem nás a snaží se zaslechnout, o čem je vlastně řeč.

Vachrlaté vztahy mezi Romy a bělochy ve Šluknovském výběžku narušila týden stará rvačka, při které přesila tmavých mladíků zbila v Rumburku skupinu bílých. Jeden z napadených skončil se zlomenou rukou, tři mladí Romové jsou ve vazbě. Vyšetřovatel je podezřívá z rasově motivovaného násilí.

Foto: Jan Langer

"Jeden je můj synovec," říká mohutný pan Václav na lavičce mezi paneláky minutu chůze od náměstí v Rumburku. "Vždycky se rád bil a otec nevěděl, co s ním. Teď ale kluk udělal velkou hovadinu. Půjde si sednout do basy a rodina to odskáče."

Jeho slova potvrdila událost hned druhý den večer. Zatímco obviněný mladý Rom čeká ve vazbě na výsledek vyšetřování, na dům jeho rodičů zaútočil rozvášněný dav bílých demonstrantů. Lidé povalili plot a zastavil je až kordon policistů v helmách, se štíty a psy.

Přestože velká část Romů cítí, že jim dospívající mládež přerostla přes hlavu a bude dělat stále větší problémy, nevědí, co s tím. "Dobře, že tady jsou," pochvaluje si pan Václav přítomnost speciálních jednotek hlídkujících v ulicích. "Místní policajti jsou na ty smrady krátcí a my sami taky."

A například humanitární organizace Člověk v tísni k tomu ve svých materiálech uvádí:

"Děti vyrůstající v prostředí sociálně vyloučených lokalit formuje uzavřený svět chudoby. Oproti běžným společenským normám v něm platí jiná pravidla a odlišné způsoby jednání. Záškoláctví, krádeže, gamblerství, drogová závislost či prostituce bývají v sociálních ghettech běžnou součástí života dospívajících. Významnou součástí služeb Programů sociální integrace jsou nízkoprahová zařízení, kde mohou děti a mládež smysluplně trávit svůj volný čas."

Herna, bazar, alternativa...

Také šéf vládní Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček je přesvědčený, že zkušení streetworkeři a centra pro mládež mohou začarovaný kruh rozetnout.

Tátu s mámou pracovat nikdy neviděli. Zato hernu v akci skoro denně...
Tátu s mámou pracovat nikdy neviděli. Zato hernu v akci skoro denně... | Foto: Jan Langer

"Pokud centra nabídnou alternativu, mohou mladé lidi stáhnout a nabídnout jim smysluplnou budoucnost," říká Šimáček. "Na to jsme se zaměřili už před lety a budeme v tom pokračovat."

Jenže přímo v Rumburku budou mít tyhle alternativy velkou konkurenci. Kde se objeví lidé bez práce, závislí na podpoře a sociálních dávkách, tam vyrůstají herny, bazary a sběrny.

Také paneláky nedaleko centra svírá takový prstenec. "Teď je tam prázdno. Ale až policajti zmizí, skončí zase všechny prachy tam. Měli by zůstat napořád," říká pan Václav.

 

Právě se děje

Další zprávy