Komentoval olympiádu, teď chce na Hrad. Jsem outsider, šanci ale mám, míní Diviš

Tomáš Klézl Radek Dragoun Tomáš Klézl, Radek Dragoun
16. 2. 2022 15:14
Sám sebe označuje za člověka, kterého by na ulici poznal jen málokdo. Přesto se pětačtyřicetiletý podnikatel Karel Diviš chce stát českým prezidentem. A věří, že má šanci. Voliče by rád přilákal civilním přístupem po vzoru Jaroslava Kubery nebo plánem investic do armádní techniky. "Jsem pro setrvání v NATO, musíme ale posílit svou obranyschopnost," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Karel Diviš
Karel Diviš | Foto: Matej Slávik

Jste jedním z prvních, kteří již rozjeli svou prezidentskou kampaň, vaše tvář je vidět například na billboardech. Kolik vám ještě zbývá nasbírat podpisů?

Je to v řádech desítek tisíc. Teprve jsme začali, ladíme model sběru. Ale dáme to dohromady. Rád bych těch padesát tisíc podpisů potřebných ke kandidatuře měl na konci prázdnin nebo v září.

Máte vůbec šanci je získat, natož stát se prezidentem? Sám o sobě říkáte, že do kampaně vstupujete jako téměř neznámý člověk.

Ano, ale kdo mě zná, ví, že jsem beran, že jsem člověk cílevědomý. Nikdy bych se nepustil do něčeho, v čem bych neměl šanci. Jako matfyzák si umím spočítat pravděpodobnost a vím, že nejsem favorit. Ve sportu i v běžném životě ale může uspět i někdo, kdo byl na začátku outsider. 

Minulé volby ale ukázaly, že právě známost může u voleb hrát velkou roli. I to, že Jiří Drahoš nebyl mezi lidmi tak známý, přispělo podle průzkumů k výhře Miloše Zemana.

Proto jsem s kampaní vyjel poměrně brzy a jedeme šíleným tempem. Rok je optimální doba na to, aby mě lidé poznali. Chci objíždět Česko, slyšet názory lidí, potřást si s nimi rukou. Jsem sportovec a kdybych viděl, že to nemá žádnou odezvu, tak dokážu uznat porážku.

Pokud se vám nebude dařit, budete se snažit oslovovat senátory nebo poslance, aby vás podpořili?

Tím bych de facto popřel to, proč to dělám. Udělal bych to s jedinou výjimkou, a to pokud by se sběr podpisů naopak dařil, ale z nějakého důvodu by volba měla nastat dříve než příští rok v lednu.

Není pro vás jako pro člověka, který vybudoval úspěšnou IT firmu, kandidatura jen další výzva a test toho, jak populární můžete být?

Rozhodně ne. Kdybych se chtěl zviditelnit, zůstal bych ve sportovní redakci České televize, kde jsem působil přes dvacet let. Když by Ester Ledecká vyhrála medaili, tak by mě v televizi možná poslouchal celý národ.

Válka jako počítačová hra

Dělal jste si průzkumy, které by zjišťovaly vaši přijatelnost nebo známost?

Nějaké drobné ano a nevypadalo to špatně. Zjišťovali jsme, jestli lidem nevadí, pokud by kandidoval někdo bez zkušeností z politiky. Vyšlo nám, že 85 procentům lidí to nevadí, ale že chtějí kandidáta poznat. Doslova říkali, že takový kandidát by se před nimi musel svléknout do naha.

Co byste jim tedy řekl? Proč byste se měl prezidentem stát zrovna vy?

Žijeme v naprosto přelomové době, nevíme, jak bude vypadat světová ekonomika, co přinesou IT technologie, co přinesou objevy v genetice, umělé inteligenci a podobně. Pokud v tomto zaspíme, tak se může stát, že budeme ve skupině států druhé kategorie.

Právě proto si myslím, že by se prezidentem měl stát někdo mladý, energický, kdo bude na vrcholu svých sil a bude vnímat potřeby moderního světa. Myslím si, že je čas na takového kandidáta.

Jako svá klíčová témata zmiňujete třeba kvalitní školství nebo rozvoj regionů, chcete ale také investovat do obrany, konkrétně do rozvoje "e-armády". Co si pod tím máme představit?

Řeknu to na příkladu. Dnes nepotřebujete jenom vojáky v první linii se samopalem. Často se kritizuje, že děti hrají mnoho počítačových her, ale špičkové armády v současnosti často bombardují základny Al-Káidy nebo Tálibánu v Afghánistánu tak, že přijdou vyškolení vojáci například do Wyomingu na základnu a útok je veden od počítače s joystickem, kterým ovládají například bezpilotní letoun. Není to žádná utopie.

Na druhou stranu ve Spojených státech už léta probíhá diskuse, zda jsou útoky bezpilotními letouny etické.

Válka a násilí je něco, co se mi naprosto příčí. Na druhou stranu, když už k něčemu tak strašnému dojde, tak podle mého názoru nehraje roli, jestli se lidé pomlátí sekerami, nebo jestli po sobě střílí drony.

Neměly by nyní mít přednost jiné investice? Například mnoha lidem padlo podnikání kvůli covidu, přijde energetická krize…

Těmto lidem je třeba pomoct, to je samozřejmě priorita. Rozpočet je sice napnutý, ale projekt podpory armády můžeme financovat i z fondů EU a zdrojů NATO.

Já jsem pro to, zůstat v NATO, ale musíme posílit svou vlastní obranyschopnost, kyberbezpečnost, protiraketovou obranu. Navíc tyto investice jsou využitelné jako duální technologie. Prvky umělé inteligence se dají použít například ve školství, strojírenství nebo zdravotnictví.

Jak byste chtěl tyto věci prosadit jako prezident? Pravomoci tohoto úřadu jsou přece jen omezené.

Prezident ale dokáže ovládat věci neformálně. Je to jediný ústavní činitel, který je přímo volen všemi lidmi. Pokud by měl podporu veřejnosti například 90 procent, dovedete si představit premiéra, který by neposlouchal, co říká?

Do kampaně jste dal milion korun ze svého. Hodláte do ní takto investovat i nadále?

Pokud chcete vyhrát, bez peněz to nejde. Na druhou stranu nejsem miliardář, mám středně velkou IT firmu. Nemohu si dovolit, abych celou kampaň platil ze svého. Sháním partnery, sponzory, mám velké množství kontaktů. Je to na dobré cestě.

Karel Diviš (45)
Autor fotografie: Matej Slávik

Karel Diviš (45)

  • Český podnikatel a bývalý novinář
  • Narodil se 24. března 1976 v České Lípě
  • Vystudoval matematiku a management na Matematicko-fyzikální fakultě a ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze
  • V roce 2000 založil IT firmu IDC-softwarehouse. Ta stojí například za vznikem rezervačního systému pro nákup letenek letuska.cz
  • Mezi lety 1995 a 2016 působil jako externí spolupracovník sportovní redakce České televize, jako moderátor se podílel na zpravodajství z několika olympijských her nebo mistrovství světa ve fotbale

Vzor v Jaroslavu Kuberovi

Kdy vás napadlo, že budete kandidovat na prezidenta?

Když jsme byli po minulých prezidentských volbách s přáteli v hospodě. Seděli jsme tam jako generace lidí, která je nespokojená, diskutovali jsme nad výsledkem a někdo nadhodil, že se mu líbí mé názory a že bych se na to hodil. A pak se to nabalovalo. Rok a půl jsem si na to nastavoval hlavu. Věděl jsem, že bych litoval, kdybych to nezkusil.

S výsledkem minulé volby jste tedy nebyl spokojený?

Říkal jsem si, že tato země přece musí mít i další kandidáty. Neměl jsem moc na výběr, zejména v druhém kole.

Jiří Drahoš ani Miloš Zeman vás neoslovili?

S Jiřím Drahošem jsem se během jeho kampaně setkal na večeři s podnikateli. Určitě je to slušný a férový člověk. Ale já z lidí potřebuji cítit, že co říkají, jde přímo z nich, že to nejsou jenom nějaké naučené fráze. Z něj jsem tento pocit neměl.

A Miloš Zeman, byť je to člověk, který stejně jako ostatní minulí prezidenti udělal spoustu dobrých věcí, taky pro mě nebyl to pravé. Nepřijde mi ale důstojné jej hodnotit, to je jako by trenér fotbalové reprezentace mluvil o práci svých předchůdců.

Neočekávají ale vaši potenciální voliči, že se k němu vyjádříte? Voliče zajímá, jaký je váš pohled na současnou politiku.

Samozřejmě mám politické preference. Z mého životopisu je asi jasné, jaké je u mě základní nastavení, jsem podnikatel. Ale na druhou stranu mě štve, pokud je lidem ubližováno. Jako vystudovaný ekonom tedy chápu, co je sociální stát, zároveň vím, co je svobodný trh.

Ke které osobnosti, ať už z politiky, nebo z veřejného života, nějakým způsobem vzhlížíte?

V osmi letech jsem potkal prezidenta, který odjel na kole. Se svými rodiči jsem měl možnost v roce 1984 odcestovat do Německa za strýcem, který tam odešel po roce 1968. Se strejdou jsme pak byli v Alpách a bavil se tam s ním nějaký pán, který pak odjel na kole. Pak nám strýc řekl, že to byl spolkový prezident Richard von Weizsäcker. To ve mně zakotvilo, že i prezident může být někdo, kdo je civilní, obyčejný, kdo se může s lidmi normálně bavit.

A v českém prostředí pro vás toto třeba Václav Havel nesplňoval?

Václav Havel je samozřejmě symbolem svobody. Ale jestli se mě ptáte na nějakého českého politika, který mě zaujal, tak to byl Jaroslav Kubera. A nejde mi o to, jaké měl politické preference. Nemusel jste s ním ve spoustě věcí souhlasit. Ale zůstal do posledních chvil svého života blízký lidem. Civilní, se selským rozumem. Ze současných bych jmenoval jihomoravského hejtmana Jana Grolicha. A opět nejde o jeho politické kroky, spíš o jeho styl.

A je zde naopak někdo, s kým se v ničem neshodnete?

Jsem vcelku konzervativní člověk, extrémy mi opravdu vadí. Strany nebo myšlenky, které by podporovaly něco jako komunismus, fašismus, islámský terorismus, jsou pro mě "no go".

Někteří konzervativní politici dnes rádi vystupují proti různým progresivním proudům. Považujete i to za extrém?

Já jsem pro zdravý selský rozum. Pokud lidé nikoho neohrožují, jsem pro maximální svobodu. Jestli se někdo chce předělat na muže nebo na ženu, tak ať to udělá. Na druhou stranu bych asi nevěnoval víc pozornosti, než je potřeba, někomu, kdo říká, že existuje 27 pohlaví.

Leckdo může za progresivní téma brát například manželství pro stejnopohlavní páry, jehož návrh už několik let rozděluje sněmovnu. Byl byste pro?

Proč ne? Vždy říkám v zahraničí všem, že jsme svobodná a otevřená země. V některých zemích, například těch postsovětských, jsou lidé stále proti homosexuálům. A to je špatné.

Mimo vedení IT firmy jste přes dvacet let externě dělal sportovního redaktora České televize. Jak jste tyto dvě práce najednou zvládal?

Byl jsem zvyklý dělat dvě věci naráz. Studoval jsem dvě školy - matematiku a management na Matematicko-fyzikální fakultě a také ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Měl jsem vždy blízko ke sportu, tak jsem nastoupil do České televize jako elév. Bavilo mě to, nechtěl jsem ale zahodit cenné vzdělání ze dvou prestižních oborů. Nakonec jsme tedy s kamarádem na koleji založili IT firmu.

Už nevím, jak jsem to stíhal. Uměl jsem ale vždy pracovat s časem a čistit si hlavu sportem. Pak jsem ale založil rodinu a něco muselo jít bokem, takže jsem po olympiádě v Riu s prací v televizi skončil. Strávil jsem tam ale dvacet let a rád na to vzpomínám.

 

Právě se děje

Další zprávy