Ladislav Loebe žil poměrně divoce, aktivně, sportoval. Sen dostat se do francouzské cizinecké legie sice nevyšel, alespoň však strávil kus života ve Francii, což považuje za nejkrásnější období svého života a zároveň období absolutní svobody. Všemožně si přivydělával, pomáhal místním nebo přespával pod širákem u Atlantiku.
Před úrazem se ve třiadvaceti letech živil jako vyhazovač v nočním podniku, ačkoliv se původně vyučil truhlářem. Osudnou se mu stala jedna z jeho vášní - rychlá jízda autem. Vážná autonehoda ho před více než dvaceti lety upoutala na invalidní vozík. "Jel jsem sám, neměl jsem bezpečnostní pás a podle toho to taky dopadlo," svěřuje se dnes Loebe.
Následovalo dlouhé zotavování. Jak po fyzické, tak psychické stránce. Sžíval se s invalidním vozíkem, vydatně s ním "trénoval" na sídlišti kousek od svého domova. "Jak se říká, že chůze je nejzdravější pro člověka, tak pro vozíčkáře je to asi jízda na vozíku. Díky tomu jsem byl víc fit a zároveň jsem mohl přemýšlet a vymýšlet, co dál," vysvětluje Ladislav.
Následně se dostal na obchodní akademii a setkal se se sdružením ParaCENTRUM Fenix, kam chodil cvičit a také na společenské akce. Pomohli mu dostat se na právnickou fakultu a on se pak začal nejen jako právník do činnosti organizace zapojovat. Dnes je dokonce jejím předsedou.
Knoflíková sbírka aneb „Knoflík spojuje“ ParaCENTRA Fenix
- Podporuje lidi s poškozenou míchou při příležitosti mezinárodního dne poranění míchy, který je 5. září.
- Do pondělí 5. září je možné zaslat dárcovskou SMS na číslo 87 777 ve tvaru DMS KNOFLIK 30 nebo 60 nebo 90, v závislosti na preferované částce.
- S členy organizace se lze 5. září setkat na náměstí Svobody v Brně a koupit si charitativní knoflík. Cílem akce je i osvěta o poranění míchy a životě lidí na vozíku.
- ParaCENTRUM Fenix poskytuje lidem s poraněnou míchou a jejich blízkým zdravotní a sociální služby od poradenství po fyzioterapii, ergoterapii i osobní asistenci.
- Mezi nejčastější příčiny poranění míchy patří dopravní nehody, pády z výšky, skoky do vody a sportovní úrazy.
Navzdory úrazu a následnému postižení mu láska ke sportu zůstala. Jezdí na terénním handbiku, vesluje na trenažéru a nedávno propadl tanci. Díky sbírce Konta Bariéry, ve spolupráci s Aktuálně.cz, získal vlastní taneční vozík.
V Česku žije deset tisíc vozíčkářů s poraněním míchy. Každoročně se tímto fatálním způsobem zraní 250 lidí. Právě jim má pomoci "knoflíková" sbírka a další charitativní akce organizace ParaCENTRUM Fenix.
Fatální pád z kola
Blanka Cabalková žila hektickým životem stavební inženýrky. Vše se zlomilo jedním pádem z kola. "Sjížděli jsme z kopce a prasklo mi brzdové lanko, takže jsem přepadla přes řídítka. Jediné, co si pamatuji, je, jak jsem si říkala, že hlavně nesmím spadnout na hlavu, protože jsem neměla přilbu," popisuje Cabalková.
Po rekonvalescenci se díky pojištění s manželem přestěhovali do bezbariérového bytu, v tom předešlém by s vozíkem ani neprojela dveřmi. V ParaCENTRU Fenix začala cvičit, ale hlavně se spojila s lidmi se stejným údělem. "Hodně užitečná byla i výměna zkušeností. Pokud je někdo na vozíku déle, tak už zná lépe různé výhody a nevýhody. Z toho si pak člověk může vzít to důležité a vymyslet si vlastní způsob, jak se s postižením vypořádat," vysvětluje Cabalková.
Teď v centru pracuje a je za to vděčná, protože raději než doma je mezi lidmi. Kolo také neopustila a jezdí na handbiku. Mimo jiné radí klientům s bezbariérovými úpravami v bytě a do budoucna by se ráda věnovala poradentství v oblasti bezbariérového cestování.
ParaCENTRUM Fenix pomáhá i při návratu do práce nebo nabízí fyzioterapii či osobní asistenci. Půjčují i pomůcky a pomáhají ve startu do nového života. Ve školách se studenty mluví o tom, jak úrazům předcházet a co následuje.
Osudný skok do vody
Jan Vočka se na invalidní vozík dostal už po základní škole, když o prázdninách na táboře skočil po hlavě do vody. "Ani dnes si neumím zodpovědět, proč jsem to udělal. Nebyl jsem na tom táboře poprvé, na tom samém místě jsem se koupal i rok předtím. Znal jsem to tam. Nevím, co mě to napadlo. Pár nocí jsem si kvůli tomu probrečel," říká dnes.
Z vody ho vytáhli kamarádi. "Po nárazu mi zabrnělo v páteři. Když mě položili vedle vody, dal jsem si ruce nad hlavu. A to bylo všechno, co jsem dokázal. Nohama jsem už nepohnul," pokračuje. V nemocnici měl čtyřprocentní šanci, že přežije operaci poraněné míchy. Zákrok a následné komplikace naštěstí zvládl.
Pomohli mu i lidé se stejnou zkušeností, trpělivě ho ujišťovali, že i když to teď bude těžší, život nekončí. Ještě více si to uvědomil během studia ve společnosti lidí se zdravotními problémy. "Došlo mi, že mám pořád ještě docela štěstí. Chodili se mnou do školy třeba i lidi, kteří věděli, že jim zbývá nanejvýš pět let. Ochabovaly jim svaly a nedalo se proti tomu nic dělat. Přitom si za to nemohli," vysvětluje Jan.
Po různých pracovních i životních zkušenostech dnes v ParaCENTRU Fenix pracuje vedle PR jako instruktor soběstačnosti.
Knoflíková sbírka je možností přispět, ale i dozvědět se více o lidech s poraněnou míchou. Třeba zjistit, že vozíčkáři i přes svůj handicap žijí velmi aktivní a zajímavé životy.
