Jsem fanatik komunismu, říkal jeho vězeň, ale i stoupenec a normalizátor Gustáv Husák

Jan Gazdík Jan Gazdík
5. 7. 2019 10:44
Gustáv Husák byl v letech normalizace (1969 až 1989) nejvýše postaveným československým politikem. Léta zastával funkci prvního muže Komunistické strany Československa, od roku 1975 až do pádu komunistického režimu v roce 1989 i post prezidenta republiky. Historik Michal Macháček nabízí v dalším díle seriálu Aktuálně.cz Příběhy normalizace netradiční a málo známý pohled na tohoto muže, který po desetiletí jen jako málokdo ovlivňoval historii Československa a svým způsobem tedy i dnešní České republiky.
Vysoká inteligence, velké ambice, ale i nebývalá tvrdost - to vše lze vyčíst z pohledu mladého komunisty a pozdějšího vůdce československých komunistů a prezidenta republiky Gustáva Husáka.
Vysoká inteligence, velké ambice, ale i nebývalá tvrdost - to vše lze vyčíst z pohledu mladého komunisty a pozdějšího vůdce československých komunistů a prezidenta republiky Gustáva Husáka. | Foto: ČTK

V životopisné knize o Husákovi líčíte léta 1969 až 1989 mimo jiné jako období perzekucí, potlačování lidských práv a v pozdní fázi i ekonomické stagnace Československa. A zároveň říkáte, že Gustáv Husák se stal tváří normalizace. Jak se stalo, že muž, který si po vykonstruovaném procesu odseděl v 50. letech devět let v těžkém žaláři, kde byl při výsleších krutě mučen, dopustil, aby se za politické přesvědčení opět zavíralo?

Gustáv Husák nechápal zmanipulované normalizační procesy jako justiční omyly, chápal je jako boj s opozicí, s politickým protivníkem. Že jde zkrátka o politický zápas. Na politiku se díval jako na rizikové povolání. Jinými slovy: když někdo nedodržuje socialistickou zákonnost, tak musí počítat i s tím, že skončí ve vězení. Jenomže tu zákonnost definoval on, respektive komunistická strana.

V letech normalizace byli vězněni i Husákovi bývalí spolupracovníci - třeba politolog a reformní komunista Milan Hübl, jemuž Husák odmítl udělit prezidentskou milost. Násilí bylo v různé formě na denním pořádku normalizačního režimu.

Aniž bych to ovšem chtěl zlehčovat, tak oproti 50. létům to byl odvar. Za Husáka bylo méně politických vězňů než v 60. letech minulého století za prezidenta Antonína Novotného.

Jinými slovy: Gustáv Husák byl bezskrupulózním pragmatikem?

Možná vás překvapí, že neměl na politických procesech zájem. V dubnu 1969 byl ostatně místo Alexandra Dubčeka zvolen do čela komunistické strany s velkými nadějemi i proto, že měl zkušenost z letitého protizákonného věznění a že už tedy další politické procesy nedopustí.

Husák se proto zejména zpočátku snažil, aby bylo politických procesů co nejméně. Jako první tajemník KSČ dokonce v roce 1970 navrhoval velkou amnestii, což mu ale u dogmatiků ve vedení strany neprošlo.

Slovenský historik Jozef Leikert připomíná, že Husák měl mít nemalý podíl na tom, že po sovětské okupaci v roce 1968 a potlačení pražského jara nepadaly hrdelní tresty. S nimi prý někteří normalizační politici koketovali.

Svou roli v tom sehrály i maďarské události v roce 1956. Po brutální sovětské okupaci skončilo na maďarských popravištích asi dvacet politiků. Něčeho podobného se báli i protagonisté pražského jara 1968, a strach měl dokonce i Gustáv Husák. Ani on si nemohl být jist, zda do toho nespadne taky. Jak už jsem zmínil - na monstrprocesech neměl Husák nejmenší zájem. Velmi se naopak snažil, aby se poměry v Československu co nejdříve uklidnily.

Husák chtěl normalizaci pojmout mírněji, než jak se i s jejími čistkami a perzekucemi vyvinula. V moskevském archivu jsem našel dokument, podle něhož Husák obcházel a přesvědčoval v roce 1972 členy předsednictva Ústředního výboru KSČ, aby se přistoupilo k revizi tehdejších stranických čistek. Aby se lidé, kteří byli z politických důvodů vyhozeni z práce i z komunistické strany - a byly jich statisíce - mohli vrátit na svá místa. Ostatní s tím ale nesouhlasili a hned na Husáka do Moskvy hlásili, že je takhle obchází, přemlouvá a přesvědčuje. Nakonec se přizpůsobil.

Zjednoduším to: jak se mohl stát z vězněného Husáka reformátora Husák normalizátor, za něhož byli lidé vězněni jen kvůli odlišným politickým postojům?

Reformátorem byl vždy jen do určité míry. Prosazoval zejména federalizaci Československa - rovnoprávnost českých zemí a Slovenska. A když prvního ledna 1969 vznikla československá federace, byla to i Husákova velká zásluha. Velice tím zabodoval u slovenské veřejnosti. Federace sice nakonec fungovala na centralistickém modelu, ale přece jen vznikla.

Pokud jde ovšem o Husákovy postoje k politickému systému, zůstával dál bigotním komunistou. Nebyl pro stranický pluralismus, jak ho známe dnes. Neprosazoval parlamentní demokracii, návrat před komunistický převrat v roce 1948. Byl naopak stoupencem vlády komunistické strany a její vedoucí úlohy ve společnosti. Třebaže prosazoval v komunistické straně určitou demokratizaci. Jak říkal: lidé by se neměli bát promluvit.

Jen připomínám, že Gustáv Husák pocházel z velmi chudých poměrů a že mu prvorepubliková demokracie umožnila získat špičkové vzdělání.

To je pravda. Chudý, avšak velmi nadaný Husák vystudoval před druhou světovou válkou prestižní gymnázium a práva. Exceloval na nich. Jako student patřil vždy k premiantům. Vzor ale viděl v Sovětském svazu, v jeho plánované ekonomice a ve vládě jedné strany, což považoval za efektivnější způsob vládnutí, který navíc eliminuje opakující se ekonomické krize. Takže mu nebyly vůbec proti mysli bezprostřední události po komunistickém převratu v roce 1948.

Husák byl velmi ambiciózní, inteligentní, cílevědomý, houževnatý, pracovitý a tvrdý muž s autoritativními sklony. Stalinští vyšetřovatelé ho ani při brutálních mnohahodinových výsleších nikdy nezlomili právě kvůli těmto jeho vlastnostem. A právě ony ho později vynesly až na vrchol moci v komunistickém Československu.

A jen tak na okraj: velmi půvabná první Husákova manželka Magda Lokvencová (dodnes uznávaná slovenská divadelní režisérka a herečka - pozn. red.) měla své kamarádce zdůvodnit svůj výběr partnera slovy: "Když on byl ze všech nejchytřejší."

Právě proto je asi pro většinu lidí obtížné pochopit, že vzdělaný a mimořádně inteligentní Husák obhajoval tak dogmaticky komunismus, třebaže mohl zemřít v jeho žaláři. Fakt, že ho vyšetřovatelé nezlomili a že jim pak jako právník rozboural soudní proces, takže nedostal oprátku, pochopit snad ještě lze.

Málokdo z vysoce postavených komunistů obstál při výsleších v kriminále jako Gustáv Husák. Napočítal jsem v Československu jen asi čtyři lidi, kteří byli tak pevní jako on. Například Jarmilu Taussigovou (ve vykonstruovaném procesu s Rudolfem Slánským byla odsouzena ke 25 letům odnětí svobody, propadnutí majetku a ztrátě občanských práv na 10 let - pozn. red.) či Josefa Smrkovského (protinacistický odbojář, politik a funkcionář KSČ, v 50. letech vězněný, během pražského jara 1968 zastával funkci předsedy Národního shromáždění ČSSR - pozn. red.)

Co vlastně stálo za tím, že je nezlomilo ani mučení a žalářování?

U Gustáva Husáka to souviselo s jeho tvrdostí, kterou jsem již zmínil, a určitým mesiášstvím. Byl přesvědčen, že je předurčen k tomu, aby v politice určoval směr. Ještě před svým vězněním o sobě mimochodem mluvil jako o komunistickém fanatikovi s železnou kázní.

Když se například dozvěděl, že komunisté popravili jeho přítele a velký vzor Vladimíra Clementise (slovenský komunistický politik, publicista a diplomat, v poúnorové vládě Klementa Gottwalda nahradil Jana Masaryka na postu ministra zahraničí - pozn. red.), tak si předsevzal, že musí očistit jeho jméno, ale i všech tehdy pronásledovaných komunistických představitelů Slovenského národního povstání.

Při svém procesu však Husák nebyl podle všeho příliš disciplinovaným komunistou, když se odmítl přiznat a vydržel mučení.

To tedy nebyl. To ale byla asi jediná velká výjimka. Přesvědčovali ho, aby se k obviněním - tak jako většina - přiznal, pokud má rád komunistickou stranu. Že jí tím prospěje, očistí. Jenomže on byl neposlušným, rebelujícím, byť již vyloučeným komunistou.

Možná si tím rebelantstvím zachránil krk.

Je to velmi pravděpodobné, a to nejenom sobě.

Měl Husák v letech normalizace v komunistické straně nějakého konkurenta?

On všechny ty normalizační partajníky na nejvyšších postech jednoznačně převyšoval. Jednu Husákovu vlastnost jsem ovšem nezmínil - rétorický um. Lidé si většinou pamatují na pozdního normalizačního Husáka se silnými brýlemi (zrak mu poškodil kriminál - pozn. red.) čtoucího z papíru různé floskule, které navíc zřejmě ani nepocházely z jeho hlavy.

Podle záznamů z 60. a raných 70. let byl ale strhujícím řečníkem. Mluvil bez papíru, hbitě formuloval myšlenky, výtečně improvizoval a dokázal i zavtipkovat. V té době šlo o velký kapitál a on ho uměl zužitkovat a získávat důležité body. I v sovětských hodnoceních se objevuje: "Husák je skvělý rétor. Velice často však vystupuje demagogicky."

Dovolím si osobní poznámku: kdo chce být úspěšný ve vysoké politice, musí mít tvrdé lokty a musí být i oportunista. Jinak se v politice dlouho neohřeje.

A právě tohle Gustáv Husák pochopil a podle toho se k sobě samému i k druhým choval. Byl velkým individualistou, sólistou, chtěl vše zvládnout sám. Což koneckonců Moskvě vyhovovalo. Snažila se ho totiž od lidí co nejvíce odstřihnout, aby pak musel hledat oporu právě v Kremlu. Proto také sovětské vedení všemožně podporovalo tajemníka ÚV KSČ Vasila Biľaka, protože nechtělo, aby Husák měl doma až příliš silnou pozici.

Vasil Biľak - to jméno už mladší generaci nic neříká. Jak byste tohoto v normalizačních letech mocného muže charakterizoval?

Umný zákulisní politický hráč, který klamal tělem. Oficiálně druhý muž strany, připravený Husáka v případě jeho selhání vystřídat.

Na Slovensku byl však paradoxně pravou rukou Alexandra Dubčeka až do jara 1968. Tandem Biľak-Dubček šel proti Antonínu Novotnému - tehdejšímu prezidentovi a prvnímu tajemníkovi komunistické strany. Právě Biľak podporoval Dubčeka do čela komunistické strany. Nakonec se ale rozešli - Dubček prosazoval samostatnější politiku a Biľak nadále zůstával oddaným stoupencem Moskvy.

Zajímavé na tom je, že ve vzpomínkách představitelů slovenské kultury - například spisovatele Ladislava Mňačka - vypadá tehdejší Biľakův obraz jinak, než jak se později jako komunistický dogmatik zapsal do historie. Biľaka v té době hodnotí překvapivě vesměs dobře. Zasadil se například o to, aby mohly vyjít k režimu velmi kritické Mňačkovy Opožděné reportáže.

Připomínám to i proto, že portréty Biľaka, Husáka či jiných normalizačních politiků jsou mnohovrstevnatější a barvitější, než je dnes často interpretujeme. Ještě předtím než se dostali na špičku mocenské pyramidy, se chovali leckdy úplně jinak. Jejich chování se změnilo až v onom drsném světě politiky a vyvíjelo se. Často pak říkali něco zcela jiného, než si mysleli.

Mgr. Michal Macháček, Ph.D. (1986)

Mgr. Michal Macháček, Ph.D.
  • Absolvoval doktorské studium v Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy včetně zahraničních stáží na Slovensku, v USA a Ruské federaci.
  • Věnuje se česko-slovenským a československo-sovětským vztahům se zaměřením na komunistické hnutí a jeho politické elity.
  • Nejnověji se zabývá dějinami pražské ZOO a filmové i jiné umělecké tvorbě s historickou tématikou. Publikoval knižní biografii o československém prezidentu Gustávu Husákovi, za kterou mimo jiné obdržel Cenu Josef Hlávky a státní vyznamenání. Je na volné noze.

A co dobrého či zajímavého se dá říci o Gustávu Husákovi? Je to například právě to, že ho stalinističtí vyšetřovatelé ani při brutálních výsleších nepřinutili, aby se přiznal k vykonstruovaným obviněním?

Pokud jde zrovna o tuhle jeho schopnost, tak bezesporu klobouk dolů. Mučili ho fyzicky i psychicky, vydírali rodinou… a on to ustál. I tady je ale patrná Husákova tvrdost. Husák byl nesmírně tvrdý na sebe, ale i na druhé. Což se pak projevovalo, když se dostal až na vrchol moci.

Zmínil bych ale i jiné jeho vlastnosti nebo činy, o nichž se ví jen málo…

A to?

Ve 30. letech minulého století se Husák angažoval ve studentském hnutí. Vystupoval proti fašizaci společnosti, bojoval za sociální práva studentů, měl podíl na vzniku vysoké školy technické na Slovensku, bojoval proti antisemitismu a zapojil se i do protinacistického odboje. A najednou před sebou máme zcela jiný obrázek Gustáva Husáka, než na jaký jsme si uvykli - jen jako představitele normalizace.

A zapomíná se i na to, že Husák stál u zrodu slovenské státnosti. Mám tím na mysli Slovenské národní povstání, v němž sehrál významnou roli a které mělo později vliv i na vznik československé federace. Husák je tedy jakýmsi otcem slovenské státnosti.

Vlastně i normalizační čistky byly na Slovensku mnohem mírnější než v Čechách a na Moravě. Ve vězení anebo u lopaty skončil na Slovensku po sovětské okupaci jen málokdo.

I proto jsou Slováci k Husákovi smířlivější a ne tak kritičtí jako Češi?

Bezpochyby. Chápou ho jako nejednoznačnou osobnost s klady i zápory. Mimochodem - Gustáv Husák se umístil v nedávné anketě Největší Slovák na sedmém místě. O jedno místo ho paradoxně předběhl Alexander Dubček.

Tihle dva, kteří se neměli ani trochu rádi, tak spolu po letech znovu svedli zvláštní souboj o popularitu.

Proč na léta komunistické normalizace vzpomínají mnozí lidé stále tak nostalgicky? Je tomu tak i proto, že jim "Husákův knedlíkový komunismus" vyhovoval?

Ať je to, jak chce, tak si v těch letech dost lidí polepšilo. Zvláště na Slovensku, kde se znatelně zvýšila socioekonomická úroveň obyvatel.

Zato jiní si ale jako druhořadí občané velmi pohoršili, protože nemohli vykonávat své profese. A nezapomínejme ani na emigrační vlnu, při níž odešlo sto tisíc vzdělaných a kvalifikovaných Čechoslováků na Západ - z politických i ekonomických důvodů. Jejich odchod Československo dost ochudil. Hodnocení jakékoliv doby je ovlivněno osobní zkušeností, rodinnou anamnézou a také přítomností.

Léta normalizace byla dobou určité stabilizace společnosti. A jak říkal Gustáv Husák, "klidu na práci". A já dodávám, že určité šedi, nehybnosti a ekonomického zaostávání. Pokud se na tu dobu vzpomíná, tak především kvůli sociálním jistotám. Lidé se nemuseli o nic starat, postaral se za ně stát. Žili si vcelku v pohodlnosti své soukromé životy, pokud se tedy drželi stranou politiky.

Zjednodušeně řečeno: každá doba je jinak blbá, má jiné limity a možnosti. A ty možnosti jsou dnes mnohdy až neuvěřitelné. Pokud ale lidé nemají silné rodinné zázemí, kontakty a nechtějí pracovat sedm dní v týdnu, aby měli i nějaké volno, tak to pro ně nemusí být vždy jednoduché. Berte to s určitou nadsázkou, ale někdy se mi zdá, jako by normalizaci vystřídal jiný fenomén, který drží lidi na uzdě. Říká se mu "pan Hypotéka".

VIDEO: Gustáv Husák? Z muže pražského jara se stal symbol normalizace, vysněná revoluce ho sežrala, říká Macháček

Z chudého slovenského chlapce, který byl perzekuován dvěma režimy, se Gustavu Husákovi podařilo dostat do sídla českých králů, říká historik. | Video: DVTV, Martin Veselovský
 

Právě se děje

před 7 hodinami

Polská PiS žádá přepočítání hlasů senátních v šesti obvodech, kde její kandidáti neuspěli

Polská vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) v pondělí požádala polský nejvyšší soud o přepočítání hlasů v několika volebních obvodech, kde předminulou neděli neuspěli její kandidáti na senátory poměrně malým rozdílem hlasů. PiS podle televize TVN 24 zatím požádala o přepočítání hlasů v šesti obvodech, kde údajně byla jako neplatná vyřazena část hlasů. V Polsku o půlnoci vyprší čas na námitky stran vůči volbám. PiS si v parlamentních volbách 13. října udržela většinu v dolní komoře parlamentu, Sejmu, ale přišla o většinu právě v senátu, což jí může komplikovat další vládnutí.

Zdroj: ČTK
Další zprávy