reklama
 
 

Českem obchází nová móda. Hromadné povyšování na generály

5. 9. 2014 6:17
Historici kritizují snahu politiků a společenských organizací povyšovat české hrdiny na generály. Jde o devalvaci nejvyšší vojenské hodnosti, tvrdí.

Praha - Nemusí to trvat dlouho a z učebnic dějepisu se možná dozvíme, že třetího muže nacistické říše Reinharda Heydricha zlikvidovala skupina československých generálů. "Tak toho bych se opravdu nerada dožila," říká příbuzná parašutisty Jana Kubiše, advokátka Dagmar Raupachová.

Kubiš společně s Josefem Gabčíkem (tvořili diverzní paraskupinu Anthropoid) Heydricha smrtelně zranili 27. května 1942 v pražských Holešovičkách. Oba v hodnosti rotmistrů. A velmi pravděpodobně by si podle Raupachové nepřáli, aby byli za svůj čin někdy v budoucnu povýšeni do hodnosti generálů.

Jakkoliv Kubišovy či Gabčíkovy příbuzné taková představa děsí, stát se to opravdu může. V horní komoře Parlamentu totiž leží návrh, aby byl hrdina bojů od Sokolova kapitán Otakar Jaroš, jenž padl při obraně ukrajinského městečka, povýšen k letošnímu státnímu svátku 28. října do hodnosti generála. Senát na to vehementně tlačí už tři roky.

Totéž se týká i Josefa Františka - stíhacího esa v letecké bitvě o Británii (když zahynul, byl četařem). A ve hře jsou také další jména.

Renomovaní historici, které Aktuálně.cz oslovilo, považují až úpornou snahu politiků či společenských organizací povyšovat české hrdiny na generály za devalvaci nejvyšší vojenské hodnosti. Podle jejich názoru je nejvyšší čas skoncovat s touto "ryze českou raritou", která vyvolává u našich západních spojenců špatně skrývaný - a někdy možná i jizlivý - údiv.

"Ne" příbuzných

"Pokud si mohu dovolit mluvit za Jana Kubiše, tak on se do výsadkové akce na zlikvidování Heydricha přihlásil v Británii dobrovolně a určitě ne kvůli generálským hvězdičkám. Jednoduše se nemohl smířit s nacistickou okupací vlasti. A to tím spíše, že Heydrich plánoval vysídlení Čechů až kamsi na Sibiř či jejich likvidaci. Takže jen doufám, že nikdo s návrhem udělat z Kubiše generála ani nepřijde. Snad do toho mají jeho příbuzní také co říci, ne?!" ohrazuje se jedna z výrazných tváří Svazu bojovníků za svobodu Dagmar Raupachová.

Ze slovenské rodné vsi Josefa Gabčíka Poluvsie jí dává za pravdu Miroslav Belan, iniciátor dokončovaného pomníku tomuto parašutistovi.

"Hrdiny si připomínejme, ale ne lacinými, možná dobře míněnými gesty - spíš třeba pěkným pomníkem. A ten náš Josefu Gabčíkovi se opravdu vyvedl," domnívá se Belan.

O tom, že hrdina se nestává rekem v okamžiku, když z něj udělají generála, je přesvědčen i ředitel Vojenského historického ústavu (VHÚ) Aleš Knížek.

Rovněž on má výhrady k nadužívanému českému zvyku povyšovat bez většího rozmyslu hrdiny druhé světové války (ať už padli, či válku přežili jako poddůstojníci či rotmistři) do generálských hodností. "A říkám to s veškerou úctou a pokorou k tomu, co tito lidé pro naši svobodu vykonali. Už jenom tím, že odešli bojovat proti nacismu do zahraničních vojenských jednotek," vysvětluje.

Nepoměřujme hrdinství hvězdami

Eduard Stehlík, šéf odboru pro veterány ministerstva obrany, Aktuálně.cz potvrdil, že jeho lidé spolu s vojenskými historiky posuzují nyní návrhy do generálských hodností některých známých hrdinů z druhé světové války. "Avšak jde o citlivou společenskou otázku a já se k ní nebudu v tuto chvíli vyjadřovat," vysvětlil s omluvou.

Nakonec ale i on říká: "Povyšování na generály posuzujeme už delší dobu pečlivěji. Važme si hrdinů za jejich činy, ale ne kvůli počtu hvězd na ramenou."

Historik Knížek české poměry srovnává s těmi britskými či francouzskými. Například při nedávných oslavách výročí vylodění Spojenců v Normandii britská královna Alžběta II. s francouzským prezidentem Françoisem Hollandem vzdávali na pobřeží úctu jen samým seržantům oceněným vysokými řády a vyznamenáními.

"Ti lidé jsou prostě hrdí na své - pro armádu páteřní - hodnosti seržantů. A o ty generálské by podle mě ani nestáli. Oni jsou přece od světové války těmi seržanty, kteří nesli tíhu bojů na západní frontě," naznačuje Knížek cestu, kudy by se mohlo oceňování hrdinů (ať již těch živých, či padlých) již zakrátko i v Česku ubírat. Knížkův ústav je jednou z institucí, která se k povyšování či vyznamenávání válečných hrdinů vyjadřuje.

Projev neznalosti a nezralosti

Podle expertů tedy není důvod dělat z jinak uctívaných hrdinů generály jen proto, že je to přání politiků či příbuzných... anebo že se dožili dneška.

A naopak: i dnes existují dobré důvody svým hrdinům k památným výročím propůjčovat vysoká státní vyznamenání za to, že pro svou vlast vybojovali svobodu. Tak jak je to běžné ve vyspělých demokraciích. "Na jmenování generálů je však ze Senátu hodně velký tlak," přiznává jeden z historiků, jenž si kvůli případným nepříjemnostem nepřeje zveřejnit jméno.

Jan Břečka z Moravského zemského muzea, jeden z předních expertů na období druhé světové války, to ale říká za něj: "Ještěže jsme v Česku nezavedli hodnosti maršálů. Jinak bychom tu už určitě nějaké měli."

Servítky si nebere ani Jaroslav Čvančara z Ústavu pro studium totalitních režimů, jenž chápe "generálskou mánii" v Česku jako důsledek touhy politiků po svém zviditelnění. "Jejich návrhy navíc dokazují, že o historii mnoho nevědí."

Obdobné argumenty znějí i z úst mezinárodně uznávaného leteckého historika Jiřího Rajlicha (VHÚ). Snahu dělat generály z kdekoho chápe jako projev neznalosti a nezralosti. "Ví to asi málokdo, ale vojenská hodnost se neuděluje jako odměna. Ona totiž vyjadřuje míru kvalifikace, vzdělání a schopnosti velet vojenským jednotkám. Jejich velikost je dána právě onou hodností," upozorňuje.

A stíhací eso Josef František jako generál? "Hrdinů jako on nemá Česko mnoho, ale jeho povýšení do generálské hodnosti bych nepovažoval za šťastné," říká diplomaticky Rajlich. Rovněž on připomíná 70. výročí vylodění v Normandii, kdy britská královna blahopřála devadesátiletým poddůstojníkům, kteří byli velmi pyšní na své seržantské distinkce. Při pohledu na jejich vyznamenání jim ostatně s respektem salutovali i aktivní generálové NATO.

I kardinál jde s dobou

Přesně v tomto duchu se zachoval i kardinál Dominik Duka, když se rozhodl udělit Pamětní medaili České arcibiskupské konference opomíjenému (po pádu komunistického režimu se v tichosti vrátil z emigrace) Jiřímu Pavlovi, někdejšímu veliteli roty československé tankové brigády ve Velké Británii.

Jemu by například za málo vídané hrdinství v bojích o francouzskou pevnost Dunkuerque udělil přední odborník na období protektorátu, archivář Vojtěch Šustek, bez váhání Řád bílého lva. "I když je to jen podplukovník a měl by jím také zůstat. Ale hlavně - dosud žije, takže bychom neuctívali již zemřelého či padlého hrdinu," poukazuje Šustek na další markantní rozdíl mezi významnými ceremoniálními mravy Velké Británie (in memoriam se tam nepovyšuje) a Česka.

Konečně ani psycholog Daniel Štrobl si neumí představit, že si jednou v učebnici dějepisu bude číst, že generálové Kubiš s Gabčíkem seskočili padákem na území nacisty okupované republiky.

"Jsme doslova posedlí tituly a hodnostmi - tohle se jen tak někde ve světě nevidí. A nikdo se nezamyslí nad tím, zda by si zahynuvší hrdinové Jaroš s Františkem ty generálské epolety vůbec přáli. Když už tedy nezvládáme vlastní nezřízené touhy po titulech, dejme pokoj alespoň těm na věčnosti," doporučuje psycholog Štrobl.

autor: Jan Gazdík | 5. 9. 2014 6:17

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama