„Jestli vyhraje Pavel, vytvoří druhé mocenské centrum.“ Babiš dal soudu ultimátum

Vláda poslala Ústavnímu soudu osmdesátistránkové stanovisko ke kompetenční žalobě Petra Pavla. Tvrdě se v něm pouští nejen do hlavy státu, ale i do samotných ústavních soudců. Dokument, který má Aktuálně.cz k dispozici, odhaluje dosud nejkritičtější vládní argumentaci o pravomocích prezidenta i zahraniční politice. Přinášíme jeho nejzásadnější pasáže.

První desítky stran podání překvapivě necílí ani tak na prezidenta jako na samotný Ústavní soud. Jeho postup vláda označuje za „bezprecedentní a v právním státě neakceptovatelný projev soudního aktivismu, respektive nerespektování doktríny soudní zdrženlivosti“.

Kabinet soudu vytýká, že při rozhodování o předběžném opatření překročil své pravomoci a fakticky zasáhl do samotné podstaty sporu ještě předtím, než vůbec vyslechl druhou stranu. Zároveň podle vlády porušil i „doktrínu soudní zdrženlivosti“, podle níž soudy nemají zasahovat do pravomocí výkonné ani zákonodárné moci.

Se stejnou razancí vláda kritizuje i samotný průběh řízení – znění prezidentovy kompetenční žaloby údajně dostala až den poté, co Ústavní soud rozhodl o předběžném opatření. „Nejde o marginální procesní detail, nýbrž o popření samotných principů spravedlivého procesu,“ argumentuje kabinet, který tím podle svých slov přišel o možnost vysvětlit svůj postoj.

Sbor ministrů zpochybňuje i samotnou zákonnost předběžného opatření. „Ústavní soud si svévolně nově konstituoval a toliko interpretací dovodil pravomoc,“ stojí v dokumentu.

Předběžné opatření je nezákonné, tvrdí vláda

Vláda argumentuje tím, že zákon možnost vydat předběžné opatření u kompetenčních sporů mezi prezidentem a vládou vůbec neupravuje. Podle kabinetu tak soud zasáhl do „autonomie vůle zákonodárce, respektive principu dělby moci“.

Na stejné argumentaci staví i návrh na vyloučení soudce-zpravodaje (ústavní soudce, kterému byl případ přidělen podle rozvrhu práce – pozn. red.) Pavla Šámala. Tvrdí, že porušil zákonnou povinnost neprodleně doručit návrh ostatním účastníkům řízení a narušil tím důvěru ve svou nestrannost.

Vadí jí také, že v doprovodném dopise Šámal vymezil spor obecně jako otázku účasti prezidenta na summitech NATO, nikoliv pouze na summitu v Ankaře. Podle kabinetu tak mohl soud předjímat budoucí rozhodnutí ještě před projednáním samotné věci.

Teprve poté se dokument naplno obrací proti prezidentovi. „Jde o další z řady pokusů o extenzivní výklad postavení a rozsahu pravomocí prezidenta republiky,“ stojí v podání – a čímž vláda připouští, že ve sporu skutečně nejde jen o účast na summitu v Ankaře, nýbrž podle ní o doklad systematické snahy prezidenta překračovat své pravomoci.

Prezident Petr Pavel varoval před podkopáváním důvěry veřejnosti v demokratické instituce, především v justici. Označovat soudy předem za podjaté, zpolitizované nebo aktivistické podle něj není dobrým signálem pro veřejnost ani pro důvěru v právní stát. Řekl to na konferenci při příležitosti vydání zprávy Evropské komise o právním státu za rok 2025, kterou pořádalo Zastoupení Evropské komise v Česku.

Vytahují Ukrajinu i Estonsko

„Kompetenční spor (…) představuje podle názoru vlády další z řady pokusů o extenzivní výklad postavení a rozsahu pravomocí prezidenta republiky, směřující k rozšíření jeho vlivu nad rámec předpokládaný Ústavou, ústavním pořádkem, běžnými zákony a ustálenými ústavními zvyklostmi,“ stojí v podání.

Doposud podle vlády probíhal pokus prezidenta o rozšiřování svého vlivu pouze formou mediálního boje, s kompetenční žalobou ale přešel do fáze „mocensko-politického soupeření“, pokračuje dokument.

Babišův kabinet se ale vrací v čase i dál – připomíná mimo jiné například prezidentovu lednovou cestu na Ukrajinu. „Prezident republiky projednával možnost daru či zápůjčky proudových letounů L-159 Armády České republiky Ukrajině,“ vyčítá mu kabinet.

Zároveň mu vytýká, že „veřejně prezentoval pozice, které nebyly vůbec konzultovány s vládou ani s ministerstvem zahraničních věcí“. Stejný postup podle vlády prezident zvolil také během květnové státní návštěvy Estonska, kde měl rovněž vystupovat bez předchozí koordinace s kabinetem.

Druhé centrum moci

Ve své interpretaci sporu tak vláda dává soudu v podstatě ultimátum, když předjímá, že rozhodnutí ve prospěch prezidenta by podle ní vedlo k „popření ústavního pořádku a k faktickému vytváření druhého centra moci bez vnější kontroly a odpovědnosti“.

Dokument zároveň tvrdí, že prezident za výkon své funkce nenese politickou odpovědnost, zatímco vláda se zodpovídá Poslanecké sněmovně. Kabinet tak zároveň upozorňuje i na paradox, že by nesl odpovědnost i za důsledky případné „izolované diplomacie“ hlavy státu, přestože s ní nemusí souhlasit.

Ústava sice explicitně uvádí, že prezident „není z výkonu své funkce odpovědný“, dává nicméně Senátu možnost podat na hlavu státu ústavní žalobu v případě velezrady nebo hrubého porušení ústavního pořádku. Po zavedení přímé volby navíc do hry vstupuje i prezidentova, byť pouze morální, odpovědnost vůči voličům.

Ostrá kritika míří i na samotnou komunikaci mezi Hradem a ministerstvem zahraničí, kterou vláda popisuje jako „do očí bijící a naprosto zarážející absenci oficiální komunikace“.

Kabinet tento nedostatek komunikace zároveň zmiňuje jako jeden z faktorů celého sporu. Prezident přitom v posledních týdnech opakovaně vyzýval k obnovení pravidelných koordinačních schůzek s premiérem Andrejem Babišem (ANO). Ten to ale odmítl.

„Proč bych se měl na něčem koordinovat, my máme svoji politiku, máme programové prohlášení vlády, nechci být součástí jeho kampaně. (…) Já nemám čas se s ním stále setkávat, co bych s ním řešil?“ řekl České televizi Babiš, který aktivity hlavy státu označil za součást předvolebního boje v nadcházejících prezidentských volbách.

Samotný dokument ale říká něco jiného. Co se týče koordinačních schůzek, vláda výslovně popírá, že by je premiér bojkotoval. Naopak uvádí, že z výčtu jednání iniciovaných prezidentem „především vyplývá, že předseda vlády žádné z prezidentem republiky iniciovaných setkání neodmítl a všech se osobně zúčastnil“.

Zároveň odmítá údajné prezidentovy náznaky, že Babiš jednal se „zlým úmyslem“ či „zlou vůlí“. To, že vzájemná jednání nevedla k dohodě, kabinet připisuje prezidentovi. Podle vládního podání mu chyběla „otevřenost, respekt a ochota naslouchat argumentům druhé strany, nikoli pouze prosazování vlastního stanoviska“.

Jedna zahraniční politika

„Česká republika má pouze jednu zahraniční a obrannou politiku, za kterou nese plnou odpovědnost vláda jako vrcholný orgán výkonné moci, nikoliv prezident republiky,“ zdůrazňuje kabinet v závěrečné části podání. Právě tato teze tak podle její interpretace tvoří jádro celého sporu. Prezident sice stát reprezentuje navenek, faktické řízení zahraniční politiky však podle vlády náleží výhradně kabinetu.

Babišův kabinet odmítá i argument Hradu, že prezidenti tradičně stáli v čele českých delegací na summitech NATO. „Žádný z prezidentů republiky doposud nikdy nerozhodoval o své účasti v oficiální delegaci,“ stojí v dokumentu s tím, že prezidenti se summitů účastnili na základě rozhodnutí vlády, nikoliv z titulu vlastní ústavní pravomoci.

Pokud by tedy Ústavní soud prezidentovu výkladu vyhověl, znamenalo by to podle vlády mimo jiné změnu ústavního systému. Vzniklo by totiž podle ní druhé mocenské centrum, které by mohlo ovlivňovat zahraniční politiku státu, aniž by za ni neslo odpovědnost vůči parlamentu. I proto kabinet navrhuje, aby soudci prezidentovu žalobu v plném rozsahu zamítli.