Masaryka mělo důvod zabít více zemí, tvrdí badatel. Řekl, kde můžou ležet odpovědi

Po téměř 80 letech se znovu otevřel hrob Jana Masaryka. Co podle vás může současná exhumace jeho ostatků skutečně přinést? Čekáte, že by mohla zásadně změnit pohled na jeho smrt? 

Já si od toho zase tolik neslibuju. Myslím si, že to může přinést nějaké nové poznatky, ale že by se najednou zjistilo, že byl zastřelený nebo že měl někde nějakou ránu, to si nemyslím. To už by se asi ukázalo při těch předchozích pitvách. Ale dnešní forenzní metody jsou samozřejmě někde úplně jinde než před 78 lety. Mohou třeba zjistit nějaké mikroskopické stopy na kostech, které tehdy nebylo možné zjistit. Takže já bych to rozhodně nezavrhoval. Ale že bych očekával nějaký zásadní průlom, to ne. 

Kde tedy podle vás dnes hledat odpověď, pokud ji vůbec ještě můžeme najít? 

Osobně si myslím, že pokud by se nějaký zásadní průlom našel, museli bychom zajít do archivů sovětských tajných služeb nebo do archivů britských tajných služeb. Česká republika se v minulosti pokoušela dostat do sovětských archivů minimálně dvakrát, ale byla odmítnuta. Stejně tak jsme byli zdvořile odmítnuti Brity. Archivy tajných služeb se prostě nezpřístupňují. 

Proč právě tam? Co by v nich podle vás mohlo být? 

Mohly by tam být informace, které by nám pomohly zasadit Masarykovu smrt do širších souvislostí. Je to jedna z mála věcí, která by ještě mohla přinést něco nového. Ale nejsem tak naivní, že bych čekal dokument „Zabijte Masaryka – Stalin“. Takový dokument podle mě stejně nikdy nenajdeme. Pokud nějaký rozkaz existoval, mohl být ústní nebo mohl být úplně jinak formulovaný. 

Takže ani kdyby se ty archivy někdy otevřely, nemusí v nich být přímý důkaz vraždy? 

Samozřejmě ne. Ale mohly by tam být informace, které by nám pomohly některé verze potvrdit, nebo vyvrátit. Jinak se obávám, že se budeme dál pohybovat mezi různými hypotézami. Můžeme se k nějaké verzi přiblížit, ale jednoznačný závěr asi nikdy mít nebudeme. A právě proto se z toho tak snadno stává zdroj dalších konspiračních teorií. 

Co konkrétně by podle této teorie mohlo být motivem britských tajných služeb k odstranění Masaryka?

Jeden z argumentů je, že Masarykové obecně podporovali židovstvo a Jan Masaryk podporoval židovskou emigraci i v době, kdy to Britové zakázali. Oni měli kvóty na počty židovských imigrantů, pak se ty kvóty úplně zastavily a Jan Masaryk to tajně podporoval. A navíc Československo podporovalo Haganu, izraelskou organizaci, která tam bojovala proti Britům, vývozem zbraní.

Jedna z verzí tedy je, že právě odstraněním Masaryka by se mohlo trochu zabránit těmto věcem – emigraci a ilegálnímu vývozu zbraní. Zase když se podíváte, kdo všechno za tím vývozem zbraní stál, byl tam generál Heliodor Píka, ale hlavně o tom věděl a podporoval to Stalin. Ale že by si Britové odstraněním Masaryka pomohli, to se nedomnívám. Jsou to všechno spekulace.

Jednou z verzí je, že Masarykovi někdo dal omamnou látku do kávy a potom jeho tělo vyhodil z okna. Vy jste k této teorii poměrně kritický. Na čem stojí? 

Ta verze souvisí mimo jiné s profesorem Bydžovským a plukovníkem StB Františkem Fričem. Podle Bydžovského výpovědi měl dostat od Friče dokumenty, které měl odnést Masarykovi do pracovny. Tam mu měl dát do kávy omamnou látku.

Masaryk měl následně usnout nebo ztratit vědomí, načež měli Bydžovský s Fričem jeho tělo odnést k oknu a vyhodit ho ven. Bydžovský se k tomu při výsleších opakovaně přiznával, později ale všechno odvolal, když zjistil, že není zatčený kvůli Masarykově smrti, ale kvůli akci Střed, tedy případu Milady Horákové.

Je podle vás možné takové přiznání jednoduše odmítnout s tím, že ho StB získala násilím?

Někteří historikové říkají, že se nemusel přiznat, protože nebyl fyzicky mučený. Jenže když si pořádně přečtete protokoly, vidíte, jaký na něj byl vyvíjený tlak. Nedovolili mu spát, svítili na něj světlem, mohl být třeba čtyřicet hodin vzhůru. A když máte rodinu a někdo vám pohrozí, že se zítra může stát něco vaší manželce, podepíšete všechno.

Co je pro vás na jeho výpovědi nejproblematičtější? 

Pro mě je docela zásadní, že sama StB nakonec od vyšetřování vraždy ustoupila. Bydžovský byl odsouzen za velezradu, ne za vraždu Jana Masaryka. Když si pak přečtete celý ten protokol, je tam spousta věcí, které mi nesedí. 

Související

„Udělám všechno, ale tohle ne.“ Nová stopa po otevření hrobu Masaryka, badatel promluvil

Co konkrétně?

Podle jeho výpovědi měl Bydžovský přinést Masarykovi dokumenty do pracovny, dát mu do kávy omamný prostředek a počkat, až Masaryk ztratí vědomí. Pak měl přijít Frič a společně měli jeho tělo odnést k oknu a vyhodit ven.

Jenže když se podíváme na dispozici bytu, nedává mi to úplně smysl. Masaryk seděl u pracovního stolu, za ním byla pohovka a okno bylo přímo tady. Takže proč bych měl nejdřív obejít stůl, dostat se k tělu, zvednout devadesát, možná dvaadevadesát kilogramů těžkého člověka a potom ho ve dvou táhnout přes celý byt k jinému oknu?

Navíc by tím zvyšovali riziko, že je někdo uslyší.

Přesně tak. Komorník Příhoda bydlel o patro výš a mohl něco slyšet. Pokud bych měl někoho zabít a chtěl jeho tělo vyhodit z okna, tak přece využiju okno, které mám nejblíž. Proč bych s tím tělem chodil přes celý byt? I z tohoto pohledu mi ta rekonstrukce připadá velmi problematická.

Vy jste přitom říkal, že problém může být i v tom, že se možná někde v průběhu popletly jednotlivé místnosti Masarykova bytu. 

Ano. V protokolu se jasně rozlišuje pracovna a pokoj. Pokud se to celé mělo odehrát v pracovně, jak se tam popisuje, tak to dává smysl jen v této místnosti. V dalším pokračování protokolu se ale píše, že po vyhození těla Frič zvedal dokumenty, které předtím spadly na zem.

A to už je problematické, protože pokud se to mělo odehrát v pokoji, žádný pracovní stůl tam nebyl. Myslím, že se tady některé rekonstrukce opírají o záměnu pracovny a ložnice. 

A co to samotné vypadnutí z okna? Je podle vás vůbec možné z toho, jak tělo dopadlo, něco vyvozovat? 

Je tam spousta dohadů. Třeba se tvrdí, že měl šrámy na břiše proto, že byl vyhozen nohama napřed a břichem dolů. Jiní říkají, že ho někdo vyšoupl. Jenže když začnete tu rekonstrukci rozebírat krok za krokem, vznikají další otázky.

„Nechtěl už znovu do odboje“

Když tedy odhlédneme od těchto teorií, existuje podle vás stále reálná možnost, že šlo o sebevraždu? 

Já osobně připouštím i verzi sebevraždy jako minimálně stejně akceptovatelnou jako ty ostatní. Nejen proto, že jeho sestry Alice a Olga byly jednoznačně přesvědčené, že šlo o sebevraždu. Ony tomu říkaly sebeobětování. Ale také proto, že z toho, co vím, opravdu vyplývá, že se Masaryk v posledních dvou až třech týdnech před tragédií rezolutně bránil nabídkám k odchodu do exilu. 

Co mu na exilu vadilo? 

On už jednou odešel, už jednou dělal odboj a další odboj už dělat nechtěl. Dokonce tam zaznamenávám slova ve smyslu: „Navíc s kým bych ho dělal? S Němcem, se Slávikem, s touhle bandou?“ A opakovaně se objevuje i jeho věta: „Já už jsem se definitivně rozhodl a pánbůh a tata (tak říkal T.G.M. – pozn. red.) mi odpustí.“ Takže se podle mě skutečně mohl pro něco definitivně rozhodnout. 

Mohl jeho psychický stav souviset i s tím, co se dělo před válkou a také potom s tím, co komunisté po převratu udělali s odkazem jeho otce? Připomenu, že se to celé stalo opravdu chvilku potom. 

Určitě. Když se vrátíme k Mnichovské dohodě, tak tu vnímal Jan Masarak nejen jako konec Československa, ale především jako zkázu díla svého otce. T. G. Masaryk kvůli vzniku republiky vystavil nebezpečí život celé rodiny.

Alice byla zatčená, Charlotta to nervově těžce nesla, Jan s Olgou se toulali po Anglii a cestovali po Rusku. A najednou se po dvaceti letech to dílo zřítilo. Jan to velmi těžce nesl. Co se týče komunistů, tak to samozřejmě také – gottwaldovci udělali z T. G. Masaryka prakticky kovaného komunistu.

A do toho se často mluví o jeho psychických problémech a pobytech v sanatoriích. Jaká byla realita? 

On se léčil už před první světovou válkou ve Vinelandu v New Jersey. Tam je ale potřeba dát pozor na to, co přesně se o tom místě říká. A pak se léčil za války v Clifton Springs ve státě New York. To bylo sanatorium na přírodních vřídlech, v podstatě takové americké Karlovy Vary. Byl tam tenis, golfové hřiště, masáže, lidé tam jezdili odpočívat. Masaryk si tam léčil srdce, ne psychiku. 

Přesto tam dál pracoval? 

Ano. Byl tam zhruba 22 dní, ale pobyt dokonce na den a půl přerušil, protože si jel do Mainu pro čestný doktorát na Bates College. A i během pobytu normálně pracoval na dálku.

V našem archivu (ministerstva zahraničí - pozn. red) najdete telegramy, kterými instruoval vyslance ve Washingtonu Vlada Hurbana. Řešil třeba i to, kdo má být generálním konzulem v San Francisku. Měl samozřejmě mnohem méně povinností než v Praze, ale pořád pracoval. Měl schůzky, přednášky, rozhovory. To ho vyčerpávalo. Ale léčil si tam srdce. 

Takže jeho pobyty v těchto zařízeních podle vás samy o sobě nejsou důkazem nějakého těžkého psychického onemocnění? 

Rozhodně bych byl opatrný. On byl složitá osobnost, měl rád alkohol a v některých archivních dokumentech jsou i náznaky, že občas užíval morfin nebo kokain. Ale nesouhlasím úplně s tím, když se z něj dělá bohém, který nedělal nic jiného, než chodil po večírcích. Stejně tak není správné z jeho pobytu v Clifton Springs dělat psychiatrickou léčebnu. To prostě nebyla. 

„Může to být všechno jinak“

Když se podíváme na nové zahraniční dokumenty, přinesly podle vás něco, co by mohlo tento obraz změnit? 

Přinesly několik zajímavých informací, ale žádný jednoznačný důkaz. Většinou jde o diplomatické depeše, které velvyslanci posílali do Londýna, Paříže nebo Washingtonu. První zprávy v podstatě vycházejí z oficiální verze sebevraždy, ale velmi záhy se objevují informace o pochybnostech a o tom, že se v Československu začíná mluvit i o vraždě. 

A potom jsou tam ty tři americké zpravodajské zprávy. 

Ano, ty přinášejí odlišnou verzi toho, co se mělo v Černínském paláci před Masarykovou smrtí odehrát. Podle ní za ním přišli tři neznámí muži, objednali si kávu a následovala hádka, při které měl Masaryk říct, že něco nikdy nepodepíše.

Později ho měl komorník Příhoda znovu vidět velmi bledého a roztřeseného. Je to bezpochyby zajímavá stopa, ale pořád jde o zpravodajskou informaci, nikoli o důkaz. Nevíme, jestli se to skutečně stalo, a už vůbec ne, co přesně by to znamenalo pro jeho smrt.

Může právě tohle podporovat spíš verzi sebevraždy? 

Může to tak působit, ale zase bych z toho nedělal důkaz. Pokud je ta informace pravdivá, ukazuje, že se s ním v posledních hodinách něco dělo. Ale nevíme co. Mohla to být hádka, mohl být vyděšený, mohl se rozhodnout pro sebevraždu, ale stejně tak mohl být pod tlakem někoho jiného. 

Objevily se také informace o tom, že mohl být otrávený nebo omámený. Jak moc jim věříte? 

Britské dokumenty například zmiňují informaci, že měl mít na těle vpichy po injekci s kyanidem. Ale je tam jasně uvedeno, že jde o neověřenou informaci od mladého lékaře nebo studenta. Takže je to zajímavé, ale nic víc. A podobně je potřeba číst i další podobné zprávy. 

Jak vlastně vypadaly úplně první informace? Už tehdy se mluvilo o vraždě? 

To je právě zajímavé. První zprávy, které šly do zahraničí, vycházely z toho, že šlo o sebevraždu. A lidé, kteří byli Masarykovi blízcí, zároveň tajně informovali Brity a Američany. Takže kolem osmé hodiny ranní už existovala britská nebo francouzská depeše, která mluvila o sebevraždě, přestože oficiální oznámení přišlo až později. Teprve následně se začínají objevovat pochybnosti a informace o možné vraždě. 

A jak se na jeho smrt tehdy dívali zahraniční diplomaté? 

Většina diplomatů se přikláněla k sebevraždě. Americký velvyslanec Laurence Steinhardt ji například spojoval s jeho obtížnou životní situací a psychickým stavem. Podobně se vyjadřovali i Francouzi a Britové. Ale zároveň velmi rychle zachytili, že v Československu se začíná mluvit o vraždě. Takže ty pochybnosti se objevily prakticky okamžitě. 

Proč myslíte, že Masarykova smrt stále tolik Čechy fascinuje a po tolika desetiletích se k ní stále vrací? 

Protože Jan Masaryk byl mimořádně významná osobnost. Po válce byl podle mě dokonce populárnější než prezident Beneš. Byl to člověk, který představoval demokracii. A jeho smrt přišla přesně v okamžiku, kdy se demokracie v Československu hroutila a nastupoval komunistický režim.

Takže pro mnoho lidí je nepředstavitelné, že by takový člověk dobrovolně odešel. Jiní zase nemohou přijmout, že by byl zavražděn, protože chtějí vědět, kdo to udělal a proč. A pak je tady ještě ten mezinárodní rozměr – sovětské tajné služby, britské tajné služby, americké dokumenty. To všechno ten případ pořád vrací do hry.

Podobné případy navíc společnost přitahují i jinde. Stačí se podívat na Kennedyho nebo u nás na Štefánika. Jsou to osobnosti, jejichž smrt se stala součástí národní paměti a kolem kterých vznikají další a další teorie. U Masaryka je navíc strašně silný ten okamžik – zemřel krátce po únoru 1948, v době, kdy se celý svět kolem Československa měnil. Proto se k tomu budeme podle mě vracet pořád.

A vy sám si myslíte, že to bylo jak? 

Dokud se neobjeví něco jednoznačného, připouštím i to, i to, i to. Vždycky se objeví nějaká zajímavá informace a hned se kolem ní vytvoří celý příběh. A potom se začnou hledat důkazy, které ten příběh potvrzují. U Masaryka bychom měli dělat přesný opak. Držet se toho, co skutečně víme, a přiznat si, co pořád nevíme. 

Podívejte se, jak vypadá osudový byt Jana Masaryka i tajemné archivy v Černínském paláci: