reklama
 
 

Kardinál Vlk: Havlova smrt je výzvou pro společnost

23. 12. 2011
Foto: Jan Langer
Své vize se Havel snažil uskutečňovat i v politice, ale chyběla tu síla je realizovat

Praha - "Když jsem pozoroval Václava Havla s Janem Pavlem II., pochopil jsem, jak spolu harmonují, ladí, sdílejí stejné vize," řekl o setkání dvou velkých postav boje za svobodu v éře totality kardinál Miloslav Vlk během posledních letošních Interpelací.

V následném rozhovoru pro Aktuálně.cz hovořil o zesnulém prezidentovi jako o hluboce inteligentním člověku s ušlechtilými vizemi, jehož smrt přichází zároveň jako nová výzva pro to, aby Havlovy hlavní vize a hodnoty - pravda a láska - opět vstoupily do základů naší společnosti.

Havel a Vlk se během totality blížeji setkali až poměrně pozdě, důvodem byla nucená izolace současného kardinála mimo centrum politického dění, jehož byl Havel součástí.

Intenzivněji se setkávali až v době, kdy probíhala sametové revoluce, po níž Havel putoval do prezidentského křesla a Vlk na arcibiskupský stolec. V roce 2002 mu prezident propůjčil řád T. G. Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.

Aktuálně.cz: Jaký byl Váš vztah s panem Havlem?

Můžeme říci přátelství, které bylo dáno tím, že jsme měli podobné pohledy třeba na hodnoty a na směrování člověka, společnosti a tak dále.

A.cz: Jaký byl postoj Václava Havla k víře?

Pan Václav Havel pocházel z katolické rodiny a ve svém dětství a mládí se normálně účastnil života v církvi. Potom v době dospívání, což je situace, kdy má člověk vzít víru na vlastní zodpovědnost a tedy tu víru opřenou o rodiče proměnit na víru zodpovědnou, tohle myslím u Václava Havla neproběhlo.

On měl hlubokou inteligenci a myslím, že tím víru alespoň ve svém dalším životě tušil, odhadoval, tyto věci boží, nadpřirozené. Když byl ve vězení tak se stýkal s dnešním arcibiskupem Dukou, se kterým hovořili o těchto věcech a závěr těchto diskuzí byl ano, bůh existuje

Ta orientace na pravdu a lásku vychází z křesťanství.

A.cz: Mohl byste popsat rozdíly mezi tím jak jste pana Havla vnímal s odstupem a jak poté co jste se přemístil z periferie do centra dění a stal se součástí disentu?

Tak Václav Havel byl s představiteli církve úzce propojen, byli tam spolupracovníci jako třeba Václav Malý nebo i s kardinálem Tomáškem.  Ten byl Havlem inspirován v tom, že podporoval velkou petiční akci, která v církvi proběhla - šest set tisíc podpisů za svobodu. Ne, za svobodu církve, ale za svobodu vůbec. V boji za svobodu se církev spojila s disentem.

A.cz: Proč tyto dvě síly potom nepokračovaly ve spolupráci i po pádu komunismu?

Pan Václav Havel sám říkal, že ty hodnoty, které měl, nepřešly do základů toho nového období. Protože - takhle to sice neřekl, ale já bych to tak vyjádřil - se toho nového otevřeného prostoru chopili pragmatici, ekonomisté a lidé tohoto typu, pro které duchovní hodnoty neměly smysl. Takže ta naše nová doba byla postavena na transformaci ekonomické a z toho, že byla tato období bez zásad a bez duchovního základu máme dnešní situaci.

Dnes přichází smrt Václava Havla jako nová výzva a v těchto dnech je cítit jakýsi odlesk atmosféry devětaosmdesátého roku a může tady být určitá naděje, že snad přeci jen v této situaci, kdy při ohlédnutí zpět vidíme že to nebylo dobré, že tu tento základ chyběl, tak je tu možná situace, kdy by se z těchto Havlových vizí a ideálů, které celý svět uznává, přeci jen něco vstoupilo do základů nové doby.

A.cz: Viděl jste nějaký rozdíl mezi Václavem Havlem jako státníkem a člověkem?

To co pan Václav Havel nosil ve svém srdci, duši a v sobě, to on se snažil na té politické úrovni uskutečňovat, ale dobře věděl - a myslím, že to i někde řekl - že to není jednoduché to do politické reality přesadit. Protože, a to je důležitá věc, ideje, pravda a krásné vize mohou lidi zasáhnout a uchopit, ale k realizaci je ještě daleko. Myslím,že cítil, že není realizační síla, která by ty vize uskutečnila.

A.cz: Kdybyste mohl s panem Havlem ještě mluvit, je něco, co byste mu rád řekl?

Jen bych mu vyslovil přání, aby to, co on jako vize měl, hlásal a o nichž svědčil, aby se na něm naplnily. Pravda - ta absolutní pravda je Bůh. Absolutní láska je Bůh. Tak aby se tyto jeho vize na něm naplnily. A to štěstí, které má každý člověk v srdci jako touhu, tak aby se opravdu uskutečnily.

autor: Jakub Novák | 23. 12. 2011

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama